Král, který chtěl Velkou Sýrii, a získal „jenom“ Jordánsko. Uběhlo 70 let od vraždy Abdalláha I.

Abdalláh ibn Husajn al-Hášimí se narodil v roce 1882 v Mekce v Saúdské Arábii. Jeho otcem byl emír a šarif Husajn ibn Alí al-Hášimí a matkou jeho první žena Abdlija bin Abdulláh. Byl tak přímým potomkem proroka Mohameda, přesněji ve čtyřicáté generaci.

Prvním větším počinem Abdalláha bylo vedení vojska v povstání beduínů proti osmanské říši. To Abdalláhův otec Husajn vyhlásil v Mekce v roce 1916. Styčným důstojníkem se stal plukovník Thomas Edward Lawrence známý i jako „Lawrence z Arábie“, se kterým se Abdalláh osobně poznal.

Za první světové války Abdalláh úspěšně vedl armádu svého otce, jenž byl králem arabského království Hidžázu, které je dnes už jenom regionem na západě Saúdské Arábie. Dostal se až do Jordánska a syrského Damašku. Od plukovníka Lawrence se také dozvěděl, že Britové a Francouzi nechtějí Arabům nechat Palestinu, Libanon a Sýrii s tím, že si tyto tři oblasti rozdělí. Společně se tak tomu snažili zabránit.

Po skončení války se Francouzům podařilo obsadit Sýrii a vyhnat Abdalláhova bratra Fajsala. Abdalláh se tak rozhodl přesunout vojsko do Jordánska a táhnout na Damašek, aby bratrovi pomohl. Britové ho však přemluvili, aby na Francouze neútočil. To byl také důvod pro budoucí udělení vlády nad Jordánskem.

Králem Iráku se nakonec stal Abdalláhův bratr Fajsal

Za první světové války se v tehdejší Mezopotámii vylodila britská vojska a celou ji obsadila. Oblast Iráku tak připadla Velké Británii, kromě toho ale Britové převzali moc i nad oblastí Jordánska. V roce 1921 byla ustavena monarchie pod vládou Hášimovců, kteří Britům pomáhali vyhnat Turky z Arábie – hlavně Abdalláh, jeho otec Husajn a bratr Fajsal.

Právě Abdalláha měli Britové dosadit na irácký trůn, králem byl dokonce i zvolen, jenže se jím nakonec stal Fajsal, který měl původně vládnout Velké Sýrii, což překazili Francouzi. Jako odškodnění Britové Abdalláhovi svěřili vládu nad Jordánskem, které však nebylo tak významné jako Irák. Abdalláh se ujal vlády pod britským protektorátem jako emír Transjordánska.

Už v roce 1921 se zúčastnil i korunovace svého bratra Fajsala I. iráckým králem. On sám se však zatím králem Jordánska nestal.

Král, kterému ostatní arabští vůdcové nevěřili

Titul krále Jordánska namísto titulu emír mohl Abdalláh používat až od roku 1946. Právě tehdy skončilo období britského protektorátu nad Transjordánkem a bylo vyhlášeno nezávislé Transjordánské království. 

Jenže Abdalláhovi I. ostatní arabští vůdcové nedůvěřovali, výjimkou byli Abdalláhovi příbuzní v Iráku. Odpůrci nového krále se domnívali, že chce obnovit plán na takzvanou Velkou Sýrii zahrnující Palestinu, Libanon, Jordánsko a Sýrii s centrem v Damašku, které by vládli právě Hášimovci. Báli se, že přijdou o svá území. Na druhou stranu však arabským vůdcům nedůvěřoval ani král Abdalláh I. 

Král byl podporovatelem Peelovy komise, která navrhovala, aby byla Palestina rozdělena na dvě části. Na dvaceti procentech území Palestiny by vznikl malý židovský stát, zbývající oblasti by se pak připojily k Transjordánsku. Židé, ač ne úplně ochotně, rozdělení přijali, proti však byly okolní arabské země v čele s Palestinou. Návrh však nakonec přijat nebyl.  

První konflikt mezi Izraelem a Jordánskem

Abdalláh se také dostal do konfliktu s nově vzniklým Izraelem. Spor mezi Jordánskem a židovským státem přitom trval téměř padesát let. Začal hned v roce 1948, tedy v roce, ve kterém Izrael vznikl. Pouhé čtyři dny před vyhlášením nezávislosti tajně navštívila hlavní město Jordánska Ammán budoucí předsedkyně izraelské vlády Golda Meirová a snažila se krále Abdalláha I. přesvědčit, aby na Izrael neútočil. To se jí však nepovedlo, král ji místo toho nabídl vytvoření jakéhosi autonomního regionu, který by však patřil pod jeho království. 

V tom ho podporovali i ostatní arabští vůdcové, společně tak Izrael napadli. Válka oficiálně začala 14. května 1948 po vyhlášení nezávislosti premiérem Davidem Ben Gurionem, kdy armády okolních arabských zemí překročily hranice Izraele. Vojáci Iráku a Zajordánska provedli útok jižně od Genezaretského jezera a společně se Syřany a Libanonci obsadili město Haifa na severu dnešního Izraele.

Už 24. února 1949 bylo uzavřeno první příměří, a to mezi Izraelem a Egyptem. Následoval klid zbraní s Libanonem 23. března poté, co Izraelci vyklidili 14 obsazených libanonských měst a vrátili se zpět na hranici. Poté se přidalo třetího dubna Jordánsko a 20. července Sýrie. Ta jako jediná držela část území, které podle plánu OSN náleželo Izraeli. 

Abadalláh tak po uzavření příměří získal západní břeh Jordánu a východní Jeruzalém. Sice chtěl Palestinu pod vládou Hášimovců, nakonec se však spokojil i s touto variantou.  V důsledku připojení alespoň části území na západ od řeky Jordán bylo v roce 1949 Zajordánsko přejmenováno na Jordánsko.

Atentát

Král Abdalláh I. spolu se svým vnukem Husajnem navštívil 20. července 1951 mešitu al-Aksá v Jeruzalémě, což se mu stalo osudným. Atentátník z klanu al-Husajní vypálil tři rány na členy královské rodiny. Abdalláh atak nepřežil, útočník postřelil i Husajna, který stál přímo vedle něj. Život mu však zachránila medaile, již měl na hrudi, přesto byl zraněn. 

Po smrti krále Abdalláha I. ho na trůnu vystřídal jeho syn Talal I., který však vládl jenom formálně a to do roku 1952. Byl donucen abdikovat, a dalším králem Jordánska se tak stal právě vnuk Abdalláha I. Husajn I. 

Husajna atentát na Abdalláha I. natolik ovlivnil, že nechtěl přistoupit na mírové rozhovory s Izraelem, aby se podobným událostem předešlo. Ovšem v září 1970 došlo ke konfliktu mezi králem Husajnem I. a palestinskými militantními organizacemi, které se pokusily spáchat na panovníka atentát a rozpoutat revoluci. Konflikt, kterému se říká Černé září, vedl ke smrti pěti až deseti tisíc lidí. Husajn útok přežil a nakonec urovnal i vzájemné vztahy s Izraelem, 26. října 1994 totiž uzavřel s židovským státem mírovou smlouvu. Vládl až do své smrti v roce 1999, na trůnu ho pak nahradil jeho syn  Abdalláh II.