Šimpanzi vnímají nespravedlnost. Silněji, když jsou u toho ostatní z tlupy

Lidská touha po spravedlnosti vedla ke vzniku soudů, zákonů a do značné míry je zodpovědná za moderní podobu světa, který se snaží o to, aby se všem měřilo podobným metrem. Podle nové studie nemusí být tato tendence způsobená kulturními faktory, ale může pocházet z hlubin minulosti, kdy ještě lidé ani neexistovali. Biologové teď totiž odhalili spoustu poznatků o vnímání (ne)spravedlnosti u šimpanzů

Primáti, včetně lidí, patří mezi společenská zvířata. To znamená, že jejich přežití závisí na spolupráci s ostatními: Vytváření spojenectví, sdílení zdrojů, vzájemné pomoci a na bezpočtu dalších sociálních interakcí. Rovnost pravidel v těchto interakcích hraje u lidí zásadní roli, což potvrdila nejen spousta pozorování, ale dokonce i mnoho psychologických experimentů. Lidé ze všech kultur mají zkrátka něco společného – reagují negativně, když za splnění stejného úkolu dostanou menší odměnu než ostatní.

To ale neodpovídá na klíčovou otázku: Kde se tato touha po spravedlnosti u lidí vzala?

Aby to vědci mohli popsat, musí vědět, jak spravedlnost funguje u našich nejbližších příbuzných – goril, šimpanzů a orangutanů. Jenže to není zatím dostatečně zaznamenané. Teď jev přírodovědci z několika institucí dokázali zdokumentovat u šimpanzů.

Šimpanzi jako lidé

Vše popsali v odborném časopisu Proceedings of the Royal Society B. Podle výsledků tohoto výzkumu šimpanzi reagují negativně, když dostanou horší odměnu než ostatní. Pozoruhodné bylo, že tyto reakce byly častější a silnější, pokud se celá situace odehrála za přítomnosti dalších šimpanzů, s nimiž měli navíc silnější sociální pouto.

Vědci přitom tento experiment postavili poněkud jinak, než je zvykem. Nejčastěji se totiž zkoumá tato interakce mezi dvojicemi – jenže podle autorů této studie to je sice snadnější, ale nikoliv lepší přístup. Většina sociálních interakcí totiž probíhá, jak u lidí, tak u šimpanzů, v širší skupině. A tak si vybrali právě tuto cestu.

Jejich experiment zahrnoval celkem 27 šimpanzů žijících v sociálních skupinách. Všichni členové těchto společenství dostali příležitost přiblížit se k lidskému vědci a vyměnit s ním žeton za jídlo. Mělo to ale háček – odměna, kterou jim člověk za stejný žeton dal, se lišila. Nespravedlnost přitom viděli v různých scénářích odlišní členové tlupy.

Vědci zjistili, že šimpanzi reagovali negativně, když dostali méně hodnotnou odměnu, zatímco ostatní členové stejné skupiny obdrželi odměnu s vyšší hodnotou. Reakce byly zřejmě ovlivněny konkrétními odměnami, ale také společností, v níž se nacházeli – zejména (ne)přítomností šimpanzů, s nimiž byli v přátelském vztahu.

Jak tyto negativní reakce vypadaly? Šimpanzi méně hodnotné jídlo odmítali, často ho zahodili, nebo ho vrátili člověku. Nedělali to vždy, ale jen když byl rozdíl v kvalitě pochutiny opravdu velký.

Společenská role spravedlnosti

Nejzajímavější částí experimentu byl faktor přítomnosti ostatních šimpanzů. „Sociální kontext hraje roli, ale nečekaným způsobem,“ uvedli autoři práce. „Zatímco lidé a bonobové (kteří jsou geneticky šimpanzům velmi blízcí – pozn. redakce) mají tendenci snášet nerovnost lépe, když jsou se svými přáteli, u šimpanzů je tomu naopak – silněji reagovali právě v přítomnosti blízkých partnerů.“

Tento zásadní rozdíl v reakcích byl dle expertů zvláštní. Jedním z možných vysvětlení je, že sociální vztahy šimpanzů jsou více poznamenány napětím mezi spoluprací a soutěží, takže když sledují výsledky společně s blízkými partnery, může to pro ně být obzvláště důležité. Je možné, že konkurence mezi šimpanzi vede i k silnější roli ponížení, které může méně hodnotná odměna vyvolat.

To je ale jen hypotéza; aby vědci spolehlivě popsali, jak opravdu šimpanzí chování ohledně spravedlnosti funguje, musí zmapovat mnohem víc interakcí. A v ideálním případě také s dalšími druhy primátů, jako jsou paviáni nebo výše uvedení bonobové. Už nyní ale tato studie dle jejích autorů významně pomohla lépe pochopit hluboký evoluční původ vnímání spravedlnosti.