Válka bývalých spojenců z dob šáha těžce doléhá na íránské Židy

Dvaapadesátiletý Daniel pracuje v klenotnictví v Teheránu. Stejně jako mnoho dalších íránských Židů má obavy z důsledků války a o svých názorech hovoří s obezřetností. „Nepamatuji si dobu před revolucí. Ale moji rodiče a starší příbuzní nám vždycky říkali, že Írán a Izrael kdysi měly blízké vztahy. Nikdy si nedokázali představit, že se tyto dvě země jednoho dne ocitnou v takové situaci,“ řekl Daniel serveru The Middle East Eye (MEE).

Nyní tráví většinu času doma a sleduje válku na perských i hebrejských zpravodajských kanálech. „Nevím, co se stane. Ale je to hrozná válka. Přál bych si, aby se nikdy nestala. Když vidím rakety dopadající na izraelská města, je mi to smutno. Když vidím izraelské a americké stíhačky létající nad mým městem, je mi také smutno. Exploze nám v noci nedají spát,“ popsal své pocity.

O politice hovořit nechtěl ze zjevných důvodů – mluvit otevřeně o takových věcech je v islámské republice riskantní, o to víc během války.

Někteří vidí jako viníka Netanjahua

Někteří Židé v Íránu ale mají jasno a z rozpoutání nejnovějšího konfliktu viní Jeruzalém. Josef, jenž studoval historii na univerzitě, řekl MEE, že je třeba rozlišovat mezi judaismem a sionismem. „Je to sionismus, co poškodilo reputaci Izraele po celém světě. Dnes v Izraeli téměř nezbývá žádné vlivné levicové hnutí. Soutěž probíhá mezi krajně pravicovými politiky a ještě radikálnějšími,“ podotkl.

Judaismus se jako jedno z nejstarších monoteistických náboženství světa promítá do každodenního života Židů. Sionismus je národně-emancipační hnutí, které vzniklo až v devatenáctém století v reakci na antisemitismus a asimilaci a usiluje o návrat Židů do země izraelské (Sion) a o vytvoření či podporu židovského státu. Tato ideologie je základem izraelské politiky a silně pravicové vlády premiéra Benjamina Netanjahua, který zdůrazňuje celistvost židovského státu a odmítá vznik samostatné Palestiny.

„Když vidím, jak někteří z mých íránských spoluobčanů věří Netanjahuovým projevům, je mi to velmi smutno,“ řekl MEE Josef s tím, že Íránci, kteří oslavují izraelské údery, by se měli podívat na to, co způsobují zásahy židovského státu v Gaze či Libanonu.

Velkou část viny za současný konflikt připisuje Netanjahuovi i šestačtyřicetiletá podnikatelka ze Šírázu Sara. „I v Izraeli mnoho lidí tohoto šarlatána nenávidí. Aby zakryl své finanční skandály, udělá cokoli, aby odvedl pozornost od sebe,“ míní Íránka.

Netanjahu čelí obviněním z úplatkářství, podvodu a porušení důvěry ve třech samostatných případech zahájených v roce 2019. Plánovaná soudní jednání ale byla kvůli bojům často odkládána.

„Ano, jsem Židovka. Ale nemohu vnímat zemi, kde jsem se narodila a vyrostla, jako svého nepřítele,“ uvedla pro MEE Sara. „Jsem Židovka i Íránka. Proto věřím, že mohu tuto situaci posuzovat bez nenávisti. Velká část chaosu, který jsme v regionu v posledních letech viděli, souvisí s politikou Netanjahua,“ je přesvědčena Sara.

Agresivní politika Teheránu

Destabilizaci Blízkého východu nicméně už řadu let způsobuje i Teherán, který pomocí svých zástupných sil včetně libanonského Hizballáhu, jemenských hútiů či palestinského Hamásu vede na Blízkém východě zástupnou válku s Izraelem i Spojenými státy, potažmo celým Západem.

Ne všichni íránští Židé jsou proto k Jeruzalému tak kritičtí, otevřeně vyjádřit jiné názory se ale obávají. Jednasedmdesátiletý Araš, který vlastní malou restauraci v Teheránu, přiznává, že mluvit o konfliktu je pro něj nepříjemné. „Je to válka mezi dvěma zeměmi, se kterými se cítíte spojeni,“ konstatoval muž. „Ale skutečná otázka zní: kdo první slíbil, že toho druhého zničí? Politika islámské republiky pomohla situaci dovést do tohoto bodu,“ míní Araš.

V posledních letech se podle něj postoje k Židům v Íránu zlepšily. „Míra hněvu vůči islámské republice je tak vysoká, že mnoho Íránců dnes vnímá Židy jako přátele,“ prohlásil Araš. „Nezapomínejte, že i já jsem Íránec. Je mi líto, že politika této vlády dovedla zemi do této situace,“ dodal s tím, že emigrace v těchto časech a ve stáří není už tak snadná jako dříve. Podle něj ale zemi opouštějí i muslimové, jelikož přestali věřit v lepší zítřky.

Írán a Izrael jako spojenci

Židé žijí v Íránu po tisíce let. Celé devatenácté století byli pronásledováni a diskriminováni do takové míry, že celé komunity z donucení konvertovaly k islámu, uvádí Světový židovský kongres. Za vlády dynastie Pahlaví, která byla ustanovena v roce 1925, došlo k sekularizaci země a její orientaci na Západ. To značně prospělo Židům, kteří hráli důležitou roli v ekonomice a kulturním životě.

Írán paradoxně patřil mezi k prvním státům, které uznaly Izrael po jeho založení v roce 1948. Jeruzalém tehdy považoval Teherán za spojence proti arabským státům. Monarchistický Írán zase vítal židovský stát podporovaný Spojenými státy jako protiváhu arabským zemím v regionu.

Mezi oběma zeměmi proudili turisté a po dekády kvetly i obchodní vazby. Zatímco židovský stát těžil z íránské ropy, Teherán dostával školení v zemědělských a vojenských technologiích. Izrael mimo jiné pomáhal budovat a cvičit íránské ozbrojené síly, podotýká německá stanice Deutsche Welle.

Po šestidenní válce v roce 1967 vedlo nepřátelství Arabů vůči Izraeli a jeho spojencům k mezinárodní ropné krizi. Íránská ropa v té době poskytovala Jeruzalému záchranné lano. Země dokonce za šáha tajně spolupracovaly na vývoji společného raketového systému, zmiňuje Rádio Svobodná Evropa / Rádio Svoboda (RFE/RL).

Hromadná emigrace po islámské revoluci

Před islámskou revolucí pobývalo v Íránu až sto tisíc Židů, mnoho jich uprchlo až po svržení monarchie v roce 1979. Islámská republika s ajatolláhem Chomejním v čele totiž zpřetrhala vazby na Jeruzalém a zaujala ostře protiizraelský postoj. Teokratická vláda neuznává právo Izraele na existenci a kritizuje okupaci palestinských území.

Židovská populace v Íránu nyní čítá dle odhadů osm až patnáct tisíc lidí, píše server Times of Israel (ToI). Podle posledního sčítání lidu z roku 2016 se k židovství hlásilo devět tisíc lidí, skutečný počet ale může být vyšší, upozorňuje MEE.

Většina z nich pobývá v Teheránu. Menší komunity pak žijí ve městech, jako je Isfahán a Šíráz. Od vzniku Státu Izrael tam imigrovaly desítky tisíc íránských Židů, kteří dnes tvoří asi dvousettisícovou populaci v Izraeli, uvádí ToI.

Židům, kteří v Íránu zůstali, je sice formálně zaručena určitá míra náboženské svobody a v tamním parlamentu má komunita vyhrazené křeslo, možnost kritizovat vládu je ale omezená. Islámská republika také uplatňuje právo šaría, které v občanskoprávních a právních záležitostech zachází s muslimy a nemuslimy odlišně.

„Praktikování náboženství není problém. Íránští Židé mají větší potíže s uplatňováním jiných občanských práv, která více souvisejí s politickou situací než s náboženskými svobodami,“ řekl americké nezávislé mediální organizaci Forward docent historie a židovských studií na Pensylvánské státní univerzitě Lior Sternfeld.

Poprava prominentního Žida jako zlom

Exodus Židů, zejména do Izraele, ale i do Spojených států, urychlila v roce 1979 i poprava židovského milionáře a filantropa Habíba Elkánijána, který byl po islámské revoluci v zinscenovaném procesu odsouzen k trestu smrti za špionáž pro Izrael, velezradu a spiknutí.

Svou vlast tehdy opustila jako devítiletá i Nicola, která se nyní živí jako holistická terapeutka v Jeruzalémě. Na cestu z Íránu si prý směla vzít jen tři věci. Její 77letá matka stále žije v islámské republice. „Jedno oko pláče a druhé se raduje,“ řekla žena o probíhající válce. „Modlím se, aby po 47 letech režim padl. (…) Pláču, protože vím, jakou cenu lidé v Íránu platí,“ popsala své emoce pro RFE/RL.

Představitelé židovské komunity v islámské republice opakovaně odsuzují izraelské akce proti Íránu nebo na palestinských územích. Během loňské dvanáctidenní války zveřejnilo několik židovských komunit v islámské republice ostrá prohlášení odsuzující vojenský zásah.

Podobná prohlášení byla vydána a protiizraelská shromáždění se konala i krátce po vpádu sil židovského státu do Pásma Gazy v reakci na brutální útok teroristického hnutí Hamás na jih Izraele 7. října 2023. Je ale obtížné určit, do jaké míry tato prohlášení odrážejí skutečné nálady v komunitě a do jaké míry pramení z tlaku ze strany íránských úřadů, podotýká ToI.

V hledáčku íránských úřadů

„Režim (v minulosti) zadržel lidi, kteří neměli absolutně žádné spojení s Izraelem, obvinil je ze špionáže a uvěznil je. Takže pokud se Žid ozve – obzvláště v dobách, jako jsou tyto –, jdou po něm,“ řekl izraelskému serveru židovský Íránec vystupující pod pseudonymem Joseph, který se v roce 2005 přestěhoval z Teheránu do Jeruzaléma.

Sám od masakru protestujících na přelomu roku nic neví o dvou tetách, které stále žijí v íránské metropoli. Lidskoprávní aktivisté mluví o tisících až desetitisících zabitých demonstrantů. Joseph upozornil, že během nepokojů obvykle čelí podezření právě menšiny.

„Režim vždycky někoho obviňuje ze spojení s nepřítelem a říká, že nepřítel způsobil všechny nepokoje,“ popsal muž. „A samozřejmě, první, po kom pátrají, jsou Židé. Takže jsme se poučili. Všichni jsme okamžitě přerušili kontakt. Nemluvíme. Od začátku protestů až do teď nebyl žádný kontakt,“ konstatoval židovský Íránec.

Nebezpečné mohou být i zašifrované komunikační aplikace jako Telegram či Whatsapp. „I když (představitelé režimu) neznají obsah (rozhovoru), už jen samotná skutečnost, že vědí, že nějaký Žid mluvil s někým s izraelským číslem, je problém,“ upozornil Joseph.

Teherán se během lednových protestů i nyní během války snaží internet zcela blokovat, některým obyvatelům islámské republiky se nicméně daří domluvit se s lidmi v zahraničí pomocí Starlinku.

Vysoce rizikový kontakt

Jiný íránský Žid žijící v USA řekl ToI, že se mu od začátku konfliktu několikrát podařilo spojit s příbuznými v Šírázu, ale dávají si pozor, aby se o Izraeli během hovoru nezmínili, protože se obávají, že by byli „obviněni ze špionáže“.

Rodák z Teheránu vystupující pod pseudonymem David, který nyní prodává koření, ořechy a ovoce v Jeruzalémě, hovořil se svými bratranci a sestřenicemi v íránské metropoli naposledy před více než rokem. O své příbuzné, které před lety opustil, si dělá starosti, ještě více se ale obává důsledků, k nimž by mohl případný kontakt vést. „V dnešní době je nejbezpečnější zůstat v ústraní,“ míní. O situaci, ve které se jeho rodina nachází, neví nic jiného než to, že „mají strach“, řekl ToI David.

Během nedávných demonstrací nepotvrzené zprávy hebrejských médií uváděly, že několik členů íránských Židů bylo zatčeno pro podezření z účasti na protestech, ačkoli zástupci komunity údajně jakoukoli souvislost popřeli a zatčení označili za omyl, uvádí ToI.

V důsledku loňské červnové války dvanáctidenní války hebrejská média rovněž tvrdila, že několik židovských komunitních vůdců v Teheránu a Šírázu bylo zatčeno a bez jakýchkoli důkazů obviněno z vazeb na Izrael.

Obavy z tvrdších represí

Joseph vzpomínal, že před revolucí v roce 1979 cestoval jeho dědeček nejméně dvakrát ročně z Íránu do Izraele. Proto nyní doufá, že konflikt povede k pádu režimu a možná i obnovení vzájemných vztahů mezi zeměmi.

Co režim prováděl posledních čtyřicet let, nebylo podle něj nic proti nedávnému vraždění protestujících. A obává se, že pokud konflikt skončí polovičatě, nadcházející represe budou tvrdší než kdy dřív. Rovněž David doufá, že se situace zlepší.

V konec současné íránské vlády doufá rovněž Bížan Bahordárí, jenž má ve svém obchodě s rychlým občerstvením v Tel Avivu dvě vlajky – modrobílou izraelskou a předrevoluční íránskou zeleno-bílo-červenou trikolóru se zlatým lvem a sluncem uprostřed.

„Těším se, až se tam vrátím. Žil jsem tam sedmnáct let. A pamatuji si všechno,“ sdělil íránský Žid RFE/RL. Sám se vydal na cesty ještě před revolucí v roce 1978. Během jeho nepřítomnosti byl svržen šáh a vznikla islámská republika. Do vlasti se už nevrátil a v Izraeli má teď manželku a děti. Bahordárí se svěřil, že má sen v Íránu jednou vlastnit velkou restauraci, kde by vyvěsil vlajky USA, Izraele a Íránu spolu s fotografií šáha.

Další rodák z Íránu Meir řekl RFE/RL, že do židovského státu přijel v roce 1979. Současná válka v něm podle něj zanechala smíšené pocity – ale také naději. „Je to velmi zvláštní. Útočíme na sebe navzájem. Ale je to pro dobrou věc. Íránský lid trpí. Jejich vláda je zlá, velmi špatná pro celý svět – nejen pro Írán,“ zdůraznil.

I Meir se nicméně obává, že změna režimu může mít nepředvídatelné a potenciálně násilné důsledky. „Byl bych velmi zklamaný a smutný, kdyby to tak dopadlo. Nejen já, ale spousta lidí po celém světě. Jsme hluboce propojeni prostřednictvím sociálních sítí. Všichni se modlíme,“ řekl.

Íránec Josef ještě před útoky na ropná zařízení v Teheránu řekl agentuře MEE, že „nejhorším možným scénářem“ by byly podle něj právě údery na íránskou infrastrukturu s cílem donutit režim ke kapitulaci.

„Musíme být realisté. Vojenská síla Izraele a Spojených států je mnohonásobně větší než síla Íránu,“ poznamenal. „Nesnáším, když se každou noc budím za zvuku raket a explozí. Ale nejvíc se bojím, že konečný výsledek této války zničí zemi, kterou miluji,“ dodal.