Producenti „Pana Nikoho“ odmítají stížnost Ruska. Vidí v ní další propagandu

Na americkou Akademii filmového umění a věd, která Oscary uděluje, se obrátila Ruská rada pro lidská práva působící při kremelském vládci Vladimiru Putinovi. Žádá, aby americká filmová akademie prověřila, zda je dílo v souladu s etickými a právními normami uplatňovanými při udělování cen. Svůj nesouhlas s dokumentem a jeho oceněním adresovala rada i generálnímu řediteli UNESCO, tedy organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu. Má za to, že „při tvorbě a distribuci filmu byly porušeny mezinárodní standardy ochrany práv dítěte“.

Podle rady byly záběry nezletilých použity bez souhlasu rodičů či zákonných zástupců dětí, ti se prý obrátili na ruské úřady, aby chránili práva svých potomků. Navíc mělo jít o záznam školních aktivit pro potřeby vzdělávání, ne pro „komerční účely“.

Čeští producenti Alžběta Karásková a Radovan Síbrt ujišťují, že dokument vznikl podle nejvyšších standardů dokumentární tvorby. „Celý proces vzniku filmu byl po právní i etické stránce pod pečlivým dohledem mezinárodních odborníků. Při práci v prostředí nesvobody a represivního režimu je primárním etickým standardem ochrana bezpečnosti všech zúčastněných, tedy i dětí a jejich rodin,“ uvedli.

Dodali, že ruská tvrzení odrážejí všudypřítomnou propagandu v zemi a snahu tamního režimu odvádět pozornost od skutečných problémů. Producenti také uvedli, že snahou tvůrců filmu bylo, aby aktéři nebyli vystaveni riziku postihu ze strany státní moci, a zároveň se snažili naplnit veřejný zájem na odhalení pravdy o zneužívání nezletilých k propagandě.

Ruské státní agentury Oscara pro film ignorovaly

Zpráva ruské rady byla podle agentury AFP první oficiální reakcí Moskvy na tento dokument. „Ten film jsem neviděl,“ tvrdil mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov v pondělí poté, co snímek obdržel Oscara. V přehledu výsledků, zveřejněných ruskými státními agenturami, chyběl. Uvádí to kremelským režimem kritizovaný, původně ruský zpravodajský server Meduza.

Pokud už se na oficiálních ruských webech či sociálních sítích zmínka o filmu objevila, informovala o něm podle severu Novaja Gazeta Evropa jako o snímku, který „pojednává o změnách v ruské škole, k nimž došlo po zahájení speciální vojenské operace“, a ve kterém „jsou kritizovány kroky ruských úřadů směřující ke kontrole veřejného mínění“. Propagandistický konzervativní deník Cargrad dokonce publikoval článek s titulkem „Film o prezidentovi Vladimiru Putinovi získal Oscara“, ale následně ho smazal.

Případně se o filmu psalo jako o „protiruském“. „I o mně se mluví jako o zrádci, ale chtěl bych říct, že můžeš milovat svoji zemi, ale máš právo nemít rád lidi, kteří tu zemi vedou. A pro ruskou propagandu je něco takového zločinem, protože oni dělají rovnítko mezi láskou k Rusku a láskou k Putinovi,“ uvedl v Událostech, komentářích režisér a jeden z protagonistů dokumentu Pavel Talankin.

Učitel, který nechtěl být součástí propagandy

Právě Talankin záběry do filmu pořídil v době, kdy pracoval jako učitel v ruském městě Karabaš. V době vojenské agrese vůči Ukrajině byl pověřen zavedením nového válečného vzdělávacího plánu obsahujícího speciální lekce a organizování propagandistických akcí. Rozhodl se dokumentovat nejen státem nařízené aktivity, ale i ostatní dění ve škole a mimo ni.

Natočený materiál se mu podařilo dostat ze země, kterou následně opustil i on a v současnosti žije v Česku. Českou koprodukci má i výsledný dokument, který vznikl ještě ve spolupráci s režisérem Davidem Borensteinem, americkým filmařem žijícím v Dánsku.

Zahraniční recenze povětšinou vyzdvihují Pašovu, jak je učitel zdrobněle oslovován, odvahu a oceňují přímé svědectví o propagandistickém formování školáků, kteří se v budoucnu mohou stát vojáky vyslanými Ruskem na frontu. Ale třeba kritika z britského deníku The Independent zarazilo, že Talankinem pořízené záběry spíše než vzdor ukazují lhostejnost a poslušnost vůči putinovské politice, což přispívá k udržení režimu.

Málo vzdoru, málo řečí o Ukrajině, vadí některým Ukrajincům

Dostatečnou snahu o odpor ve filmu postrádá například i reportérka listu Kyiv Independent. Tu – podobně jako další ukrajinské diváky – udivilo, že Talankin omlouvá přístup svého učitelského kolegy, horlivého propagátora státem schváleného učebního plánu, který opakuje kremelské narativy o hladu na Západě a oprávněnosti ruské invaze na Ukrajinu. Talankin pedagogovo přitakávání režimu vysvětluje jako výsledek vymývání mozků propagandou.

Autorce článku ale nepřijde správné, aby z podobných učitelů režisér dělal „rukojmí systému“, jakkoliv si je prý na základě své novinářské práce vědoma, jak „agresivní a systematické mohou být kroky Ruska ve školství“. Obává se, že takový pohled oslabuje nutnost hovořit o kolektivní odpovědnosti ruského národa a jeho dluzích vůči Ukrajincům.

Kritické ukrajinské hlasy rovněž postrádaly zmínku o Ukrajině jak ve filmu, tak v projevu tvůrců při přebírání ceny Oscar. „Projev byl velmi vágní – o válkách obecně, ale o žádné konkrétní válce. Tento postoj zbavuje odpovědnosti Rusko, Putina, Kreml a obyčejné Rusy, kteří tyto rozkazy plní,“ míní například novinářka a mediální poradkyně v americké organizace Razom for Ukraine Kateryna Lisunova.

Podobné ohlasy se objevily už poté, co snímek Pan Nikdo proti Putinovi získal britskou filmovou cenu BAFTA. Zatímco dokument 2000 metrů do Andrijivky o bitvě o strategicky významnou vesnici na východě Ukrajiny zůstal bez ceny. Podle ukrajinského zpravodajského webu Kanál 24 to mnozí vnímají jako nebezpečné posunutí důrazu od příběhů obětí války k příběhům „Rusů, kteří údajně trpí kvůli systému“.

Zmíněný snímek z Andrijivky natočil Mstyslav Černov, předloňský vítěz dokumentárního Oscara za snímek 20 dní v Mariupolu.

Snímek Pan Nikdo proti Putinovi má za sebou uvedení na řadě zahraničních festivalů, cenu má už ze Sundance, a loni v listopadu ho promítala i tuzemská kina. Česká televize oscarový snímek, na němž se podílela, ve svém vysílání nabídne 5. května.