Lidé se snaží na klimatickou krizi adaptovat. Proti stoupajícím teplotám v bohatších zemích upravují své bydlení třeba pomocí klimatizací nebo kvalitnější izolací. V chudších zemích taková adaptace není možná. A podobně jsou na tom podle nové studie i čmeláci, jimž se přehřívají jejich hnízda.
Světové populace různých druhů čmeláků se zmenšují. Příčin je více, od omezování jejich biotopů přes chemikálie v životním prostředí až po změnu klimatu. V novém článku, který vyšel v odborném časopise Frontiers in Bee Science, se právě teplu vědci věnovali a označili ho za možného viníka poklesu populací čmeláků po celém světě, protože horko ohrožuje jejich schopnost stavět si hnízda, kde se mohou vyvíjet zdravé larvy.
„Pokles populací a areálů výskytu několika druhů čmeláků lze vysvětlit problémy s přehříváním hnízd,“ uvedl hlavní autor článku Peter Kevan z University of Guelph v Kanadě. „Hlavním faktorem je pravděpodobně teplo; zahřátí jejich hnízda nad přibližně 35 stupňů Celsia je smrtelné, a to navzdory pozoruhodné čmeláčí schopnosti termoregulace.“
Zimu živočichové snášejí lépe než vedro
Kevan a jeho kolegové identifikovali kritickou společnou vlastnost mnoha druhů čmeláků z různých částí světa. Zjistili optimální teplotu jejich hnízd, která se pohybuje mezi 28 až 32 stupni Celsia. „Můžeme předpokládat, že tato podobnost odráží evoluční příbuznost jednotlivých druhů,“ řekl Kevan.
Protože je toto rozmezí společné pro tolik druhů, naznačuje to podle autorů, že čmeláci by se těžko přizpůsobovali rostoucím teplotám a snažili by se udržet v teplotně neutrální zóně – v bodě, kdy udržení správné teploty vyžaduje minimální metabolické výdaje.
„Příliš vysoké teploty jsou pro většinu živočichů a rostlin škodlivější než nízké teploty. Když jsou podmínky chladné, organismy, které metabolicky neregulují svou tělesnou teplotu, se jednoduše zpomalí, ale když se teploty dostanou příliš vysoko, metabolické procesy se začnou hroutit a ustanou. Pak nastává rychlá smrt,“ vysvětluje Kevan. Jeho tým vycházel z odborné literatury za posledních 180 let.
Ohrožený superorganismus
Vědci zjistili, že čmeláci jsou zřejmě schopni přežít až při 36 stupních Celsia a optimálně se vyvíjet při teplotách kolem 30 až 32 stupňů Celsia – i když to se může lišit u různých druhů a biogeografických podmínek. Čmeláci sice mají určité behaviorální adaptace, které jim umožňují termoregulaci, ale to nemusí stačit k tomu, aby se vyrovnali se změnou klimatu.
Navíc čmeláčí kolonie funguje také jako „superorganismus“, kde reprodukční zdatnost závisí spíše na kolektivním přežití a reprodukci kolonie než na jednotlivých exemplářích. Tedy: Jeden čmelák se sice může s horkem vyrovnávat lépe než jiný, ale pokud je hnízdo příliš horké na to, aby v něm vyrostly zdravé larvy, trpí tím celá kolonie bez ohledu na přizpůsobení jednotlivých čmeláků.
Autoři vyzývají k dalšímu výzkumu toho, co je podle nich nedostatečně prozkoumaným aspektem ekologie čmeláků: tvar hnízda, vlastnosti materiálu, teplota a termoregulace. Je totiž možné, že některé čmeláčí kolonie přizpůsobí výběr hnízdiště a jeho tvar nebo chování tak, aby se jejich hnízda ochlazovala.
