Nejstarší původní obyvatelé Ameriky se velmi úzce potravně specializovali.. Kamkoliv na tomto kontinentu vkročili – od Aljašky až po nejjižnější části Latinské Ameriky – tam lovili tu největší možnou kořist. Tedy zvířata, která se dnes označují za megafaunu.
Když lidé poprvé překonali Beringovu úžinu, hranici mezi Asií a Amerikou, šířili se pak ve své nové vlasti rychlostí blesku. Vědce tato rychlost dlouho překvapovala, teď konečně našli možné zdůvodnění. Když na padesáti archeologických nalezištích detailně prozkoumali a analyzovali kosterní pozůstatky zvířat, zjistili, že dramatickou většinu tam tvoří kosti obrů.
Archeologové zkoumali tři různé skupiny lidí, které Ameriku osídlily: od Kanady přes USA až po Argentinu. Výsledky si ale byly pozoruhodně podobné – 83 až 88 procent potravy těchto pravěkých lidí tvořili obří býložravci, jako byli mamuti, šestitunoví lenochodi megatherium nebo slony připomínající chobotnatci gomphotherium.
Dva triky pro plný žaludek
„Jednou ze dvou soupeřících teorií je generalizace stravy, tedy využívání široké škály zdrojů, které by se lišily v závislosti na oblasti,“ uvedli autoři výzkumu. „Druhou je specializace na megafaunu – zaměření se pouze na několik velkých kořistí.“
Na první pohled by se mohlo zdát, že pravěcí lidé lovili všechno, co jim padlo pod ruku. Jenže analýza ukazuje, že přinejmenším v Americe byli mnohem vybíravější a v extrémní míře upřednostňovali velká zvířata. A čím větší, tím lepší.
„Zvířata jako mamuti a pozemní lenochodi, která byla ve skutečnosti v dané krajině poměrně vzácná, v archeologických nálezech zcela dominují,“ uvedli vědci. „Králíci a myši, kteří žili úplně všude, se v nich naopak téměř nevyskytují,“ dodali.
Nástroje po lovce
Podle autorů výzkumu tato studie také vysvětluje, proč jsou si soubory nástrojů po celé Americe bez ohledu na kulturu a dobu tak podobné. Lidé, kteří lovili stejné druhy zvířat, byť v radikálně odlišném prostředí, neměli zkrátka potřebu přizpůsobovat svou technologii místním podmínkám.
Mezi nástroji odhalenými na archeologických nalezištích byly ty určené pro lov velké zvěře, jako například velké rýhované hroty střel a specializované nářadí na porcování zvěřiny. Rybářské vybavení i pomůcky pro zpracování rostlin ale prakticky chyběly.
Toto zaměření na lov velké kořisti dle odborníků vysvětluje rychlé šíření lidí od Aljašky až po Jižní Ameriku zmíněné v úvodu článku. Když se lovci a sběrači přesouvají do neznámého území, obvykle potřebují celé generace na to, aby poznali novou krajinu, naučili se efektivně lovit místní malou a středně velkou zvěř a zjistili, které místní rostliny jsou jedlé.
Jenže když si poskládají jídelníček z megafauny, pravidla se změní. „Mamuti například dokážou překonat obrovské vzdálenosti a obývat rozsáhlá území,“ zdůraznili autoři práce. „Specializovaní lovci a sběrači v podstatě využili své znalosti o velkých býložravcích, jako jsou právě mamuti, k úspěšnému šíření po kontinentech místo toho, aby se museli seznamovat s každým místním ekosystémem, na který narazili,“ doplnili.
Studie také zjistila, že načasování vymírání megafauny souvisí s příchodem lidí. Vymírání neproběhlo najednou, ale jako vlna šířící se od severu k jihu – a velmi přesně kopírovalo příchod lidí do regionu.
