V Antarktidě žili v pravěku dinosauři – to je obecně známé tvrzení, za kterým se ale skrývá spousta problémů. Vědci o tom totiž vědí nečekaně krátkou dobu a důkazů je mnohem méně, než se tuší. Paleontologové teď popsali, jak náhodný byl objev prvního obřího antarktického dinosaura.
Když došlapoval na antarktickou půdu, která před 80 miliony lety nebyla ještě zmrzlá jako nyní, třásla se. Není divu – tento tvor zřejmě měřil sedm metrů a vážil kolem dvou tun. Přes titánské rozměry byl tento titanosaurus nejspíš teprve mládě, jako dospělý tedy mohl měřit až třicet metrů.
Jeho fosilii, konkrétně jeden obratel, objevili už roku 1985 britští vědci. Jenže podle nové studie, která vyšla v odborném časopisu Paleontologica Polonica jeho význam krutě podcenili. Našli ji na ostrově Jamese Rosse a považovali ji za kus nějakého mořského plaza. Netušili, že drží v rukou kus dinosaura, a to vůbec prvního dinosaura, který byl v Antarktidě objevený. A tak fosilii umístili do depozitáře v londýnském Nature History Museum, kde ležela bez většího zájmu další desítky let.
Za dobu, co se na obratel snášel prach, se Antarktida detailně zkoumala a vědci tam opravdu stopy dinosaurů našli (poprvé na konci devadesátých let dvacátého století) – ale mnohem méně, než se obecně ví – až doposud se tam povedlo objevit jen dvanáct druhů těchto pravěkých tvorů, což dělá z Antarktidy nejméně dinosaury obývaný kontinent.
Nový analýza dávno objevené kosti teď ale našla dalšího obyvatele tohoto světadílu. „Věřte tomu, nebo ne, ale jde o první dinosauří pozůstatek, jaký byl kdy v Antarktidě objeven,“ komentoval objev paleontolog Paul Barrett, jemuž se podařilo fosilii identifikovat. „Přehlédli jsme ho, protože byl podle mě v náročných terénních podmínkách nesprávně identifikován, ale jedná se o sauropoda a je to teprve druhá kost sauropoda z celého kontinentu.“ Jako sauropodi se označují obří býložraví dinosauři, kteří byli typičtí svým masivním tělem a drobnou hlavou.
Kost je podle něj příliš neúplná na to, aby vědci dokázali určit, z jakého druhu pochází. Na základě jejího tvaru a velikosti ale odhadují, že tvor patřil do skupiny titanosaurů a že zvíře bylo pravděpodobně šest až sedm metrů dlouhé. To by bylo na titanosaura velmi málo, což by naznačovalo, že se jednalo jen o mládě. Ale nedá se to stoprocentně ověřit.
Zelený, nikoliv bílý kontinent
Během období pozdní křídy, kdy výše popsaný dinosaurus žil, nebyla Antarktida ještě izolovaná – stále byla ještě spojená s jižním cípem Jižní Ameriky. Byla pokrytá na stromy bohatými mírnými lesy, kde převládaly kapradiny, palmy a jehličnany. Vědci jejich vzhled přirovnávají k současné podobě Tasmánie.
Vzhledem k tomu, že Antarktida leží tak daleko na jihu, docházelo tam také k dramatickým výkyvům v délce denního světla, takže v zimě zde stejně jako dnes panoval mnohaměsíční soumrak. I přesto si i v těchto podmínkách život našel cestu. V lesích se pásli malí býložraví dinosauři, jako byl například Morrosaurus, ale také masivní obrnění ankylosauři, například Antarctopelta, nebo nebezpeční predátoři, jako například Imperobator. Chyběly ale – až na jeden nález – stopy obřích sauropodů.
Proto má nyní popsaný objev kosti sauropoda výjimečný význam, naznačuje zatím neznámou (pre)historii Antarktidy. Nejvíce se podobá dinosaurovi z Jižní Ameriky jménem Muyelensaurus, nedá se ale s jistotou říct, zda se jedná o stejný druh, anebo jenom o blízkého příbuzného.
