Pod zemským povrchem leží zřejmě obrovské zásoby takzvaného geologického vodíku – látky, které by mohla bezemisně nahradit spoustu energetických zdrojů, které uvolňují do vzduchu oxid uhličitý, ale i zdroje hnojiv. Řada expertů sice tento potenciál zpochybňuje, ale těžaři už investují do hledání podzemního vodíku.
Geologický vodík, někdy nazývaný jako bílý, zlatý nebo přírodní vodík, označuje plynný vodík, který se nachází ve své přirozené formě pod zemským povrchem. Předpokládá se, že vzniká vysokoteplotními reakcemi mezi vodou a minerály bohatými na železo. Vodík je už dlouho označován za jeden z mnoha potenciálních zdrojů energie, které by mohly být důležité při energetické transformaci. A nejen u ní, z vodíku se dá pomocí Haberova–Boschova procesu vyrábět amoniak, který je klíčovou složkou umělých hnojiv, bez nichž se lidstvo v zemědělství neobejde.
Významná část energie se v současnosti vyrábí za pomoci fosilních paliv, jako je uhlí a zemní plyn, takže vznikají značné emise skleníkových plynů. To ale není případ geologického vodíku, který by tak podle jeho zastánců mohl hrát významnou roli při odklonu od fosilních paliv. A jeho hledání vyvolává celosvětovou „zlatou horečku“, píše server zpravodajské televize CNBC.
Vodíková horečka
Poradenská společnost Rystad Energy uvedla, že ke konci loňského roku aktivně vyhledávalo ložiska geologického vodíku 40 společností. V roce 2020 to byla čtvrtina tohoto počtu. Průzkumné práce se uskutečňují v zemích jako USA, Kanada, Austrálie, Francie, Španělsko, Kolumbie či Jižní Korea. Firma Rystad označuje hledání geologického vodíku za „horečku bílého zlata“. Tento rozruch podle ní pramení z nadějí, že by se tento nevyužitý zdroj mohl stát něčím, co výrazně změní přechod k čisté energii.
„Řekl bych, že je to něco relativně starého a svým způsobem nového,“ popsal vedoucí výzkumu vodíku v Rystad Energy Ming Khoi Le. „První projekt, který objevil vodík, se uskutečnil před nějakou dobou, ale od té doby se to nikdy nerozjelo. Lidé se nikdy vážně nepokusili o průzkum,“ nastínil.
Geologický vodík byl poprvé objeven v roce 1987 v malé vesnici Bourakebougou vzdálené zhruba 60 kilometrů od hlavního města afrického státu Mali. Kanadská firma Hydroma při neúspěšném vrtu, jehož cílem bylo nalézt vodu, narazila na velké množství plynu bez zápachu, který byl shledán vysoce hořlavým. Vrt byl brzy zasypán a zapomenut. Téměř o dvě desetiletí později byly při následném průzkumu v této lokalitě nalezeny zásoby téměř čistého plynného vodíku. Dnes se tento zdroj využívá k výrobě elektřiny pro zmíněnou malijskou vesnici.
Loni vědci objevili ve francouzském regionu Lotrinsko dosud možná největší ložisko geologického vodíku na světě. Tento nečekaný objev dále zvýšil zájem o jeho potenciál čistého zdroje energie.
Energie na stovky let
Geolog americké geologické služby USGS Geoffrey Ellis CNBC řekl, že v podzemních zásobnících po celém světě může být ukryto obrovské množství přirozeně se vyskytujícího vodíku. Na základě současných poznatků je podle něj pravděpodobné, že se v zemském nitru nachází asi pět bilionů tun geologického vodíku. Většina je pravděpodobně příliš hluboko nebo daleko od pobřeží, aby se dala vytěžit s rozumnými náklady. I tak by pouhých několik procent tohoto geologického vodíku mohlo podle Ellise postačit na uspokojení předpokládané poptávky po dobu 200 let.
„Přírodní vodík vyvolal v tuto chvíli velké vzrušení, ale pokud jde o potenciál, myslím si, že je stále trochu nejistý, protože žádný z projektů ještě nezačal vodík skutečně produkovat nebo těžit. Vyjma toho v Mali,“ upozornil pro CNBC Le. Kolem přírodního vodíku je podle něj stále mnoho otazníků, ale zdá se, že tento humbuk je něčím podložený. „Pokud se některá z čísel, která uvádějí instituty jako USGS o potenciálním objemu, který můžete vytěžit, naplní, může to skutečně hrát docela významnou roli,“ uznal Le.
Bílý, šedý, zelený
Ne všichni experti jsou ale o tom přesvědčeni. Někteří se vyjadřují skepticky o čistém energetickém potenciálu přírodního vodíku. „Někdy chceme běžet dřív, než umíme chodit,“ řekla pro CNBC energetická analytička z Institutu pro energetickou ekonomiku a finanční analýzu Ana Maria Jallerová-Makarewiczová. Podle ní by první krátkodobou prioritou v této oblasti mělo být hledání způsobu, jak nahradit takzvaný šedý vodík zeleným vodíkem.
Šedý vodík se vyrábí za použití zemního plynu, což je nejběžnější forma produkce vodíku. Tento proces ale provází vysoké emise skleníkových plynů. Zelený vodík vzniká štěpením vody na vodík a kyslík pomocí obnovitelné elektřiny. Jeho vývoj však prudce brzdí vysoké náklady a náročné ekonomické prostředí. Organizace Carbon Trust odhadla, že méně než jedno procento současné globální produkce vodíku je bezemisní.
Skupina akademiků, vědců a techniků z organizace Hydrogen Science Coalition, která se snaží přinést pohled na roli vodíku při přechodu na čistou energetiku založený na důkazech, nedávno uvedla, že geologické objevy vodíku v současné době poskytují celosvětově denně méně energie než jedna větrná turbína. Navíc jsou zde obavy o životní prostředí v souvislosti s procesem těžby a problémy s dopravou a distribucí, protože geologický vodík se pravděpodobně nenajde tam, kde je ho nejvíce potřeba.
