První zprávy z Číny zasažené koronavirem tvrdily, že žádný ze známých léků proti němu nefunguje. A tak začali vědci i doktoři hledat jehlu v kupce sena – mezi tisícovkami známých léčivých látek zkoušeli najít nějakou, která by byla účinná i proti viru SARS-CoV-2.
Když se na konci roku 2019 objevila v Číně nová nemoc způsobující vážný zápal plic, neexistoval proti ní žádný lék. Zpočátku se tak zkoušely léky a terapie, které neútočily přímo na virus, ale pouze pomáhaly imunitnímu systému, aby se s neznámou chorobou vypořádal sám.
První měsíce pandemie, období, jemuž se nyní říká první vlna, se nesly ve znamení takzvané symptomatické léčby. To znamená, že se lékaři snažili zmírňovat příznaky – snižovat horečky, držet nakažené v klidu a teple, držet je hydratované a v případě, že došlo k napadení plic, tak dodávat organismu kyslík.
Lékaři a vědci ale nečekali na to, že se podaří lék vynaleznout. Obvykle totiž platí, že právě antivirotika, tedy léky proti virům, je extrémně složité vymyslet a vyrobit. Navíc jejich účinnost bývá nepříliš spolehlivá. Proto se začalo hledat, jestli by se nedal využít některý z přípravků, které již existují.
Prvním, kdo měl možnost tyto staré léky pro nové účely vyzkoušet, se stali lékaři v Číně a Itálii. Trvalo ale jen několik měsíců, než se virus rozšířil i do dalších zemí. A protože každá z nich má trochu jinou medicínskou tradici, objevilo se najednou několik desítek léků, o nichž se mluvilo jako o potenciálně účinných.
Čtyři cesty k uzdravení
Testování léků koordinovala Světová zdravotnické organizace (WHO). V březnu 2020, tedy v době, kdy se v Česku objevily první případy covidu-19, WHO definovala čtyři možné skupiny léčiv, jež by mohly být účinnou obranou proti novému koronaviru – antimalarika, antivirotika a kortikosteroidy.
Ke 30. březnu 2020 se takto testovalo už 545 přípravků. Na vakcíně se už v té době sice pracovalo, ale bylo zřejmé, že její vývoj bude trvat nejméně měsíce.
Antimalarika
Zkušenost naznačovala, že některá antimalarika umí velmi dobře léčit i virová onemocnění. A tak WHO doporučila k testování, zejména po doporučení skupiny vlivných francouzských vědců, hydroxychlorochin a chlorochin.
Rozsáhlé testy, které probíhaly po celém světě, ale ukázaly, že výsledky nejsou dostatečné. Francouzská skupina z Marseille přesto dál pokračovala v testech, i když k tomu neměla důvod – podle pozdějších analýz ale postupovala neeticky a dnes čelí následkům, včetně trestních oznámení.
Hydroxychlorochin si získal také podporu politickou; osobně ho prosazoval tehdejší americký prezident Donald Trump, a to přes nedostatek důkazů o účinnosti. WHO po řadě přesvědčivých studií s testováním tohoto léku skončila už v červenci roku 2020 – a lék se přestal používat celosvětově.
Antivirotika
Spousta virů si je velmi podobná, mají tedy i podobné vlastnosti. Na základě této podobnosti se začaly zkoušet desítky nejrůznějších antivirotik. Jejich jména připomínající jazykolamy se ale většinou jen mihla několika odbornými články a účinnost se nepotvrdila, případně nebyla taková, jakou ji lékaři očekávali. Lopinavir/ritonavir, ribavirin, favipirapir, umifenovir, atazanavir, darunavir, cobicistat nebo baloxavir – to byly jen ty nejznámější.
Jedno antivirotikum se ale z této skupiny vydělilo, jelikož jako jediné z výše jmenovaných skutečně spoustě lidí s covidem pomohlo a stále pomáhá. Jde o remdesivir. Právě tento lék otevřel cestu dalším antivirotikům, jež jsou nyní ještě účinnější.
Vyvinula ho americká farmaceutická společnost Gilead Sciences, konkrétně její virologická divize, kterou vede český vědec Tomáš Cihlář. Lék útočí na enzym RNA polymeráza, který řada virů, včetně SARS-CoV-2 využívá k množení. Pokud se remdesivir podá včas, pak snižuje schopnost viru se replikovat a organismus jej tak může snadněji zastavit.
Právě remdesivirem byl v České republice léčený jeden z prvních vážných případů covidu-19. Lék se do tuzemska tehdy dostal díky přímé intervenci výše zmíněného Tomáše Cihláře. Mezi léky doporučenými ministerstvem zdravotnictví je dodnes.
Kortikosteroidy
Další „starou známou“ byly během pandemie kortikosteroidy. WHO je začala doporučovat k testování už na jejím začátku. A právě ony se staly úplně prvním lékem, u něhož byla prokázána účinnost proti covidu. Tyto steroidní hormony syntetizované z cholesterolu se užívají při léčbě různých poruch imunity, především pro své protizánětlivé účinky.
Zdravotníci se léčby covidu pomocí kortikosteroidů dlouho obávali, protože mají řadu vedlejších účinků. Nicméně u jednoho z nich, dexametazonu, zjistili, že při správném užití převažují výhody nad nevýhodami. Lék se ale musí nasadit jen v některých fázích nemoci, jinak může spíše uškodit.
Slepé cesty a placebo
Asi nejslavnější slepou cestou byl zmiňovaný hydroxychlorochin, ale podobných příběhů byly desítky. Neprokázala se účinnost nejrůznějších „babských rad“, kdy všemožní léčitelé bez lékařského vzdělání radili cokoliv od alkoholu, přes antabus a homeopatika, až po vykuřování.
Samostatnou kapitolou je pak dvojice léků, o nichž se seriózně a dlouhodobě diskutovalo, ale účinnost obou se prokázala jako nedostatečná. Jednalo se o isoprinosine a ivermektin. Oba se používaly, ale dle novějších studií se jejich pozorované úspěchy pohybovaly na úrovni placeba.
Nové léky
Lékaři si také hodně slibovali od takzvaných protilátkových koktejlů, které nakaženým pacientům umožnily, aby nemoc porazil jejich posílený imunitní systém. Tento koktejl protilátek užíval i tehdejší prezident USA Trump, který mu přisuzoval hlavní roli ve svém uzdravení.
Avšak s tím, jak se virus vyvíjel a mutoval, začaly být tyto přípravky méně účinné. A protože byly také značně drahé, ustoupily po zavedení očkování do pozadí.
Léčba roku 2024
V současné době už se covid léčí více méně rutinně. Během pěti let přestal být neznámou a lékaři tak již mají přesné postupy, jak pracovat s nakaženými v různých fázích nemoci a podle toho, jak vážný je jejich stav.
České ministerstvo zdravotnictví uvádí, že na podzim roku 2024 jsou dostupná tři léčiva, která si poradí s většinou případů covidu. Tím prvním je výše popsaný remdesivir.
Druhým je paxlovid, což je vlastně kombinace dvou antivirových léčivých látek — nirmatrelviru a ritonaviru. Využívá se od konce roku hlavně u středně složitých případů, aby se stav pacientů nezhoršil, a aby se vyléčili co nejdříve.
Třetím přípravkem je molnupiravir (lagevrio), jenž je určený k léčbě pacientů s prokázaným mírným a středně těžkým covidem-19, kteří jsou ve vysokém riziku progrese do závažného onemocnění.
