Ukrajinské druhé největší město Charkov patří mezi nejzasaženější válkou. Od začátku ruské invaze zažívá stálé bombardování. Podle odhadů nejméně dvě třetiny z půldruhého milionu obyvatel odešly, tisíce jich přežívají v metru. Mnoho starých a nemocných nemá jinou možnost než zůstat doma. O ně se starají dobrovolníci.
Domy na sídlišti Horizont na východě Charkova poničilo ruské ostřelování. V lepších případech jen vyrazilo okna. Dobrovolníci Serhij a Maksym jdou na pravidelnou obchůzku toho mála obyvatel, kteří zůstali – většinou důchodci nebo postižení. Zásobují je vodou, potravinami a léky. „Mnoho domů zasáhly bomby či rakety. V této čtvrti nezůstal skoro žádný život. Pořád ale funguje elektřina. Vařiče rozdáváme, aby si na nich mohli ohřát trochu jídla,“ řekl Maksym.
K dispozici mají konzervy i pravidelně čerstvý chléb, pleny pro děti i ležící pacienty. Se zásobováním spoléhají na zahraniční společnosti. Dodávky často přivážejí i během ostřelování. „Jsme tu proto, aby ani jeden člověk nezemřel hlady nebo podchlazením. To by bylo strašné. Když jim donesete chléb nebo kaši, jejich slzy vám lámou srdce,“ vysvětluje další dobrovolník Serhij.
Obyvatel charkovského sídliště Vitalij dříve organizoval pro nevidomé výlety za kulturou. Teď je sám odkázaný na pomoc. „Ve válce vás můžou zabít a všichni přece chceme žít, že ano,“ říká. „Váš byt je v pořádku? Okna jsou celá?“, ptají se ho dobrovolníci. „Ano, zatím ano. Všechno je celé. Dnes, ale co zítra? Dá-li bůh, budou celá,“ doufá Vitalij.
Venku je vidět málokoho. Čtyřiašedesátiletý Serhij ale chodí ven pravidelně uklízet. „A co mám dělat? Chodit kolem a rozčilovat se, nebo sedět ve sklepě? Život jde dál. Musí se žít, musí se uklízet. Chystat se na léto.“ To je tu velmi daleko. Díky dobrovolníkům je ale čekání snesitelnější.
