Soudy v případě Ladislava Vrabela porušily podle Ústavního soudu (ÚS) svobodu projevu. Případy souvisejícími s její ochranou se v minulosti ÚS zabýval několikrát. Na některé odkázal i v usnesení o Vrabelově případu, například na soudní spor týkající se výroků šéfa ANO Andreje Babiše po explozi skladu ve Vrběticích. V případě Babiše šlo podle ÚS, stejně jako u Vrabela, o takzvaný hybridní výrok. Ten mísí fakta, případně nepravdy, a názory.
„Tak naše vláda velice jasně říká, s kým budeme ve válce. To znamená, naše vláda chce útočit na Ruskou federaci jadernými hlavicemi ze stíhaček,“ řekl Ladislav Vrabel ve videu, které zveřejnil na sociálních sítích. Kvůli svým výrokům čelil obžalobě. Na tom, že šlo o šíření poplašné zprávy, se shodla celá justiční soustava. Zasáhl až Ústavní soud, který rozsudek nad Vrabelem zrušil.
„Jde o tvrzení hybridní povahy, které má nicméně navzdory přítomným prvkům dezinformace blíže názorovému soudu než konstatování faktu, a jako takové je nelze zjednodušeně prohlásit za nepravdivé ve smyslu skutkové podstaty trestného činu šíření poplašné zprávy,“ uvedl k Vrabelovým výrokům ÚS.
Spor Heleny Vondráčkové
Oporu pro své rozhodnutí našel mimo jiné v předchozích verdiktech, které se týkaly ochrany svobody projevu. Tu v Česku zaručuje Listina základních práv a svobod.
V usnesení, na které ÚS odkazuje hned čtyřikrát, jde o spor zpěvačky Heleny Vondráčkové s kritikem Janem Rejžkem. Rejžek v Lidových novinách uvedl, že zpěvačka za svůj polistopadový návrat zřejmě vděčí kontaktům s mafií, která ji v 70. a 80. letech prosazovala v médiích. ÚS se v roce 2003 zastal Rejžka. „Ústavní soud má opakovaně za to, že každý názor, stanovisko nebo kritika je, vzhledem k významu svobody projevu (…) zásadně přípustným,“ napsal před necelým čtvrtstoletím soudce František Duchoň.
V případu Vrabela na něj navázal soudce Ústavního soudu Tomáš Langášek. „Ochrana poskytovaná (Listinou základních práv a svobod) se vztahuje nejen na projevy, které jsou přijímány příznivě či jsou považovány za neškodné či bezvýznamné, ale i na ty, které zraňují, šokují nebo znepokojují,“ konstatoval.
Hybridní výrok a kauza Vrbětice
Zatímco kritika nebo názory jsou ústavně chráněny, v případě Vrabelova výroku nešlo čistě o sdílení subjektivního sdělení. Ústavní soud jeho výrok označil za hybridní. Takové výroky „kombinují skutkový základ a prvek hodnocení,“ jak uvádí ÚS. Skutkové tvrzení se opírá o nějaký fakt, pravdu, kterou jde ověřit – nebo naopak vyvrátit.
Za hybridní ÚS v minulosti označil i výrok Andreje Babiše. V roce 2014, tehdy jako ministr financí, na adresu firmy Imex po výbuchu muničního skladu ve Vrběticích řekl, že je to „velice kontroverzní firma“, která má „údajně za sebou různé podivné firmy“, také „nekomunikuje se státem“, že „údajně vyvezla zbraně do Konga a bylo to zakázané“ nebo že odvezla munici do Bulharska, kde „to údajně bouchlo“. Firma kvůli tomu Babiše neúspěšně žalovala.
„Obecné soudy se podrobně věnovaly tomu, jestli hybridní výrok Andreje Babiše jako celek měl pravdivostní skutkový základ, přičemž dospěly k závěru, že jej měl,“ napsal k případu loni ÚS, když zamítl stížnost firmy Imex. V případě Vrabelova hybridního výroku pak podle soudu šlo spíš o názor než o konstatování faktu.
Šíření poplašné zprávy
Trestného činu šíření poplašné zprávy se podle trestního zákoníku dopustí ten, kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá. Podle ÚS však Vrabelův výrok znepokojení možným jaderným útokem nezpůsobil. Dokládá to komentáři pod Vrabelovým videem.
„Jak i obvodní soud uvedl, většinu komentářů pak tvoří diskuse mezi osobami obecně podporujícími názory obžalovaného a osobami prezentujícími odlišné názory. Není přitom důvod, aby do takové diskuse k otázkám veřejného zájmu z pozice arbitra vstupovaly orgány veřejné moci,“ stojí v nálezu ÚS.
„(Soudy) nezohlednily ve prospěch stěžovatele (Vrabela) jako obviněného pochybnosti o naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu šíření poplašné zprávy, zejména nepravdivost a poplašnost jeho výroku a nebezpečí vážného znepokojení části obyvatelstva,“ dodává v nálezu soudce Langášek.
Dezinformace dle ÚS omezit lze
ÚS také uvedl, že Vrabelův výrok obsahoval prvky dezinformace. Tenhle pojem ale česká justice dosud nedefinovala. ÚS proto pro definici odkazuje na text dvojice autorů Claire Wardlové a Hosseina Derakhshana pro Radu Evropy. V ní je dezinformace definovaná jako informace, která je falešná a vyprodukovaná s cílem ublížit osobě, skupině osob, organizaci nebo zemi. I když podle ÚS Vrabelův výrok postihnutelný není, dezinformace jako takové omezit jde. Pokud, jak stojí v usnesení, je půjde jako dezinformace vůbec kvalifikovat.
„Platí, že škodlivost dezinformací, respektive projevu, který znaky dezinformací vykazuje, představuje faktor podstatný při poměřování legitimity a nezbytnosti omezení svobody takového projevu; představitelných situací ústavně přípustných omezení šíření dezinformací tedy zřejmě může být více, ne však neomezeně,“ upozorňuje Ústavní soud.
