Celý svět ji znal jako afghánskou dívku, dokonce jako afghánskou Monu Lisu. Její ikonický portrét z obálky časopisu National Geographic z roku 1985 obletěl celou planetu. Teprve v roce 2002 se k neznámé podařilo přidat jméno – Šarbat Gulaová. Po obnovení nadvlády Talibanu dostala dnes už vdova se svými dětmi šanci na nový začátek v Itálii.
„Věděl jsem okamžitě: to bude úžasný portrét. A tak jsem s ní strávil snad dvě minuty. Vyfotografoval ji a pořídil, řekl bych, nějakých 15 snímků. Pak vstala a ukončila to. Vstala a odešla,“ řekl k pořízení snímku jeho autor, fotoreportér Steve McCurry.
Pohled, který uhranul celý svět. Snědá tvář a pár smaragdových očí na obálce magazínu National Geographic z roku 1985 proslavily v té době ještě bezejmennou afgánskou dívku, ale i muže, který její podobu zachytil.
McCurry dívku potkal v uprchlickém táboře na pákistánské straně hranice, kde lidé hledali útočiště před válkou, kterou v Afgánistánu vedli Sověti. Portrét jedné malé uprchlice přitáhl k osudu statisíců běženců novou pozornost. A svět se ptal, kdo je ta, které se začalo říkat afghánská dívka.
Hledání a dvojitý pobyt v Pákistánu
„V roce 2002 jsme se do Afghánistánu vrátili a spustili vyčerpávající hledání,“ řekl McCurry. Týdny pátrání nakonec přinesly úspěch. Dívka z obálky, která mezitím vyspěla v ženu a stala se matkou, dostala konečně i jméno – Šarbat Gulaová. Jasné kontury získal i její příběh, který opisuje stejný oblouk jako miliony podobných z válkou zkoušené země.
Zahraniční intervence, povstání, kmenové boje i terorismus zmítají Afgánistánem už nejméně pět desítek let. Šarbat se narodila v roce 1972 v malé paštunské vesnici. Oba její rodiče byli zabiti během sovětského útoku. Do Pákistánu pak utekla v osmi letech jen s babičkou a sourozenci. V exilu se později i vdala a s rodinou se vrátila domů.
Nová nebezpečí a nedostatek ji už jako čerstvě ovdovělou se čtyřmi dětmi opět vyhnaly do sousedního Pákistánu. V roce 2016 ji tamní úřady zadržely a obvinily z nelegálního pobytu.
Doma v Itálii
„Šarbat Gulaová uznala vinu. Předseda soudního tribunálu zaujal velmi milosrdný postoj a vyměřil jí patnáct dnů vězení a pokutu sto deset tisíc rupií,“ komentoval zatčení Gulaové v roce 2016 zmocněnec pákistánské vlády pro otázky afghánských uprchlíků Abdul Hamíd Džalílí.
Nezvyklou trestní kauzu zaznamenala i západní média a dostala se přirozeně do pozornosti také v Kábulu. To Šarbat vyneslo okamžité pozvání k návratu domů.
„Dnes je pro mě ctí ji přivítat. Vláda Afghánistánu jí dává plně zařízený byt a jsme hrdí na to, že žije důstojně a bezpečně ve své vlasti,“ řekl v listopadu 2016 tehdejší prezident Afghánistánu Ašraf Ghaní.
Legální statut, byt v metropoli a vdovský důchod mohl být happyendem pro dívku z obálky. To by se ale v Afghánistánu nesměl před čtyřmi měsíci zhroutit další režim. Před dalším nebezpečím a nejistotou, kterou tentokrát představuje vláda nevypočitatelného hnutí Taliban, Šarbat Gulaová i teď utíká. Tentokrát až do Itálie, která ji evakuovala i s rodinou a nabídla nový bezpečný azyl.
