Analýza genomu přiblížila sexuální vztahy moderních lidí a neandertálců

Když vědci dříve našli nějaké pravěké kosti, byla to pro ně výpověď jen o daném jedinci. Teď ale díky genetice jedna kostra vypráví příběhy i desítky generací, které tomuto jedinci předcházely. Právě taková analýza teď v rukách amerických vědců pomohla vysvětlit jednu z největších záhad pravěku.

„Přibližně před 600 tisíci lety se předkové anatomicky moderních lidí a jejich nejbližší příbuzní, neandertálci, rozdělili a vytvořili tak dvě odlišné skupiny,“ popisují začátky obou druhů autoři. „Naši předkové se vyvinuli v Africe, zatímco předkové neandertálců se vyvinuli a přizpůsobili životu v Eurasii. Ale toto oddělení nebylo zdaleka trvalé.“

Během stovek tisíc let ale lidské populace migrovaly do neandertálských zemí a pak zase zpátky. A když se tyto skupiny setkaly, docházelo k nim k nejrůznějším kontaktům, včetně těch sexuálních. Obě skupiny si tak vyměňovaly zboží, znalosti i geny.

Tajemství lidské DNA

Že se lidé křížili s neandertálci, se ví už řadu let, Evropané ostatně mají dodnes ve své DNA asi tři procenta té neandertálské. Ale jaké byly sexuální vztahy mezi dvěma příbuznými druhy, k tomu nebyla žádná data, která by vědci mohli analyzovat. Teď to změnili paleogenetici z Pensylvánské univerzity.

„Podél našich chromozomů X máme chybějící úseky neandertálské DNA, kterým říkáme ‚neandertálské pouště‘,“ popisuje tajemství lidské DNA Alexander Platt, který na tomto výzkumu pracoval. „Celé roky jsme prostě předpokládali, že tyto pouště existují, protože některé neandertálské geny byly pro člověka biologicky ‚toxické‘ – jak tomu bývá v případě odlišnosti druhů – a proto jsme si mysleli, že tyto geny mohly způsobovat zdravotní problémy a byly pravděpodobně odstraněny přirozeným výběrem.“

Teď ale přišli vědci s mnohem lepším a pravděpodobnějším vysvětlením. Jejich analýza genomů neandertálců a moderních lidí naznačuje, že roli v tom, jaké neandertálské geny do dneška přežily a jaké zmizely, určovaly hlavně dlouhodobé preference při výběru partnera.

„Jedná se o hypotézu, která mezi biology zabývajícími se evolucí člověka koluje už delší dobu,“ uvedl Platt pro ČT24. „Jakmile Svante Pääbo sekvencoval svého prvního neandertálce, všimli jsme si, že zatímco v genomech všech moderních neafrických lidí se objevovalo znatelné množství DNA neandertálského původu, na chromozomu X se téměř nevyskytovalo. Jedním z několika navrhovaných vysvětlení bylo křížení s genderovou nerovností,“ doplnil.

Co skrývaly geny

Vědci našli tři dobře dochovaná těla neandertálců, u nichž izolovali lidskou DNA a tu srovnali s geny lidí z afrických kmenů – tedy se zástupci skupin, které se s neandertálci nikdy nesetkali. A odhalili výraznou nerovnováhu. V neandertálských genech našli na chromozomech X spoustu lidské DNA, ale v genech „moderních lidí“ bylo neandertálské DNA jenom minimum.

Pokud by byly tyto dva druhy biologicky nekompatibilní, měla by DNA lidí chybět také v neandertálských chromozomech X. Ale protože se v neandertálských chromozomech X našla spousta lidské DNA, musely být oba druhy velmi kompatibilní, takže mohly plodit zdravé děti. Jak tedy tuto záhadu vysvětlit?

Úplně jednoduše – a je k tomu nutná jen základní znalost genetiky, tedy že ženy mají dva chromozomy X a muži pouze jeden. „Vzhledem k tomu, že ženy mají dva chromozomy X a muži pouze jeden, historie chromozomu X je zkreslená ve prospěch historie žen. Všichni, muži i ženy, mají dvě kopie každého autosomu (jakéhokoli chromozomu kromě X a Y), takže autosomy rovnoměrně odrážejí historii mužů i žen. Porovnáním vzorců genového toku na chromozomu X a autosomech můžeme začít rozplétat historii migrace a páření mužů a žen,“ nastínil Platt.

Pokud by se tedy neandertálští muži častěji spojovali s moderními lidskými ženami, méně neandertálských chromozomů X by se dostalo do lidského genofondu a více lidských chromozomů X by se dostalo do neandertálské populace. „Nejjednodušším vysvětlením byly preference při výběru partnera,“ říká Platt.

Současně – a to je podle něj zásadní – tento výzkum dost spolehlivě vyvrátil starší úvahy. „Domnívám se, že tento výzkum s jistotou vyloučil některé možnosti, jako například to, že neandertálci nashromáždili na svých chromozomech X množství škodlivých mutací, nebo že naše chromozomy X byly vzájemně nekompatibilní. Dále si myslím, že můžeme být přesvědčeni, že síla tohoto zkreslujícího jevu byla extrémní – do té míry, že mnoho jednodušších modelů, jako je náhoda, mnoho forem biologické nekompatibility nebo jednoduché formy demografie, by bylo nedostatečných. Samotná preference partnera by mohla být dostačující, ale není to jediné možné vysvětlení a mohlo k tomu přispět více jevů,“ uvedl.

Další pátrání

Když už vědci zjistili, „kdo s kým“, mohou začít řešit to klíčové – proč. Kdyby to vědci odhalili, mohli by zjistit víc o neandertálské společnosti i o zvycích pravěkých lidí. Právě v tom chce nyní vědecký tým pokračovat.

Zatím tyto odpovědi ale nemají, dodal Platt. „Doufejme, že nám budoucí výzkum přinese nějaké odpovědi. Chci ale zdůraznit, že samotná existence tohoto vzorce by neměla být překvapením. V celé lidské společnosti, moderní i starověké, a také u jiných primátů, savců a dalších obratlovců, nejsou vzorce migrace a křížení téměř nikdy dokonale symetrické, pokud jde o muže a ženy,“ říká vědec.

Co bude dál? „V současné době se zabýváme dvěma souvisejícími směry výzkumu. Jedním z nich je snaha dozvědět se více o vývoji společenské struktury a genderových rolí u neandertálců i moderních lidí. Zajímá mě zejména to, zda se nám podaří najít genetické důkazy o kulturní rozmanitosti neandertálských populací. Druhá oblast se týká evoluce pohlavního dimorfismu u moderních lidí s cílem zjistit, jestli existuje rozdíl mezi naší historií vývoje sekundárních pohlavních znaků a evolucí těchto znaků u neandertálců,“ zakončil Platt.