Školné na vysokých školách není na pořadu dne, shodli se Bek a Plaga

Podle dat OECD z roku 2023 má Česko nižší podíl počet vysokoškolsky vzdělaných osob než Slovensko či Polsko. „Zastavili jsme rozšiřování přístupu k vysokému školství a zaměstnavatelé konstatují, že mají málo vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců,“ upozornil Bek, podle kterého je potřeba dobudovat sektor profesního terciárního vzdělávání, který Česku chybí.

„Musíme posilovat profesní vzdělávání na úrovni po střední škole. To se nám historicky nepovedlo,“ připomněl šéf resortu školství s tím, že v okolních zemích to funguje. Podobný typ programů, které připravují lidi pro velmi konkrétní profese, by podle něj mohly nabízet vyšší odborné školy.

K číslům OECD o počtu vysokoškoláků se vyjádřil i Plaga. „Není to o skokovém navýšení podílu vysokoškolsky vzdělaných lidí. Potřebujeme vysokoškolsky vzdělané lidi, kteří budou uplatnitelní v oborech,“ míní. Další navyšování prostředků pro vysoké školy podle něj musí být podmíněno tím, že peníze budou školám dávány na zajištění celospolečensky potřebných profesí.

Financování vysokých škol

Oba hosté diskutovali i o financování vysokých škol, kde se dotkli již zmíněného tématu školného. „Debata o školném musí být připravena tím, že bude existovat systém podpory studia těch, kteří už nyní zápasí s náklady,“ uvedl Bek, který vidí problém financování vysokých škol v tom, že Česko má extrémně nízký podíl zdrojů od firem.

„Myslím, že musíme hledat cestu k modelům, které by posilovaly prvky duálního vzdělávání, po kterém zaměstnavatelé často volají, ale také to znamená, že jejich vklad do vzdělávání budoucích zaměstnanců bude vyšší,“ pokračoval ministr, podle něhož si nelze představovat, že všechno utáhne státní rozpočet nebo veřejné rozpočty obcí a krajů. Podle Beka je třeba „zapojit soukromé peníze“. Rozumí ale zároveň tomu, že zaměstnavatelé chtějí, aby měli větší vliv na řízení některých institucí nebo na hodnocení kvality škol.

Plaga obrátil debatu ke středním školám. „Upozornil bych, že prvky duálního vzdělávání máme v zákoně už řadu let. A když se podíváte, kolik firem využívá toho, že se může podílet na tom, jak má výuka na střední odborné škole vypadat, aby vycházel student, který je připraven do praxe, tak se toho firmy úplně neúčastní,“ prohlásil.

Podle Beka je potřeba jít „krok za krokem“

Podle Beka je potřeba vést o celé věci férovou debatu. Na otázku moderátora pořadu, proč už k něčemu takovému nedošlo, odpověděl, že ve školské novele je posílení prvků duálního systému. K závěrečnému schvalování novely se ale poslanci ve středu už poněkolikáté nedostali.

„Jsem přesvědčený o tom, že musíme jít krok za krokem. Nezavedeme naráz rakouský nebo německý model,“ dodal šéf resortu školství s tím, že systém ve zmíněných zemích stojí i na tom, že členství v hospodářských komorách je povinné a ty pak v podstatě přejímají zodpovědnost za provoz odborného středního školství.

„Je vidět, že na straně zaměstnavatelů panuje nespokojenost se současným stavem a na straně státu také nejásáme nad tím, jak funguje střední školství,“ pokračoval Bek s dovětkem, že se nedaří využívat studijních programů tak, aby to odpovídalo poptávce.

„U středního školství bylo něco, co se jmenuje národní soustava kvalifikací. To je debata s byznysem o tom, jak mají vypadat kvalifikace, aby tam nebylo potřeba vzdělávání a šlo to vyskládat i v průběhu celoživotního vzdělávání z kvalifikací,“ sdělil Plaga, podle kterého u této soustavy stát splnil svou úlohu. „Jediný, kdo se podílel na vytváření kvalifikací, a pak je nepoužíval, když poptával zaměstnance, byly firmy,“ tvrdí.

Rovnováha mezi technickým, humanitním a řemeslným vzděláváním

Hosté pořadu diskutovali také o tom, jaké je správné nastavení rovnováhy mezi technickým, humanitním a řemeslným vzděláváním. Podle Plagy se něco takového liší napříč kraji, které to podle něho řeší nedostatečně. „Ministr může tlačit jak chce nebo přijímat dlouhodobou koncepci, ale ten, kdo musí vytvořit kapacity, jsou kraje,“ prohlásil.

Podle Beka je ale na číslech viditelné, že v Praze, středních Čechách a také na jižní Moravě došlo k nejvýraznějšímu nárůstu kapacit směrem k uspokojení poptávky. „Tam, kde existoval obrovský převis poptávky, tak kraje na to reagují,“ dodal.

„Musíme hledat nějakou rovnováhu mezi krátkodobými zájmy zaměstnavatelů, kde někteří z nich sledují horizont několika let, zatímco vzdělávací systém často míří na delší časové období,“ pokračoval ministr s tím, že založit novou školu nebo studijní program není něco, co se projeví za rok či za dva. 

„Já si myslím, že to, co do toho nesmí vstupovat, je krátkodobý zájem zaměstnavatelů. Uživatel systému je dítě. To znamená, že optimální nabídka má být nastavená podle aspirací dítěte. Tedy podle toho, na co to dítě má, nebo nemá,“ míní Plaga, podle kterého je optimální systém takový, který směřuje manuálně zručné dítě na řemeslo. Naopak dítě, které má možnost, aspiraci a talent na studium všeobecného směru, by podle něj mělo takovou možnost dostat.

„Osudové volby v patnácti letech“

Podle Beka je problémem vzdělávacího systému fakt, že je historicky nastaven tím způsobem, že „osudové volby“ (přijímací zkoušky na střední školy) nastávají nejpozději v patnácti letech, což v řadě vzdělávacích systémů neplatí a k rozhodnutí dochází až později. Za dobrou volbu pro ty, kteří v patnácti letech ještě nevědí, jakým směrem půjdou, považuje lycea. „Je to přirozené. Čekat, že v patnácti letech definitivně víte, jakou profesní dráhou se budete ubírat, je málo realistické,“ dodal.

Část dětí totiž podle Beka teprve v průběhu školy poznává, kde mají silné stránky a co je bude bavit. „My nyní pomocí přijímacích zkoušek v patnácti letech rozřazujeme děti příliš přísně,“ uvedl s tím, že systém je třeba udělat flexibilní. „Jsou případy středních škol, které mají pod jednou střechou gymnázium, lyceum i průmyslovou školu a umožňují dítěti přejít z jednoho proudu do druhého podle toho, co mu vyhovuje. To je podle mě správná cesta,“ míní.

Plaga připomněl, že v případě osmiletých gymnázií k rozhodnutí ohledně budoucnosti dítěte dochází už v jedenácti letech, což je podle něho příliš brzy. „Hranice patnácti let mi ale přijde rozumná, shodnu se ale s panem ministrem na tom, že následující prvek vzdělávací soustavy, což jsou střední školy, ale i školy vysoké, by měl mít prostupnost,“ upřesnil svůj postoj.