Černé díry bývají popisovány jako hinduistický bůh Šiva, tedy jako ničitelé. Nový výzkum ale odhaluje, že by mohly mít, stejně jako toto božstvo, i další aspekt, a to ten tvořivý.
Supermasivní černé díry patří k nejhmotnějším známým objektům v kosmu. Leží v centru většiny velkých galaxií a jsou známé tím, že pohlcují doslova všechno, co se k nim přiblíží. Jejich obří gravitační síla strhává okolní plyn, prach i další hmotu. Stávají se tak jakýmisi velkými ničiteli.
Nový výzkum ale ukazuje, že jejich role by mohla být i opačná, tvořivá. Astronomové je popisují jako jakési „velké matky“, jež přivádějí na svět miliony planet.
Neviditelné porodnice
Vytvořit planetu není pro vesmír nic snadného. Tento proces začíná z toho nejmenšího, co kosmos obsahuje: z drobných zrnek plynu a prachu obíhajících kolem mladých hvězd. Tvorba planet je složitý proces, o kterém vědci věří, že probíhá v discích plynu a prachu rotujících kolem takových mladých hvězd. Astronomy ale napadlo, že to stejné by se mohlo odehrávat i jinde: obří verze stejných disků totiž existují kolem supermasivních černých děr v centru aktivních galaxií.
Když se na tamní podmínky vědci podívali podrobněji, zjistili, že vnější okraje těchto disků černých děr mají teploty a podmínky podobné těm, které se vyskytují v discích „rodících“ planety kolem hvězd. A ty mohou umožnit prachu přežít dostatečně dlouho, aby se shlukl a nakonec tak vytvořil planety.
To už byla natolik významná podobnost, že se tým amerických astronautů rozhodl o bližší prozkoumání.
Vědci zadali údaje o teplotách a plynech ve vnějším prstenci do počítačového modelu magnetizovaného disku kolem černé díry a vypočítali klíčové aspekty nutné pro vznik planet. Patřilo mezi ně například to, jak rychle se prach shlukuje či jaká je konečná velikost planet. Dále zkoumali, kolik prachu a plynu by tyto nově vzniklé světy mohly v průběhu milionů let pohltit, aby odhadli, jaké hmotnosti by nakonec mohly dosáhnout.
Výsledky ukázaly, že i v extrémním prostředí kolem supermasivních černých děr mohou vznikat planety. A nejen to, dokonce se zde mohou tvořit v obrovském počtu. „Náš přibližný model naznačuje, že prachové prstence kolem černých děr hostí největší populace planet ve vesmíru,“ píší ve studii, která zatím neprošla recenzním řízení. Píše o ní ale jako o potenciálně zajímavé celá řada kvalitních odborných žurnálů.
Kolem černých děr může být nečekaně „živo“
Výsledky také ukazují, že tyto „černoděrové planety“ mohou růst mnohem rychleji než planety vznikající kolem běžných hvězd. Intenzivní gravitace a husté materiály v tomto prostředí jim totiž mohou umožňovat „tloustnout“ mnohem rychleji, což znamená, že by mohly přerůst nejen Zemi, ale možná dokonce také obry, jako je Jupiter. A ani to ještě není všechno.
Některé z těchto planet mohou dosáhnout takové hmotnosti, že to překročí kritickou mez, a z „pouhých“ planet se pak mohou stát hvězdy. A prostředí kolem černých děr, jež se kvůli vlastnostem tamního prostoru nedá téměř pozorovat, může ukrývat podle této studie ještě jedno překvapení: v jejich stínu se totiž mohou skrývat i exotičtější objekty. Mohlo by se jednat například o masivní tělesa složená jen z hustého prachu, jaké jinde ve vesmíru nemohou existovat.
Tento výzkum nepřináší důkazy, že výše popsaná tělesa existují – jen naznačuje, že kolem černých děr existují vhodné podmínky pro jejich existenci. A umožňuje vědcům také zaměřit se při budoucích pozorováních těchto objektů na detaily, jimž by jinak třeba nevěnovali pozornost.
