Tabulová hora na Pálavě byla v pravěku hustě osídlená. Dle artefaktů ji zničila neznámá válka

V posledních třech letech našli archeologové na Pálavě hned několik hromadných nálezů bronzových předmětů. Ty ukazují, že Tabulová hora v centru oblasti byla hustě obydleným místem a že ji obklopovala menší sídliště. A podle nového výzkumu zanikla zřejmě v důsledku zatím neznámého vojenského konfliktu.

Hradiště na Tabulové hoře prosperovalo nejvíc v době kolem roku tisíc před naším letopočtem. V té době toto území ovládali lidé, kteří se označují tradičně jako „kultura popelnicových polí“, a to podle způsobu pohřbívání. Nešlo o jednotný „národ“, ale spíš o jakýsi kulturní okruh – tedy skupiny nepříbuzných lidí se sdílenými zvyky a stylem pohřbívání, keramiky, osídlení nebo třeba zbraní. Se Slovany tyto kultury neměly zřejmě nic společného, ale když na naše území Slované o stovky let později dorazili, mnohdy se usídlili na stejných místech – zjednodušeně by se dalo říci, že krajinu po těchto lidech zdědili.

Pro kontext: tito lidé kontrolovali Moravu ve stejné době, kdy v dnešním Turecku zuřila legendární trojská válka. A také na území, kde dnes leží Česká republika, se v té době pohybovali lidé ozbrojení bronzovými kopími – a podle jednoho nálezu dokonce krytí nádhernými bronzovými krunýři.

Nové nálezy ukazují, jak sídla kolem Tabulové hory fungovala. „V posledních třech letech jsme objevili několik záměrně uložených skladů bronzových předmětů. V jednom z nich byly dokonce zlomky bronzového pancíře a je to teprve druhý známý exemplář v České republice. V takové nálezy jsme nedoufali, protože je území vesměs vyloupené rabovači,“ uvedl archeolog Aleš Navrátil z Muzea města Brna, který je iniciátorem geologických průzkumů pomocí detektorů kovů.

Podle Navrátilova vyjádření pro Českou televizi na tomto opevněném sídlišti mohlo žít kolem tisíce lidí, což představuje na dobu kolem roku tisíc už poměrně velké sídlo. Pro srovnání: výše jmenovaná legendární Trója měla v době své největší slávy mezi pěti a sedmi tisíci obyvateli.

Tento odhad ale může být velmi nepřesný, zdůrazňuje archeolog – vychází z poučeného odhadu, který je vlastně korelací s tím, jak velké množství hlavně bronzových předmětů se tu našlo.

Z chemických analýz kovů se zjišťuje, z jakých slitin byly artefakty vyrobeny. „Umožňuje nám to pochopit, jaké suroviny lidé používali, jestli kovy recyklovali, případně zda místo fungovalo jako regionální centrum výroby,“ vysvětluje Karel Slavíček z Ústavu geologických věd Přírodovědecké fakulty.

Co prozradily nálezy

Analýza kovových artefaktů z Pálavy ukázala velkou variabilitu v použitých slitinách. „Slitky i nástroje obsahuji různé poměry cínu, olova, arsenu nebo antimonu. Když jsme ale srovnali více lokalit, ukázalo se, že jejich složení se mezi místy neliší. Rozhodující nebyla poloha, ale velikost slitků a funkce předmětů. Malé ingoty – kovové polotovary určené pro další zpracování – měly složení sjednocenější a často zvýšený obsah cínu a olova. Zdá se, jako by pro ně existovala poměrně ustálená receptura,“ přibližuje výsledky analýz Jan Petřík z Ústavu geologických věd Přírodovědecké fakulty.

Za informačně nejcennější odborníci považují soubor všech nálezů jako celku, z něhož lze vyčíst řadu informací o životě v době bronzové. A dále předměty, které dokládají výrobu bronzových předmětů. „Patří k nim odlévací kamenná forma a řada kusů bronzu, které jsou typickým odpadem při odlévání do forem,“ říká Navrátil. To znamená, že suroviny pro bronz sice nebyly místní (nejvíc podle Navrátila pocházely z Alp), ale samotný technologický proces lití výrobků už probíhal přímo na Pálavě.

Některé nálezy naznačují, že tato společnost už byla nějak strukturovaná, co se týká chudých a bohatých: našly se například drahé bronzové pohárky. Elitní skupinu museli podle Navrátila tvořit právě lidé, kteří s bronzem pracovali: tato činnost byla natolik specializovaná a složitá, že ji ovládala jen úzká vrstva lidí.

Pro tuto dobu neexistují pro naše území žádné písemné prameny, takže není vůbec jednoduché popsat, co se na Pálavě odehrávalo. Pomoci může jen archeologie. To se týká i zániku mocného hradiště. Podle Navrátila k němu došlo někdy kolem roku osm set, kdy už ale nějakou dobu upadalo. Nejde už ale říci ani to, jestli byli útočníky lidé, které na toto území dostala migrace, nebo zda šlo o spor mezi místními skupinami, nebo něco úplně jiného.

Hlavním argumentem pro boje jsou nálezy obrovského množství bronzových šipek, jež jsou nejvíc soustředěné podél opevnění – naznačuje to, že zde mohly probíhat boje. Dalším argumentem jsou kostry v příkopu, které popsaly v této oblasti už starší archeologické výzkumy.

Detektoráři jako hrozba i pomoc

Vědci mají asi sedm stovek nálezů, které jim pomáhají popsat, jak toto rané centrum civilizace na Moravě fungovalo. Archeologové přitom využívají metodu, která by se dala zjednodušeně popsat jako „ohněm proti ohni“. Území totiž v minulosti opakovaně navštěvovali rabovači vybavení detektory kovů.

„První návštěva lokality v roce 2008 rabování jasně potvrdila. Rozhodli jsme se proto využít těch hledačů, kteří svůj koníček využívají ve prospěch archeologie. Zpočátku se akcí účastnilo několik jednotlivců, v roce 2022 už to bylo na třicet dobrovolníků. Aktuálně pracujeme v týmu asi padesáti lidí,“ doplnil Navrátil.

Artefakty odhalené díky nim pomohly popsat mnohem detailněji, jak vypadal vývoj osídlení, a nyní umožňují i přiblížit, jak vypadal jeho zánik. „Takto komplexní obraz není pro lokality doby bronzové vůbec běžný. A jak nedávná hledání naznačují, ještě nejsme s rozšiřováním poznání zdaleka u konce,“ dodává Navrátil.

Hledači s detektory kovů podle něj navštěvují Pálavu od devadesátých let dvacátého století. České zákony stanovují, že archeologický výzkum včetně detektorového průzkumu může provádět pouze archeologická instituce a hledači se mohou v lokalitě pohybovat jen s vědomím archeologů. „Na Pálavě se musí tato pravidla dodržovat, tím spíše, že je to chráněná krajinná oblast a Tabulová hora má status kulturní památky. Hledači, kteří chodí vykrádat archeologické lokality, to dělají mimo zákon. Jeho vymáhání je ale problematické, není v silách archeologů lokality neustále hlídat,“ uzavírá Navrátil.