Za odchodem Vikingů z Grónska v 15. století možná nestálo pouze ochlazování klimatu, jak se dosud soudilo, ale i nadměrné lovení mrožů. Vikingové jich zabili tolik, že se tamní populace ploutvonožců ocitla až na pokraji vyhynutí. Při výzkumu, jehož výsledky byly zveřejněny v odborném časopise Quarternary Science Reviews, k tomu dospěl tým vědců ze Skandinávie a Velké Británie.
Vikinské komunity v arktických podmínkách Grónska vzkvétaly přes čtyři stovky let od 11. století, kdy k jeho pobřeží připlul mořeplavec Erik Rudý. Vikingové se pak na ostrově živili lovem mrožů pro jejich kly, které na trhu prodávali jako velmi ceněnou komoditu – slonovinu, respektive takzvanou mrožovinu.
Podle studie však evropské trhy ve 13. století zaplavila opravdová slonovina a mrožů zároveň kvůli masivnímu lovení drasticky ubylo. Vědci z univerzit v Cambridgi, Oslu a Trondheimu zkoumali předměty vyrobené před rokem 1400 z mrožoviny z celé Evropy a zjistili, že téměř všechny z nich pocházely z mrožů lovených Vikingy v Grónsku. Novější předměty pocházely z klů menších zvířat – pravděpodobně samiček a mláďat – což naznačuje, že se stáda mrožů tenčila.
Slonovina středověku
„Severští Gróňané potřebovali od Evropy železo a dřevo a na oplátku vyváželi převážně produkty z mrožů,“ uvedl archeolog James Barrett z Cambridgeské univerzity. „Severští lovci se museli vydat hlouběji za severní polární kruh, aby získali čím dál tím skrovnější množství mrožoviny. Jak se populace mrožů zmenšovala, ubývaly i komunity Seveřanů,“ vysvětlil Barrett.
K úplnému odchodu Vikingů přispěly i další okolnosti, popisuje ve studii vědecký tým. Patřila mezi ně například změna klimatu během takzvané malé doby ledové a neudržitelné postupy při pěstování plodin. „Pokud se začaly hroutit ceny za výrobky z mrožů i jejich populace, muselo to zásadně narušit odolnost obyvatel,“ dodává však Bastiaan Star z univerzity v Oslu.
