Sociologové se podívali na údaje z výzkumné stanice Mars Desert Research Station, která simuluje pobyt na Marsu. Zkoušeli zjistit rozdíly mezi velitelskými schopnostmi mužů a žen. Ukázalo se, že velitelky jsou v mnoha úlohách schopnější než jejich kolegové a pro dlouhodobé mise tohoto typu by se mohly hodit víc.
Obě pohlaví se sice skvěle soustředí na plnění úkolů, ale ženy při tom bývají pozitivnější. Obě pohlaví se také liší v přístupu ke svému týmu – zatímco muži se zaměřují na úspěchy, ženy kladou spíše důraz na vzájemnou podporu. Podle hlavní autorky studie Ingy Popovaitėové tyto výsledky naznačují, že ženy mohou být o něco vhodnější pro dlouhodobé vesmírné mise.
Podle Popovaitėové do roku 2021 působily na Mezinárodní vesmírné stanici během dvou desetiletí jejího provozu jako velitelky jenom tři ženy. Vesmírné mise se sice stávají stále rozmanitějšími, ale věda toho zatím ví o rozdílech mezi pohlavími při plnění velitelských rolí jen málo. A pokud jde o velení v izolovaném, omezeném nebo extrémním prostředí, neví se o tom téměř nic.
„Až za deset nebo dvacet let začnou mise na Mars, budou se tam posílat smíšené skupiny. Také se za několik let připravuje let astronautky k Měsíci. Stále nám ale chybí údaje o ženách ve vesmíru, a to kvůli jejich nízké účasti na polárních expedicích i dalších misích podobných vesmírným výpravám. Proto je důležité srovnávat, jak funguje dynamika smíšených skupin oproti těm čistě mužským,“ vysvětluje Popovaitėová.
Mars v Utahu
Pro svou studii Popovaitėová využila hlášení velitelů z Mars Desert Research Station (MDRS), což je obdoba vesmírné stanice – jen stojí na Zemi, konkrétně v Utahu. Tyto projekty mají hodně společného s reálnými kosmickými lety, právě proto také vznikají. Vědkyně analyzovala zprávy MDRS z let 2009 až 2016. Celkem tímto detailním rozborem prošlo 824 zpráv velitelů, každá o průměrné délce 348 slov (2008 znaků). Celkem 277 z nich bylo napsáno ženskými autorkami a 541 mužskými autory. V MDRS přitom bylo v uvedeném období 27 velitelek a 49 velitelů.
Socioložka provedla několik analýz těchto textů, pokaždé s využitím jiných metod. Věnovala se frekvenci, emocím a sentimentu hlášení, ale i kvalitativnímu obsahu, tedy struktuře témat, která se ve zprávách objevovala. Zjistila, že se v komunikaci velitelek a velitelů objevují jasné rozdíly.
Hlášení žen měla výrazně vyšší skóre pozitivního sentimentu a výrazně nižší skóre negativního sentimentu – to znamená, že se věnovaly více tomu, co se povedlo, než tomu, co se pokazilo. Přestože velitelky i velitelé vykazovali chování orientované na plnění úkolů, ženy-velitelky častěji diskutovaly o členech posádky. Navíc se v těchto diskusích muži zaměřovali na týmového ducha, loajalitu a úspěchy, ale ženy zdůrazňovaly častěji vzájemnou podporu, motivaci a pozitivní prostředí. A nakonec analýza odhalila, že velitelky mají tendenci používat méně konkrétních slov, když hovoří o svých každodenních činnostech.
„Tradičně se má za to, že muži-velitelé jsou orientováni na plnění úkolů a ženy jsou spíše společenskými veliteli. Nicméně můj výzkum ukázal, že jak muži, tak i ženy jako velitelé byli stejně zaměřeni na plnění úkolů. Jediný rozdíl mezi nimi byl v tom, že ženy častěji povzbuzovaly svůj tým pozitivními podpůrnými zprávami,“ říká Popovaitėová.
Její zjištění jsou v souladu s teorií, která tvrdí, že ženy vedou společenštěji než muži a že při rozhodování myslí na celou komunitu. Také odráží předchozí výsledky jiných výzkumů, podle nichž se mužští a ženští lídři jen málokdy významněji liší při velení spojeným s plněním úkolů.
Jak vypadá „ženské velení“
Podle studie je ale „ženské“ vedení při vesmírných misích udržitelnější. Podle Popovaitėové jsou pohlaví a vůdcovství sociální role s potenciálně protichůdnými očekáváními. Vůdcovské vlastnosti se totiž tradičně vnímají jako ty mužské.
Výzkumů na toto téma sice zatím není dostatek, ale zdá se, že ženské chování ve vůdcovských rolích je hodně motivováno společensky: očekává se od nich, že budou vůči ostatním pozitivnější než muži – a proto se tak i chovají. Stejně tak se přizpůsobují očekáváním, že nebudou tak často naštvané a negativně emocionální.
Tento aspekt, charakteristický pro „ženské“ vůdcovství, může být podle Popovaitėové v extrémních situacích prospěšný. Jakýkoli mezilidský konflikt může ohrozit úspěch týmu, takže udržovat v něm harmonii může být klíčové. Sociální vědci se shodují, že velitel by v prostředí vesmírné mise měl mít nejen schopnosti plnit úkoly, ale i mít dobrý vliv na posádku. Čím delší je mise, tím výhoda tohoto aspektu roste.
„Účast na simulované vesmírné misi není jenom o dobrodružství, vzrušení a objevech. Během mise posádka plní především každodenní úkoly: připravuje jídlo, myje nádobí a uklízí. V takovém prostředí musí lidé přežít delší dobu bez emocionální a psychické podpory rodiny a přátel. Proto se vedoucí, který se stará o emocionální potřeby svého týmu, stává dlouhodobě přijatelnějším,“ uzavírá vědkyně.
