Past pokroku: Čínští komunisté chtěli zničit vrabce, málem zničili sami sebe

„Žádný bojovník nesmí ustoupit, dokud nebude bitva vyhrána. Všichni se musí do boje zapojit horlivě a odvážně; musíme vytrvat s houževnatostí revolucionářů,“ hlásal pekingský lidový deník. Do boje toho dne vyrazily miliony Číňanů. Nikoliv proti lidem, ale proti vrabcům.

Takhle začalo na přelomu dubna a května 1958 v Pekingu vybíjení vrabců, které bylo pokračováním kampaně, jež na venkově probíhala již několik měsíců. 

Velmoc proti vrabcům

Jak k takovým scénám došlo? Čínský vůdce Mao Ce-tung příliš nerespektoval přírodu. Muž, který vládl od roku 1949 až do své smrti v roce 1976, si myslel, že příroda by měla být podřízena lidským přáním a potřebám, nikoli naopak. Jeho osobní motto „Člověk musí zvítězit nad přírodou“ se stalo politickým heslem, všeobecně známým se stal i jeho citát z roku 1958, kdy prohlásil: „Přinuťte vysokou horu, aby sklonila hlavu, a řeku, aby ustoupila z cesty.“

Způsoby, jakými měli lidé „dobývat přírodu“, byly různorodé, ale všechny měly společný základní princip: důslednou neúctu a nerespektování zákonů, kterými se příroda řídí. „Maoismus konstruoval svět, který stavěl člověka proti přírodě, a vštěpoval tento pohled na svět lidem prostřednictvím represí, indoktrinace, utopických slibů a cenzury,“ napsala Judith Shapirová v knize Maova válka proti přírodě.

Tažení proti přírodě vyvrcholilo během Velkého skoku z roku 1958, který byl Maovou výzvou k bleskové industrializaci Číny. Snahou, která měla do té doby zaostalou zemi přeměnit v moderní konkurenceschopný stát. V tomto období vedla různá vládní opatření například k rozsáhlému odlesňování. Zemědělské experimenty, které popíraly vědeckou logiku, často přinášely negativní výsledky.

Jedním z nejextrémnějších opatření byla výše popsaná snaha zabránit ptákům žrát obilí. V rámci kampaně Čtyři škůdci čínská vláda lid vyzvala, aby stříleli vrabce, ničili jejich hnízda a bouchali do hrnců a pánví, dokud ptáci nezemřeli vyčerpáním. Podle ekologického aktivisty Dai Qinga „Mao o zvířatech nic nevěděl. Nechtěl o svém plánu diskutovat ani naslouchat odborníkům. Prostě se rozhodl, že čtyři škůdci zemřou.“

Vrabčí pogromy

„Námitkou proti vrabcům je, že stejně jako ostatní obyvatelé Číny mají hlad. Jsou obviňováni z toho, že zobou zásoby ve skladech a na rýžových polích, a to oficiálně odhadovaným tempem čtyři kilogramy obilí na vrabce za rok. A tak se v ulicích Pekingu rozmisťují divize vojáků, jejichž kroky tlumí tenisky s gumovou podrážkou. Studenti a úředníci v tunikách s vysokým límcem a školáci s hrnci a pánvemi, naběračkami a lžícemi tiše zaujímají stanoviště. Celková síla podle Rádia Peking čítala tři miliony lidí,“ popsal situaci v hlavním městě korespondent magazínu Time.

„V pět hodin ráno se ozvaly trubky, zařinčely činely, zapískaly píšťaly. Shromáždění studenti tloukli do kuchyňského náčiní a zpívajíce vzletnou revoluční hymnu postupovali vpřed. Povstaňte, povstaňte, ó miliony s jedním srdcem; statečně se postavte nepřátelské palbě, pochodujte vpřed. Mohutné vyhlazovací síly chytaly vyčerpané ptáky do sítí a rozptylovaly je nebo je chytaly dlouhými bambusovými tyčemi s gumovými konci,“ popisoval reportér.

Národním hrdinou se stal šestnáctiletý Jang Se-mun z Jün-nanu. Zabil sám dvacet tisíc vrabců, když se během dne plížil a vyhledával stromy, kde hnízdili. V noci pak po stromech lezl a holýma rukama rdousil celé rodiny vrabců. 

Vrabec nesmí přežít

Maovi vadil zejména vrabec polní, který se částečně živil obilím. Čínští vědci spočítali, že na každý milion zabitých vrabců by připadalo jídlo pro 60 tisíc lidí. Vyzbrojen těmito statistikami zahájil Mao Velkou vrabčí kampaň.  

Zemřely tehdy miliony, možná i stovky milionů vrabců. Kromě opeřenců mezi „čtyři škůdce“ patřily i mouchy, komáři a krysy, ale ti se mnohem hůř lovili, takže se lovci soustředili právě na vrabce. A byli úspěšní. Až moc.

Dopady likvidace vrabců totiž zanechaly úrodu, kterou nikdo nechránil před dalšími škůdci. Skutečnými vítězi se tak nakonec stali právě oni – když přišli o hlavního predátora, nic jim nebránilo žrát, množit se a zase žrát. A brzy se to projevilo.

Až když v roce 1960 začala ničit úrodu sarančata, vrabci dostali amnestii a na oficiálním vládním seznamu nepohodlných tvorů je nahradily štěnice. Vedení čínské akademie věd totiž vládu upozornilo, že vědci při pitvě vrabců zjistili, že tři čtvrtiny obsahu trávicí soustavy tvoří škodlivý hmyz a pouze jedna čtvrtina je lidská potrava. To i politickému vedení dostatečně jasně ukázalo, že vrabci jsou pro člověka prospěšní. Ze dne na den se z nepřítele stal spojenec – vymírající domácí populace byla dokonce doplněna dovozem vrabců z Ruska.

To už ale bylo pozdě, strhla se dokonalá bouře. Kombinace rozsáhlého odlesňování, nesprávného používání jedů a pesticidů a chybné zemědělské politiky v kombinaci se špatným počasím způsobila ničivý hladomor, při němž podle odhadů západních vědců zemřelo až 45 milionů lidí. 

Poučení se nedostavilo

Počátkem šedesátých let byl Velký skok zrušen. Navzdory milionům mrtvých ale pokračovalo nerespektování základních vědeckých principů. Během kulturní revoluce (1966–1976) vedly masové kampaně k jednotnému modelu zemědělství.

Heslo „Vezměte obilí jako klíčový článek“ se stalo evangeliem a nutilo zemědělce utlumovat pěstování místních vhodných plodin ve prospěch obilí. „Takový formalismus vytlačil místní postupy a moudrost, poškodil přírodu a způsobil čínskému lidu obrovské strádání,“ napsala Shapirová.

A co když to bylo jinak?

Podle ekologa Davida Storcha z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy není dost dobře možné, aby vrabci byli schopní efektivně kontrolovat přemnožení sarančat. Podle něj není sporu o tom, že vrabci byli v Číně opravdu vybíjeni, v tomto směru existuje dostatek důkazů a informací.

„Je opravdu možné, že tam stovky milionů ptáků vybili. Ale obecně víme, že když nastane nějaká populační exploze, tak predátor, v tomto případě vrabec, nemá šanci ji zastavit. Jedinou šancí by bylo, že by se stíhal sám množit stejně rychle jako sarančata,“ vysvětluje vědec. Současně je známo, že k hladomoru opravdu došlo.

Když se tématem zabýval víc, zjistil, že chybí jakékoliv kvalitní informace z té doby. Čína byla uzavřená, takže z ní nejsou data například o početnosti zvířat. „Myslím, že ta pohádka je pěkná a poučení vlastně správné. Ale to, že k neúrodě došlo kvůli tomu, že se přemnožila sarančata, protože byli vybiti vrabci, to považuji za krajně nepravděpodobné,“ doplňuje ekolog.

Pokud podle něj byly nějaké podmínky pro populační explozi sarančat, pro vrabce nebylo možné to ovlivnit. Podmínek pro vznik hladomoru bylo výrazně víc, do značné míry byly podle Storcha podobné tomu, proč vznikl hladomor na Ukrajině ve třicátých letech dvacátého století.

„Velkou roli hrálo centrální plánování a důvěra, že poručíme větru, dešti. A když budeme zvyšovat úrodu, budeme víc sázet a zavlažovat, tak získáme libovolně znásobenou úrodu – a to bez ohledu na to, že se ta pole vyčerpají,“ zakončuje Storch.

Tento díl podcastu na Spotify
Tento díl podcastu na Apple Podcasts
Tento díl podcastu na Soundcloudu
Tento díl podcastu na Google Podcasts
Tento díl podcastu na YouTube Music
Tento díl podcastu na Deezeru
Tento díl podcastu na Youradio Talk