Rozmazlenost koček ohledně výběru potravy je dobře známá, zejména když se srovná se psy. Skupina japonských vědců ji teď detailně prostudovala a pokusila se najít pravidla této kočičí vlastnosti. Věří, že i přes své limity by výzkum mohl mít dopady na to, jak kočky správně krmit, což by mohlo chovatelům ušetřit nemalé finance a zvířatům udržovat zdraví.
Výzkum může vypadat jako nesmysl, ale ve čtvrtině jednadvacátého století žije jen v zemích EU asi 108 milionů domácích koček, v Česku asi 1,2 milionu. A to znamená, že je s nimi nejen spousta lidí emocionálně spojena, ale existuje i navázaný rozsáhlý trh – od potravy přes lékařskou péči až po nejrůznější hračky a další doplňky.
Výsledky studie podle autorů naznačují, že jenom pocit sytosti nedokáže vysvětlit, proč kočky své misky nevyjídají až na dno. Ve hře tedy musí být i jiné důvody. Ale jaké?
Kočky jsou (nejen) vybíravé
Majitelé koček si asi dokáží výsledky experimentů, do kterých autoři zapojili dvanáct domácích koček, představit. Ukázalo se v nich totiž, že čím častěji vědci kočkám podávali stejnou suchou potravu, tím méně jí snědly. A to i v případě, že ji tvořilo krmivo, které samo o sobě absolutně upřednostňovaly před jinými. Jakmile ale dostaly jinou potravu, případně stejnou potravu s jinou vůní, chuť k jídlu se okamžitě vrátila.
Podle studie hraje právě čich zásadní roli. Když kočky mezi krmením cítily vůni stále stejného jídla, zásadně to negativně ovlivňovalo jejich chuť k jídlu. To by podle autorů naznačovalo, že právě s čichem by se při výběru potravy pro kočky mělo víc pracovat.
Kočky také preferovaly co nejvíce menších dávek rozložených do celého dne. Takové chování může mít podle vědců evoluční příčiny – souvislost může spočívat například v tom, že dříve lovily jedovaté živočichy, kde byla příliš velká dávka zkonzumovaná najednou hrozbou, anebo v dalších adaptacích souvisejících například s mikrobiomem. Rozluštit tuhle záhadu ale bude ještě náročné.
Omezení
Autoři studie přiznávají, že jejich výzkum má celou řadu nutných omezení. Koček bylo příliš málo na to, aby se daly výsledky považovat za silné. Jde tedy spíš o argumenty do diskuse, kterou chtějí otevřít. Další problém je, že ani jedna z koček nebyla kastrovaná – přitom většina těchto šelem chovaných doma kastrovaná bývá.
Vědci přesto věří, že jejich výzkum smysl má, respektive bude mít. Zejména změna pachových podnětů by mohla podpořit příjem potravy u koček – hlavně u těch které s ním mají ze zdravotních důvodů nějaké problémy. Týká se to hlavně těch starších nebo chronicky nemocných. Pokud by se prokázalo, že stačí pouhá změna vůně, mohlo by to mít rozsáhlé pozitivní dopady.
