Kočky divoké se vrací do české přírody. Ale protože jde o tajnůstkářská zvířata, vědci toho o jejich chování nevědí dost, takže pak dochází ke zbytečným úhynům těchto zvířat, například při střetu s automobily. Pomoci má nový projekt.
Vzácná šelma se krajinou pohybuje nenápadně a skrytě, takže je pro vědce i veřejnost prakticky neviditelná. Biologové chtějí zjistit o jejím životě víc, takže museli vsadit na moderní technologie. Čtyřem kočkám divokým v oblasti Českého lesa nasadili speciální obojky s GPS signalizací.
„Umožňují nám detailněji prozkoumat pohyb těch koček,“ vysvětluje zooložka Jarmila Krojerová z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. „Podle výsledků z tohoto výzkumu se nám ukazuje, že to není vysloveně lesní druh, ale spíš vyžaduje mozaikovitou krajinu. Libuje si, když jsou tam nějaké louky.“
Obojky nebudou zvířata obtěžovat navždy. Jsou totiž vybavené rozepínacím mechanismem, který umožňuje jejich automatické odpadnutí po roce bez nutnosti opětovného odchytu zvířete. Výzkumníci už vědí, že systém zafungoval. „Minimálně u jednoho z loňských samců, Matěje, víme, že mechanismus zafungoval správně a samec už běhá bez obojku,“ doplňuje Krojerová.
Dosavadní výsledky ukazují, že prostorová aktivita hlavně samců těchto šelem může být překvapivě velká. Rekordmanem je loňský samec Pepík, který během devíti měsíců využíval území o rozloze přibližně 300 kilometrů čtverečních. „Rozsah jeho pohybu nás skutečně překvapil. Jde o velikost srovnatelnou s domovským okrskem naší větší kočkovité šelmy, rysa ostrovida,“ dodává Krojerová.
Divoký bratranec kočky domácí
Kočka divoká se na první pohled podobá té domácí, laik by rozdíl hledal jen těžko. Až při bližším prozkoumání jsou patrné drobné rozdíly. Divoká kočka je větší, má kratší, huňatější a tupě zakončený ocas a hlavně se středem jejího hřbetu táhne výrazný tmavý pruh.
V posledních letech se objevuje na jihu a jihozápadě Čech. Dalším teritoriem jsou Bílé Karpaty a Beskydy. V oblastech, kde se kočky divoké pohybují, jsou rozmístěné desítky fotopastí, které natáčejí i v noci. Pro potvrzení, že jde o divokou kočku, vědci používají také vzorky srsti z chlupových pastí. Následně je analyzují v laboratoři.
Podobně zkoumali i zvíře, které nepřežilo srážku s autem. „Na dálnici D4 u Dobříše byl nalezený sražený samec, podařilo se geneticky potvrdit, že je to kočka divoká,“ vysvětluje zoolog Martin Strnad z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Právě podobné případy jsou i důvodem snahy o lepší zmapování výskytu kočky divoké na našem území. Na základě dat potom specialisté můžou navrhnout konkrétní opatření, jak vzácné tvory chránit.
