Vědci představili dosud největší simulaci vesmíru. Aktuálně ji zveřejnilo konsorcium Euclid. Tato obří kosmická mapa obsahuje 3,4 miliardy galaxií, každá z nich je přitom detailně vymodelována s více než čtyřmi sty různými vlastnostmi.
Simulace vesmíru není „geograficky“ přesná, ale ukazuje jeho základní vlastnosti. Vědci model postavili na základě snímků a dat, jež shromažďuje evropský dalekohled Euclid. Výsledkem je masivní „tapisérie“, která ukazuje základní strukturu vesmíru, jakousi jeho kostru, jejíž základ tvoří stále nevysvětlená temná hmota a na níž se vyvíjejí jednotlivé galaxie.
Astronomové mají o kosmu obrovské množství údajů. Významná část z nich pochází právě z kosmického dalekohledu Euclid, který umí sledovat i velmi vzdálené kosmické objekty. Snímky z tohoto teleskopu vynikají ostrostí a ukazují dosud nezaznamenané detaily. Dalekohled funguje od předloňska a měl by lidstvu sloužit nejméně do roku 2030.
- Temná hmota či skrytá hmota nebo též skrytá látka je označení hypotetické formy hmoty, jejíž existence by vysvětlovala nesrovnalosti mezi některými skutečně pozorovanými a vypočítanými hodnotami z modelů.
- O povaze chybějící hmoty existuje množství teorií, většina z nich se shoduje na faktu, že ji lze ve vesmíru pozorovat jen díky jejímu gravitačnímu vlivu na okolní objekty tvořené běžnou „svítící“ hmotou, ale neemituje elektromagnetické záření. Odtud její označení temná hmota.
Množství dat, jež na Zemi posílá, je enormní, a tak jimi vědci „krmí“ právě tuto simulaci. Jde vlastně o obří katalog informací. Tento simulovaný vesmír dostal jméno Flagship 2 (Vlajková loď 2) a je volně k dispozici vědcům i veřejnosti.
Simulaci vyvinul tým osmi evropských institucí v rámci konsorcia Euclid pod vedením Institutu kosmických věd (ICE-CSIC) a Port d'Informació Científica (PIC) v Barceloně. Výsledek je sice impozantní, ale pořád jde vlastně jen o trénink pro to, aby se na konci mise daly všechny výsledky sjednotit do jedné obří dokonalé mapy vesmíru.
Jak simulovat vesmír
Tato simulace není mapou skutečného vesmíru. Jedná se spíše o uměle vytvořený minivesmír, generovaný na základě nejlepších znalostí fyzikálních zákonů, které řídí vše kolem . Zblízka tedy model přesně neodpovídá uspořádání „našeho“ vesmíru, ale při oddálení je statisticky podobný.
Základem je simulace toho, co ve skutečnosti na žádném snímku pozorovatelné není – tedy neviditelné temné hmoty, která se ale projevuje svým gravitačním působením. Astrofyzici našli šestnáct miliard shluků této hmoty, které v minulosti ve vesmíru vytvářely jakési gravitační studny, v nichž se shlukovala hmota a tvořily se tam z ní jednotlivé galaxie – a v nich pak hvězdy a další tělesa.
V simulaci její autoři tedy právě do těchto míst umístili i galaxie, a to na základě statistických pravidel, která dali dohromady z reálného sledování hvězd. A podle toho pak kostru temné hmoty obalili „svaly galaxií a masem hvězd“. Každá galaxie je pak, jak už bylo zmíněno, definovaná více než čtyřmi stovkami nejrůznějších parametrů.
