Láska k přírodě je i v genech, odhalila studie dvojčat

Podle rozsáhlé studie britských dvojčat vedené experty z Národní univerzity v Singapuru jsou touha navštěvovat přírodu a schopnost oceňovat její krásu dědičnými vlastnostmi. Dotazovali se 1153 párů dvojčat sledovaných v britské databázi TwinsUK na to, jak vnímají přírodu. Požádali je, aby ohodnotili svou znalost a touhu být v přírodě i jak často navštěvují přírodní prostory, jako jsou parky, zahrady nebo lesy.

Zjistili, že jednovaječná dvojčata, která sdílejí téměř sto procent genů, si byla v orientaci na přírodu a v počtu návštěv přírody podobnější než dvojčata dvouvaječná, která sdílejí „jen“ přibližně polovinu genetického materiálu. Dědičnost se pohybovala od 46 procent u lásky k přírodě až po 34 procent ve frekvenci jejích návštěv. To naznačuje mírný vliv genetiky na to, jak lidé přírodu vnímají.

Vliv prostředí pak vysvětloval více než polovinu rozdílů mezi jednotlivci. Lidé žijící v městském prostředí projevovali měnší schopnost užívat si přírodu. Zejména proto, že reálně mají horší přístup k ní. Ukázalo se také, že vliv dědičnosti klesal s věkem, což naznačuje, že genetika může mít menší vliv s tím, jak lidé stárnou a zažívají jedinečné zkušenosti s přírodou a okolním světem obecně.

Život v přírodě pomáhá

Už více studií v minulosti prokázalo, že trávení času v přírodě zlepšuje duševní pohodu, ale různí lidé prožívají přírodu odlišně – a také si ji různě intenzivně užívají. Tato studie přináší první důkaz o genetické složce jak lidského vztahu k přírodě, tak lidské tendence navštěvovat přírodu.

Podle autorů studie lidé více orientovaní na přírodu aktivněji vyhledávají přírodu, i když to pro ně znamená vyšší náklady a komplikace, například nutnost cestovat mimo svůj domov. „Trávení času v přírodě souvisí s lepším zdravím a duševní pohodou,“ dodávají autoři výzkumu. „Studie dvojčat ukazuje, že touha člověka být v přírodě a to, jak často ji zažívá, jsou ovlivněny jak geny, tak osobními zkušenostmi.“