Nejslavnější pravěká venuše už není záhadou. Vědci zjistili, odkud pocházela

Vídenští antropologové tvrdí, že rozluštili pravěkou záhadu: původ slavné Willendorfské venuše. Důkazy jasně říkají, že z Rakouska, kde byla nalezena, pocházet nemůže.

Téměř jedenáct centimetrů vysoká figurka venuše z rakouského Willendorfu patří k vůbec nejslavnějším ukázkám nejstaršího umění v Evropě. Byly o ní už napsány desítky knih, ale vědci až doposud nebyli schopni odpovědět na zcela zásadní otázku: odkud soška pochází?

Je to záhada stará desítky let. Venuše je totiž vyrobena z takzvaného oolitického vápence, který se ale ve Willendorfu ani v jeho blízkém a vzdálenějším okolí nevyskytuje. Kde se tam tedy vzala?

Tým vídeňských antropologů teď pomocí tomografických snímků s vysokým rozlišením zřejmě rébus rozluštil. Vědci zjistili, že materiál, z něhož byla venuše vytvořena, pravděpodobně pochází ze severní Itálie.

Překvapivý výsledek výzkumu podle jeho autorů vrhá úplně nové světlo na pozoruhodnou mobilitu prvních moderních lidí – zjevně byli schopní dost dobře překonávat oběma směry Alpy, popsali antropologové v odborném žurnálu Scientific Reports.

Unikát mezi unikáty

Willendorfská venuše je zvláštní nejen svým vzhledem, ale také materiálem. Zatímco ostatní figurky venuší jsou obvykle vyrobeny z mamutích klů nebo kostí, někdy také z různých kamenů, na dolnorakouskou venuši byl použit oolitický vápenec, což je u těchto kultovních předmětů unikátní.

Figurka nalezená v roce 1908 ve Wachau a vystavená v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni je natolik vzácná, že ji zatím vědci zkoumali jenom zvenčí. Teprve teď, víc než sto let po objevu, vídeňský antropolog Gerhard Weber nahlédl do jejích útrob.

Použil přitom metodu zvanou počítačová tomografie, která je neivazivní, a sošku tedy nepoškodí. Během několika skenů získali vědci snímky s rozlišením až 11,5 mikrometru, což je kvalita, která je jinak k vidění pouze pod mikroskopem. První, co zjistili, byl fakt, že venuše nevypadá uvnitř vůbec jednolitě. 

Weberovi se podařilo získat velké množství vzorků půd z Rakouska i mnoha částí Evropy, od Francie po východní Ukrajinu, od Německa po Sicílii. 

Vnitřek poskytuje informace o vnějšku

Tomografické údaje ukázaly, že sedimenty se v horninách ukládaly v různých hustotách a velikostech. Mezi nimi se nacházely i drobné zbytky lastur a šest velmi hustých větších zrn, takzvaných limonitů. Ty vysvětlují dříve záhadné polokulovité dutiny na povrchu venuše o stejném průměru: „Tvrdé limonity se pravděpodobně vylomily, když tvůrce venuši vyřezával,“ vysvětluje Weber. „V případě pupíku venuše pak zřejmě udělal z nouze ctnost.“ Právě pupík byl totiž místem, kde se kousek limonitu odlomil dost výrazně.

Oolitický vápenec je pórovitý, protože jádra milionů kuliček (ooidů), z nichž se skládá, se rozpustila. A to podle autorů studie skvěle vysvětluje, proč si vynalézavý sochař před 30 tisíci lety vybral právě tento materiál: skvěle se s ním pracuje. Vědci také identifikovali drobný zbytek mušle, dlouhý pouhých 2,5 milimetru, a datovali ho do období jury. Tím vyloučili spoustu míst, odkud materiál mohl pocházet – například v Rakousku se v té době moře nenacházelo.

Vědci pak analyzovali všechny ostatní vzorky z celé Evropy. Ukázalo se, že žádný ze vzorků v okruhu 200 kilometrů od Willendorfu se ani vzdáleně neshodoval se složením venuše. Analýza nakonec odhalila, že vzorky z venuše jsou statisticky zcela nerozlišitelné od vzorků z lokality v severní Itálii poblíž jezera Lago di Garda. A to je podle autorů velmi pozoruhodné, protože to znamená, že venuše (nebo alespoň její materiál) se vydala na cestu z jihu Alp k Dunaji severně od Alp.

„Lidé v té době  vyhledávali a obývali lokality, které byly pro jejich život nejvhodnější. Když se změnilo klima nebo situace s kořistí, přesouvali se dál, nejlépe podél řek,“ vysvětluje Gerhard Weber. Taková cesta mohla trvat třeba celé generace.

Jedna ze dvou možných tras z jihu na sever by vedla kolem Alp a do Panonské nížiny a byla před několika lety popsána v simulacích jinými badateli. Druhá cesta od Gardského jezera do Wachau by vedla přes Alpy. 

Možné, ale méně pravděpodobné: spojení s východní Ukrajinou

Statistiky tedy jasně ukazují na severní Itálii jako na místo původu venuše. Nicméně existuje ještě jedno zajímavé místo možného původu horniny. Nachází se na východní Ukrajině, více než 1600 kilometrů vzdušnou čarou od Willendorfu. Tamní vzorky neodpovídají tak jednoznačně jako vzorky z Itálie, ale lépe než všechny ostatní.

Zajímavá je zde ale v tomto případě i jiná souvislost: v nedalekém jižním Rusku byly nalezeny figurky venuší, které jsou o něco mladší, ale vypadají velmi podobně jako venuše nalezené v Rakousku. Genetické výsledky také ukazují, že lidé ve střední a východní Evropě byli v této době vzájemně propojeni. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Nejdřív nevěřili, že ji vyprostí. Experti popsali záchranu relikvie z betonu

Přes šestnáct hodin trvalo restaurátorům Blance Valchářové a Michalu Velíškovi lebku svaté Zdislavy vyprostit z betonu, do kterého ji zalil zloděj. Relikvii ukradl z baziliky v Jablonném v Podještědí na Liberecku v úterý 12. května večer a chtěl ji pohřbít do řeky. V tom mu zabránil rychlý zásah policie. Očištěnou a zrestaurovanou lebku v sobotu restaurátoři předali arcibiskupovi Stanislavu Přibylovi při hlavní mši na Zdislavské pouti v Jablonném.
před 15 hhodinami

Na Mostecku vědci vysazují trávu s výhřevností uhlí

Travinu, která je schopna rychle růst i na kontaminovaných a na živiny chudých půdách, vysazuje tým vědců v okolí bývalého lomu ČSA na Mostecku. Z ozdobnice obrovské lze získat biomasu, která má výhřevnost srovnatelnou s hnědým uhlím.
před 21 hhodinami

Raketa společnosti Blue Origin explodovala při testu na startovací rampě

Raketa New Glenn společnosti Blue Origin miliardáře Jeffa Bezose explodovala při testu na startovací rampě, informují tiskové agentury. Veškerý personál je v bezpečí, ujistil Bezos s tím, že je ještě příliš brzy na zjištění, co se pokazilo. K výbuchu došlo ještě na startovací rampě, což je podle experta pro firmu o to závažnější.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Hurikánová sezona bude letos zřejmě slabší, stoupá hrozba tajfunů

S červnem začíná hurikánová sezona v Atlantiku. Oblast tropického oceánu, která je klíčová pro vývoj hurikánů, je teď sice nadprůměrně teplá, přesto meteorologové z amerického NOAA (Národního úřadu pro oceány a atmosféru) letos očekávají spíše klidnější průběh. Silné by naopak mohly být tajfuny v Pacifiku.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Evropa se otepluje dvakrát rychleji než průměr světa. Současná vedra jsou dokladem

V Evropě tento týden padly teplotní rekordy mimo jiné ve Velké Británii, Irsku a Francii. Za horkem, které se obvykle vyskytuje až na vrcholu léta, stojí takzvaná „teplotní kopule“ teplého vzduchu ze severní Afriky, která se ocitla uvězněná pod tlakovou výší nad západní Evropou. A vliv má i fakt, že Evropa se otepluje výrazně rychleji než zbytek planety – každá další vlna veder je tak vzhledem k tomuto vyššímu základu intenzivnější.
29. 5. 2026

Komáři se umí naučit, že repelent znamená večeři, naznačuje studie

Skupina francouzských vědců popsala v odborném časopise Journal of Experimental Biology, že komáři přenášející žlutou zimnici se mohou naučit spojovat vůni nejpoužívanějšího repelentu s potravou. To znamená, že by mohli být ochotnější sát krev lidí, kteří repelent používají.
28. 5. 2026

V Brně ukazují pravěké rytiny a nové nálezy

Moravské zemské muzeum vystavilo v Pavilonu Anthropos nejvýznamnější nálezy svých archeologů z posledních deseti let. Dominuje rytina mamuta a koně na říčním valounu stará až patnáct tisíc let.
28. 5. 2026
Načítání...