Astronomové odhalili, že v obrovském oblaku kosmického prachu a plynu u centra Mléčné dráhy se vyskytuje přírodní cukr, který na Zemi existuje například v malinách.
Když se řekne erythrulóza, asi tohle slovo vyvolá záchvěv poznání jen u málokoho. Přitom jde o jeden ze základních cukrů, které se na Zemi vyskytují na spoustě míst, například v malinách. A lidé ho využívají průmyslově hlavně v samoopalovacích krémech, protože má na pokožku podobný efekt, jaký v přírodě funguje u hnědnoucích jablek. Co to má ale společného s vesmírem?
Právě tuto sloučeninu teď vědci odhalili v mrazivém, zdánlivě prázdném prostoru mezi hvězdami. Kdyby se nějaký astronaut jednou v budoucnosti dostal do prachového mraku s označením G+0.693-0.027 v blízkosti centra Mléčné dráhy a dostal šílený nápad sundat si helmu, na chvíli by mohl ucítit maliny. Než by mu vakuum vypařilo mozek.
První cukr v mezihvězdném prostoru
Podle nové studie má tento cukr v kosmu zcela přirozený původ, není třeba hledat za jeho existencí žádné konspirace o mimozemských civilizacích. Vzniká chemickými reakcemi, které probíhají na prachových zrnkách, která poté prší na blízké světy nebo se k nim dostávají poté, co se stanou součástí komet, které nakonec narazí do planet. A to může být nesmírně důležité pro úvahy o vzniku života v kosmu.
Vznik cukru je podle této studie, která vyšla v odborném časopise Nature Astronomy, poměrně jednoduchý. Stačí, když se na mikroskopických prachových zrnkách, jichž je výše zmíněné mračno plné, spojí dvě jiné organické sloučeniny – glykolaldehyd a ethylenglykol. Ty se v různých částech vesmíru prokazatelně vyskytují poměrně často. Podle studie je klíčové, že tato reakce může probíhat i v kosmickém chladu, tedy při teplotách blízkých absolutní nule. To naznačuje, že by se tyto cukry mohly vyskytovat častěji, než vědci zatím předpokládají.
Je to tak důležité, protože erythrulóza je nejen zdrojem energie pro život, ale dokonce i jedním z jeho základních stavebních kamenů. Právě z ní se totiž tvoří ribonukleotidy, které jsou zase základem RNA, tedy historicky nejstaršího genetického materiálu, který předcházel modernější DNA.
„Jedná se o vůbec první cukr, který byl detekován v mezihvězdném prostoru, a je to důležité, protože nám to říká, že tyto cukry jsou běžnější, než jsme si dosud mysleli,“ uvedla hlavní autorka studie Izaskun Jiménez-Serrová ze španělského Centra pro astrobiologii. „Otevírá to možnost, že se život na jiných světech vyvine podobným způsobem, jako tomu bylo na Zemi.“
Kosmické cukroví přináší život
Právě otázka vzniku života na Zemi je (nejen) s tímto cukrem úzce spojená. Cukry jsou totiž jednou ze záhad v rovnici, na jejíž pravé straně je život. Vědci se snaží už delší dobu pochopit, jak je možné, že se na mladé Zemi vyskytovalo tolik podobných jednoduchých cukrů – v tehdejších podmínkách pro ně totiž neměl být dostatek zdrojů.
Když se ale našly stopy těchto látek na některých meteoritech, a zejména na asteroidu Bennu, ukázalo se, že zdroj cukrů mohl být v kosmu. Jenže neschopnost najít je tuto hypotézu značně znejišťovalo. Tomu je teď ale konec – astrobiologové mají konečně k dispozici přesné důkazy o tom, že se v kosmu cukry jako erythrulóza opravdu vyskytují.
Zatímco v katastrofických filmech nesou asteroidy smrt, ve skutečnosti mohly před miliardami let přinášet život. Pokud by Zemi zasáhl roj asteroidů obsahující erythrulózu, pak by na ni mohly dopravit až miliony tun tohoto cukru, jenž pak mohl být jedním ze spouštěčů vzniku chemického koktejlu organických látek, ze kterého započal život.
„Na takovýto konkrétní nález jsme čekali,“ komentoval objev pro deník Guardian japonský profesor Jošihiro Furukawa z univerzity Tohoku, který jako první objevil cukry v asteroidu Bennu. „Cukry vzniklé v mezihvězdném prostředí se mohou dostat na Zemi a na jiné planety prostřednictvím kometárního prachu. Tento přísun mohl přispět ke vzniku života, pokud bylo planetární prostředí schopné vytvořit život z těchto molekul, i když samotný proces zůstává nejasný.“
