V internačním táboře Andalusia v Jihoafrické republice bylo vězněno v době druhé světové války asi dvanáct set Němců. Experti z Archeologického ústavu Akademie věd v Praze, Západočeské univerzity v Plzni a Sol Plaatje Univerzity v Kimberley potvrdili přesnou lokaci místa, popsali, jak se tábor měnil, a pořídili detailní dokumentaci, která poslouží mimo jiné pro vytvoření 3D modelu lokality.
Jihozápadní Afrika (dnes Namibie) a Východní Afrika (dnes Tanganika, Rwanda a Burundi) byly do roku 1919 německými koloniemi. Němci tam tvořili počtem sice menšinu, ale hospodářsky i politicky elitu. Jenže po versailleské konferenci, která oficiálně ukončila nejen první světovou válku, ale i německý kolonialismus, se tito farmáři, těžaři, řemeslníci a obchodníci dostávali pod stále silnější tlak Britů, kterým tento region připadl.
Napětí eskalovalo, když začala druhá světová válka. Tehdy Britové usoudili, že Němci jsou potenciálně nepřátelskými cizinci. A proto všechny dospělé muže z této komunity internovali v několika detenčních zařízeních. Jedno z nich, nazývané Camp Andalusia, se nacházelo v centrální části JAR u městečka Jan Kempdorp. Bylo tam umístěno přibližně dvanáct set mužů.
„K africkým Němcům se zde připojili příslušníci Říše, kteří se nacházeli na britských územích na jihu Afriky, a také posádky zabavených německých obchodních lodí. To, co následovalo po skončení války v letech 1946–1948, pak důvěrně známe i z evropských dějin. Přestože se internovaní Němci během války samozřejmě nemohli dopouštět nepřátelské činnosti, nebo dokonce válečných zločinů, následovala vlna nucených repatriací celých rodin zpět do Německa pod hlavičkou kolektivní politické nespolehlivosti,“ popisuje archeolog popisuje Jan Hasil z pražského Archeologického ústavu Akademie věd ČR, který expedici vedl.
Dvě stovky bungalovů
Na základě historických plánů a leteckých fotografií znovuobjevili čeští archeologové se svými jihoafrickými kolegy letos v květnu po osmdesáti letech stavební pozůstatky budov tábora, mezi nimiž dominuje několik desítek bungalovů, jichž bylo původně na dvě stovky.
„Vědělo se, že tábor stál na pozemcích farmy zvané Andalusia, ale přesná topografie chyběla. Tím pádem nebylo ani jasné, které ruiny v širším okolí souvisejí s táborem a které s kasárnami jihoafrické armády, respektive civilním osídlením, ani jakým způsobem a kde přesně je tábor dochován či zničen,“ upřesňuje Hasil.
Bungalovy, což byly typizované montované domky z vlnitého plechu, obývala vždy šestice mužů. S jejich strohým vojenským stylem ostře kontrastují předzahrádky vyskládané z místních kamenů či jakéhokoli jiného dostupného materiálu, v nichž internovaní pěstovali ovoce, zeleninu i okrasné květiny. Svědčí o tom podle Hasila také řada akvarelů vytvořených obyvateli tábora, které uchovává Museum Café v Jan Kempdorpu.
„Dokumentace reliktů jednotlivých budov a táborové infrastruktury byla provedena pomocí dronu a moderních geodetických metod zajišťujících centimetrovou přesnost měření. Výstupem budou ortofotomapy celého areálu tábora a detailní 3D modely. Jako kdybychom si Camp Andalusia přivezli s sebou domů do Evropy,“ říkáříká Petr Hasil, specialista na 3D ze Západočeské univerzity v Plzni, který je specialistou na 3D.
Vědci budou s materiály dále pracovat, budou se věnovat kritické interpretaci dochovaných plánů, kreseb a dalších pramenů. Otevírá se také cesta pro další výkopy nebo geofyzikální měření v dalších letech.
Internační tábory jako klíč k pochopení moderní doby
Výzkum je součástí projektu OP JAK Zdivočelá země: archeologický a transdisciplinární výzkum resilienčních strategií ve 20. století. Cílem vědců je archeologické poznání internačních zařízení a státního teroru dvacátého století v globální perspektivě, od sovětského gulagu v Kazachstánu přes nacistické koncentrační a pracovní tábory na českém a polském území a místa spojená s nucenou prací v době komunismu v tuzemsku až po britský internační tábor v JAR.
Všechna tato místa se výzkumníci snaží uchopit jako specifický typ sídla v krajině, nástroj sociálního inženýrství, prostor každodenního života i kulturních projevů internovaných a v neposlední řadě i jako místa paměti.
„Porozumění fenoménu internačních táborů z pohledu archeologie konfliktů a péče o jejich hmotné pozůstatky je klíčem k tomu, abychom pochopili, jak se formovala moderní doba. Společnosti utvářely války, masové násilí, státní teror a internace, jejichž dozvuky i nadále formují a ovlivňují současnou a každodenní realitu. Lokalita Andalusia je spojena i s jihoafrickou válkou (1899–1902), tábory nucených prací pro černochy poblíž Jan Kempdorpu a Kimberley a koncentračními tábory pro černochy a Búry v našem regionu i po celé Jižní Africe. Taková místa konfliktů se stávají součástí globálního příběhu, jak jej vyjadřuje náš společný projekt a vize propojené humanity,“ uzavírá Garth Benneyworth ze Sol Plaatje University v Kimberley, který se na výzkumu podílel.
