Odpor proti Vučičovi přerostl v násilí, EU tiše přihlíží

Demonstrace v balkánské zemi začaly před devíti měsíci poté, co na nově zrekonstruovaném vlakovém nádraží v Novém Sadu spadl betonový přístřešek. Při neštěstí tehdy zahynulo šestnáct lidí. Protestující z něj viní státní úředníky a korupci při zadávání veřejných zakázek. „Tragédie zemi šokovala a stala se symbolem toho, jak korupce elit, která vzkvétá za Vučičovy vlády, může doslova zabíjet,“ píše server Evropejska pravda.

Protestující nejprve požadovali hlavně spravedlivé vyšetření neštěstí, postupně však demonstrace přerostly v rozsáhlou studentskou stávku, k níž se přidávají odpůrci vlády napříč společností.

„V obecné rovině je tam dlouhodobá frustrace kriticky naladěné části srbské společnosti z vlády Vučiče, který si skrze svoji mocenskou síť téměř privatizoval nejen srbskou politiku, ale i značnou část ekonomiky nebo mediální sféry,“ řekl webu ČT24 expert na západní Balkán z Asociace pro mezinárodní otázky Petr Čermák.

Organizace na sociálních sítích

Vučić od nástupu k moci před třinácti lety čelí obviněním z potlačování demokratických svobod. Demonstranti proto volají hlavně po předčasných prezidentských volbách, které se mají v řádném termínu konat až v roce 2027.

Protesty nemají konkrétní lídry, s nimiž by vláda mohla vyjednávat, případně je zastrašovat, upozornila Evropejska pravda. Výzvy k demonstracím kolují denně na sociálních sítích, kde jsou Srbové zváni k účasti prostřednictvím různých skupin. Právě sociální sítě studenti používají ke komunikaci s veřejností od začátku akcí, popisuje Rádio Svobodná Evropa / Rádio Svoboda (RFE/RL).

Demonstrace byly první měsíce spíše poklidné, v posledních týdnech se ale situace značně vyhrotila na obou stranách poté, co studenti v červnu zřídili stovky silničních blokád v několika městech po celé zemi.

„Záběry srbské pořádkové policie, která bez rozdílu útočí na pokojné demonstranty shromážděné u blokád na ulicích a před univerzitami v Bělehradě, jsou alarmující. Došlo k rozsáhlému zatýkání a obviněním z nadměrného nebo jinak nezákonného použití síly proti protestujícím z řad studentů – během protestů, zatýkání i v policejní vazbě,“ napsala začátkem července lidskoprávní organizace Amnesty International.

Spirála akcí a reakcí

Zásahy bezpečnostních složek vedly k radikalizaci protestů. Záběry RFE/RL a dalších médií ukazují maskované muže, jak házejí kameny a pyrotechniku ​​na policii. Demonstranti zdemolovali několik kanceláří vládnoucí Srbské pokrokové strany (SNS) a poškodili také sídlo Srbské radikální strany, v jejímž čele stojí odsouzený válečný zločinec a Vučičův mentor Vojislav Šešelj.

Srbské bezpečnostní síly následně ještě přitvrdily. Ulice se tak začínají podobat válečné zóně, kdy jsou střety demonstrantů s policií vybavenou obušky a slzným plynem takřka na denním pořádku. Desítky lidí utrpěly zranění a stovky byly zadrženy.

„Eskalaci protestů v posledních týdnech a dnech živí především agresivita státních bezpečnostních složek a Vučičových příznivců proti demonstrantům. V situaci radikalizace obou stran jde stále méně o konkrétní požadavky a řešení, protože se roztáčí spirála násilných akcí a reakcí,“ podotkl Čermák.

Podle Nedy Vrebačové z Občanského shromáždění z Nového Sadu lidé zuří a nepokoje jsou jen reakcí na násilí ze strany režimu. „Šli jsme neozbrojení proti bajonetům. Osobně se cítím stejně jako ostatní občané, kteří se pravidelně účastní protestů, velmi rozrušená, nejistá a v ohrožení, a to je důsledek života ve fašismu se všemi jeho projevy,“ řekla německé rozhlasové stanici Deutsche Welle (DW).

Maskovaní násilníci

Proti demonstrantům přitom zasahují i paramilitární jednotky SNS. Na sociálních sítích se objevila videa, na nichž se mladí muži v maskách a s kameny či železnými tyčemi vrhají na protestující.

„Brutálních útoků se dopouštějí dobře organizovaní a neoznačení příznivci režimu. Podle jejich slov jsou v ulicích z vlastní vůle, aby podpořili prezidenta Vučiče. Je ale zřejmé, že jejich aktivity jsou koordinované – jen není jasné, kým přesně a jakými kanály,“ uvedl Čermák.

Za doby Vučičovy vlády se podle experta opakovaně stávalo, že tvrdé jádro jeho příznivců, rekrutované například z řad fotbalových fanoušků a dost možná napojené na organizovaný zločin, vystupovalo na politickou objednávku.

Podle médií se jedná o kriminálníky dříve odsouzené za násilné chování. Mezi příznivci SNS má být dokonce i bývalý lídr fotbalových chuligánů odsouzený za vraždu francouzského fotbalového fanouška v roce 2009, píše DW.

„Úřady s pomocí stranických zločinců vyhlásily občanům pouliční válku. Ale není cesty zpět, věci se vyhrotily. Občané si uvědomili, že s mafií není prostor pro parlamentní demokracii, nezbývají žádná jednání kromě předání moci,“ řekl DW Radivoje Jovović z Hnutí svobodných občanů.

Eskalace je podle něj důsledkem nervozity vlády a neschopnosti vyřešit krizi. „To úřady odmítly uznat spravedlivé požadavky protestů. SNS nám nevěřila, když jsme říkali ‚mějte se na pozoru před hněvem trpělivého člověka‘, a teď spáchaly zločiny, které urychlily jejich vlastní konec,“ konstatoval Jovović.

Policejní brutalita

Občané i média upozorňují také na případy policejní brutality a hromadné zatýkání. Pobouření vyvolal mimo jiné případ aktivistky a studentky politologie Nikoliny Sindjeličové, která uvedla, že ji spolu s dalšími zadrženými speciální jednotka odvezla do garáže, kde je velitel brutálně napadl, urážel a jí osobně vyhrožoval znásilněním. Ministerstvo vnitra obvinění popřelo a tvrdí, že byla zatčena kvůli útoku na policii a budovu vlády.

Prorežimní média zveřejnila záběry mladých mužů klečících u zdi s rukama za zády, každého z nich hlídá policista. Videa připomínají podle DW záběry z válečných internačních táborů.

Podle Vrebačové policie zatkla nejméně tři mladíky, kteří na demonstracích ani nebyli. Jedním z nich je Vukacin Kurilić, jehož rodinu zná osobně. „Jsou z mého shromáždění, vše podporují, ale aktivně se neúčastní protestů,“ uvedla pro DW Vrebačová.

„(Kurilić) byl zatčen cestou z obchodu. Nesl nějaké tašky a když k němu přistoupili, bránil se a říkal, že nic neudělal. Pak ho prohledali, našli mu inhalátor na astma, mysleli si, že je to pepřový sprej, a nacpali ho do policejní dodávky. Žádné předchozí trestné činy,“ poznamenala.

Podle Čermáka se nejspíš jedná o pokus o odstrašení. „V autoritářském systému vybudovaném Vučičem má policie jen malý prostor pro vlastní iniciativu, je plně podřízena vládě a jejím požadavkům. Podobné je to i s obsahem, který se od policie šíří do veřejného prostoru – sám Vučič je velmi schopný manipulátor a on i lidé kolem něj mají výkonné marketingové týmy, které určují, co má být komunikováno,“ vysvětluje expert s tím, že tento vzkaz ale zatím na protestující evidentně nezabírá.

Výzva k televizní debatě

Vučić demonstranty označil za teroristy a v neděli oznámil bez bližších detailů tvrdá opatření, výjimečný stav ale údajně zatím vyhlásit neplánuje. „V Srbsku nebude žádná občanská válka, ale také nebude žádné slitování pro bandity a chuligány,“ zdůraznil.

V pondělí pak prohlásil, že demonstrace vůči jeho vládě jsou organizované Západem a snaží se o zničení Srbska. „Naše země je ve velkém nebezpečí. Ohrožují naše hodnoty a normální život každého jednotlivce,“ citovala srbského prezidenta agentura AP.

Tento pátek ale zaujal Vučić mírnější postoj, když vyzval k dialogu s protivládními demonstranty, a to včetně televizních debat, informovala agentura Reuters. „Navrhuji diskusi a debatu ve všech našich televizích, na všech našich (internetových) portálech s legitimními zástupci, tedy s těmi, které si vyberou,“ řekl Vučić.

Zástupci studentů si ale kladou podmínky. „On (Vučić) nemá žádnou odpověď na lidovou vzpouru. Budeme diskutovat (...) během kampaně, po vyhlášení voleb,“ uvedli v prohlášení studenti bělehradské filozofické fakulty.

Některé požadavky studentů už srbská vláda splnila, píše RFE/RL. Zveřejnila kupříkladu tisíce dokumentů týkajících se rekonstrukce v Novém Sadu. Kritici však tvrdí, že archiv byl neúplný a neobjasnil klíčové detaily. V červenci pak SNS odvolala čtyři stranické aktivisty obviněné z útoku na studenty dramatického oboru v Bělehradě během lednových pokojných protestů.

Vučić se na jaře rozhodl pro výměnu premiéra. Srbský parlament, kde má SNS většinu, v dubnu vyslovil důvěru nové vládě premiéra Djura Macuta. Podle kritiků je však jedno, kdo premiérský post zastává, protože ve skutečnosti vládne prezident.

Mlčící Brusel

Ostrá kritika Západu se zatím nekoná. Vrcholní představitelé Evropské unie k nepokojům mlčí a s Vučičem dál jednají na běžné úrovni. Europoslanci letos na jaře vyzvali Bělehrad k transparentnímu soudnímu řízení a oficiálnímu vyšetřování neštěstí v Novém Sadu a nestrannému vyšetřování údajného použití nezákonné techniky pro kontrolu davu proti protestujícím. Ti obvinili v březnu úřady, že proti nim použily zvukovou zbraň. Europoslanci zároveň vyjádřili „politování“ nad pokračujícím násilím páchaným na protestujících studentech.

Podle Čermáka je za nečinností Bruselu hlavně obava evropských politiků z potenciálně rychlé destabilizace zemí se srbskou menšinou – Kosova, Bosny a Hercegoviny a Černé Hory. „Právě proto Evropa dlouhodobě akceptuje Vučičovu vládu navzdory jeho autoritářským praktikám,“ říká analytik.

Další důvody jsou pak ekonomického charakteru. „Svou roli u postoje jednotlivých evropských zemí hrají i strategické dohody. U Německa jsou to plánované dodávky lithia pro automobilový průmysl, u Francie dohody o dodávkách stíhaček nebo spolupráci v jaderné energetice,“ vysvětluje Čermák.

Srbsko získalo status kandidáta na členství v EU už v roce 2012. Podle letošní zprávy europoslanců má ale Bělehrad před sebou navzdory určitým pokrokům v jednáních řadu velkých překážek, ať už je to zlepšení vnitřního politického dialogu, zajištění ochrany právního státu, volební reformy nebo reforem v oblasti boje proti korupci.

Musí také zajistit nezávislost klíčových institucí, včetně mediálních regulačních orgánů, pracovat na dosažení komplexní dohody o normalizaci vztahů s Kosovem a plně se sladit se zahraniční politikou EU, shodli se europoslanci.

Vazby na Moskvu a hra na všechny strany

Srbský prezident udržuje k nelibosti většiny EU silné vazby s Ruskem a Čínou, a to i v době otevřené války, kterou vede Moskva už více než tři roky vůči sousední Ukrajině.

„Vučić dostává od Ruska rétorickou podporu v boji proti protestům, zatímco ujišťuje Moskvu, že Srbsko je a bude ruským ,historickým‘ spojencem. Geopolitická realita je ale mnohem složitější a obě strany to dobře vědí. Vučić dlouhodobě v zahraniční politice hraje na všechny strany. Aby posílil svou pozici vůči Západu, neměl problém nechat proudit munici ze srbských zbrojovek k ukrajinské armádě, na čemž vydělal ekonomicky i politicky,“ upozornil Čermák.

Tento krok ale pobouřil Moskvu. „Vučić v reakci na rozhořčení Kremlu teatrálně zastavil vývoz zbraní ze Srbska, jiní politici z jeho strany ale mezitím naznačili otevřenost přijetí protiruských sankcí, které Srbsko zatím odmítalo. To může naznačovat, kde leží limity onoho údajného historického spojenectví mezi Bělehradem a Moskvou,“ poznamenal Čermák.

Nejistá budoucnost

Další politický vývoj v Srbsku zůstává nejistý. Poprvé od roku 2012, kdy se Vučičova SNS dostala k moci, ale čelí současný prezident skutečnému společenskému odporu. Protesty však nemají skutečnou politickou oporu, jelikož v opozičním prostředí neexistuje dominantní strana a jedinou sjednocující silou za rebelií je studentské hnutí, upozorňuje RFE/RL.

„Předpokládám, že Vučić se bude kvůli udržení své pozice v zahraničí snažit předejít eskalaci situace v nějaký otevřený občanský konflikt, i když by to možná někteří radikálové uvítali. To by totiž znamenalo zpochybnění jím budovaného obrazu garanta stability v regionu. Očekával bych, že se bude snažit kombinovat demonstraci síly jako nástroj zastrašení demonstrantů s voláním po stabilitě a dialogu a rádoby smířlivými gesty,“ soudí Čermák.

Srbský lídr se bude také nejspíš snažit protestní hnutí a opozici rozštěpit zevnitř, což je jeho osvědčená praktika, míní expert.

„Nedivil bych se, kdyby nakonec v pro něj příznivý moment přistoupil ,v zájmu zklidnění situace‘ i na vypsání předčasných voleb. To je tah, který během své kariéry několikrát použil a vždy mu vyšel, když z voleb vyšel posílen. Díky své dlouho budované politicko-ekonomické síti je totiž schopen velmi rychle mobilizovat potřebnou volební mašinerii, zatímco protestní hnutí ji bude muset teprve vybudovat,“ podotkl Čermák.

Sesazení Miloševiče

Před čtvrt stoletím Srbové svrhli režim Slobodana Miloševiče, který vedl zemi od roku 1989 při takzvané buldozerové revoluci. Lidové povstání začalo 24. září 2000 po prezidentských volbách, u nichž kritici poukazovali na některé nesrovnalosti, Miloševič se nicméně prohlásil za vítěze. Protesty vyvrcholily 5. října téhož roku vpádem buldozeru do budovy srbské státní televize jako bašty vládní propagandy.

Milošević rezignoval o dva dny později. V roce 2001 byl zatčen na základě obvinění z genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů a bělehradskou vládou předán mezinárodnímu tribunálu v Haagu. Během procesu byl nalezen mrtvý v cele.

Revoluce z roku 2000 se vryla do paměti srbského národa, současné protesty vedené studenty mají ale mnohem menší podporu ze zahraničí než demonstranti před 25 lety, řekla al-Džazíře vedoucí politická poradkyně Evropské rady pro zahraniční vztahy (ECFR) Engjellushe Morinová. Vučić má navíc mnohem větší vliv na bezpečnostní aparát než Milošević, dodala.

Protestující proto nemají velké očekávání, že v krátkodobém horizontu dosáhnou svých cílů. „Jsou si velmi dobře vědomi toho, že tohle může trvat dlouho,“ poznamenala Morinová.