Ruský dokumentarista a nezávislý novinář Andrej Lošak sledoval rodiny, které rozvrátila válka na Ukrajině. Ne fyzicky, ale názorově. Natáčel výpovědi Rusů, kteří se neshodnou s vlastními příbuznými v pohledu na útočnou válku své země. Snímek Přetržená pouta vznikl díky podpoře rádia Svobodná Evropa. Autor ho osobně uvedl v Praze.
„Mým cílem bylo hovořit s lidmi, kteří jsou zastánci války. Zajímala mě jejich logika, jak se k tomuto názoru vlastně dopracovali,“ nastínil Lošak. Celkem zpovídal sedm dvojic, které pojí blízký vztah, ale rozdělují názory: jeden ruský útok na Ukrajinu hájí jako „vojenskou operaci“, druhý odsuzuje o označuje za válečné napadení.
„Já bych chtěl třeba od mámy slyšet: Synku, ve světě je to teď na ho*no, buď opatrný. A ne: Haló, fašisto,“ posteskne si třeba jeden z protagonistů snímků. Neporozumění ohledně viníka ruské agrese zasahuje i do vztahů sourozenců či manželů.
Dokumentarista: Nic se nezměnilo
Rozhovory se odehrávají během prvních tří měsíců po vypuknutí války. Neutralita není možná a změnit názor druhé strany se zdá, že také ne. Dokument se stává svědectvím o absenci dialogu, kdy se oficiální propaganda ukazuje silnější než rodinné vazby.
„Našel jsem jednu hrdinku, Natašu, která žije v Londýně. Oslovil jsem ji na základě jejího postu, kde popisuje, jak pracuje coby psycholožka se svojí maminkou. Postupně a pomalu. A zdálo se tedy, že úspěšně, krok za krokem tu maminku někam směruje. Ale když jsem potom mluvil s maminkou sám, všechno popřela. Nic se nezměnilo. Ti lidé skutečně zůstávají nepolíbení realitou. Pořád si stojí za svým,“ míní Lošak.
Dokument jako terapie
Sám z Ruska utekl desátý den války, dokument natáčel z velké části na dálku. Kameramani a členové štábu, kteří zůstali v Rusku a s Přetrženými pouty pomáhali, jsou v titulcích uvedení většinou pod pseudonymem.
Celý dokument je k vidění na YouTube. Režisér ho promítal na velkém plátně v Tbilisi i v Praze a další zastávkou bude Vilnius. Na projekce s diskuzí přichází jak publikum z dané země, tak rovněž Rusové a Ukrajinci. Sám režisér říká, že pro mnoho z ruských diváků je dokument jakousi terapií, jejímž prostřednictvím se vyrovnávají s výčitkami.
