Represe jsou všudypřítomné. Mezi Íránci vládne beznaděj

Nezvyklého zvuku si většinou jako první všimnou psi, kteří začnou zuřivě štěkat. Následuje hluk způsobený letouny a pak zlověstné dunění explozí. K nebi stoupá oranžová koule. Tak popisují obyvatelé Teheránu pro BBC situaci v metropoli, kde ve strachu každý den čekají na další výbuch. Dopad války je nejzávažnější právě v hlavním městě, rušné a hustě osídlené metropoli s asi deseti miliony obyvatel.

Čtyřicetiletou Íránku Hodu rozzuřil brutální zásah bezpečnostních sil proti demonstrantům ze začátku roku, zemřely jich tisíce, a toužila po odvetě. Sám americký prezident Donald Trump tehdy přes sociální sítě vyzval Íránce, aby pokračovali v protestech a zmocnili se institucí v zemi. Slíbil jim pomoc, aniž by její formu specifikoval.

Po začátku americko-izraelské ofenzivy proti Íránu ale bomby začaly dopadat na oblasti poblíž jejího domu v Teheránu. „Myslela jsem si, že to bude omezené a rychle skončí,“ řekla stanici NBC News o útocích Washingtonu a Jeruzaléma. „Lituji toho a beru to zpět. Mění zemi v trosky,“ dodala.

Útoky navíc v posledních dnech nabývají na intenzitě, řekli svědci listu The New York Times (NYT). „Popadla jsem syna a běžela ke schodišti,“ popsala 38letá obyvatelka Teheránu Elham v telefonickém rozhovoru krátce po útoku ve své čtvrti v západní části města. „Plakal. Slyšeli jsme hlasité pískání a pak velkou explozi a naše budova se prudce otřásla. Bylo to příliš blízko,“ podotkla žena.

Důchodkyně Ferial v textové zprávě uvedla, že ve středu v noci nespala, protože tři nálety se dotkly jejího domu a jeho okolí v luxusní rezidenční čtvrti severního Teheránu. „Okamžitě jsem si pomyslela: ‚Koho zavraždili?‘ Protože to bylo hlasitější než cokoli, co jsem slyšela,“ řekla Íránka. „Jdou po někom, ale kolem nich žijí tisíce civilistů,“ poznamenala seniorka.

Černý déšť a ekonomické dopady

Útoky na ropná zařízení situaci ještě zhoršují. Ve vzduchu se vznáší hustý kouř a na auta se snáší černý déšť. Červený půlměsíc varoval, že může obsahovat chemikálie škodlivé pro kůži a plíce.

Mnoho lidí se vyhýbá ulicím, případně nosí roušky. Hoda žije se svým 45letým bratrem Hadim a starými rodiči v domě v centru metropole. Minulý týden zanechaly toxické požáry z bombových útoků na oknech zvláštní páchnoucí mastný film, uvedla svědkyně.

„Žádná ze stran v této válce se neřídí pravidly,“ řekl stanici Deutsche Welle íránský výzkumník v oblasti lidských práv žijící ve Švédsku Moín Chazaelí.

„Infrastruktura, jako jsou íránské ropné sklady, není úplně vojenským cílem, a stejně tak ani civilní infrastruktura a obytné oblasti, na které se islámská republika zaměřuje v sousedních zemích. Islámská republika nechrání své vlastní obyvatelstvo,“ zdůraznil Chazaelí.

Lidé mají obavy i z dlouhodobých ekonomických dopadů války. Právě špatná hospodářská situace a pád riálu vedly nedávno k masivním protestům. Získat peníze je už nyní obtížné, píše NBC News. Banky mají omezenou otevírací dobu a bankomaty mají denní limit pro výběr v přepočtu zhruba tři dolary. Mnoho lidí nyní používá debetní karty, kdekoli mohou. Ceny základního zboží vzrostly od začátku války asi o deset procent, říkají místní.

Dokumentarista Kianúš uvedl, že se často zamýšlí nad miliony Íránců, celou generací, kterým byla odepřena šance žít normální život. Ačkoliv má obavy z bomb, nejvíce se obává toho, že nakonec obě strany vyhlásí vítězství, USA a Izrael se stáhnou a zanechají jeho zemi nejistotě. Normální život se „vytratil“, řekl NBC.

Starosti a úzkosti

Podle OSN už v důsledku konfliktu opustilo domovy asi 3,2 milionu Íránců. Deutsche Welle se podařilo kontaktovat samoživitelku z Teheránu, která nakonec z íránské metropole uprchla. „Opustila jsem město poté, co byla budova v naší ulici bombardována,“ řekla německé stanici žena. „Viděli jsme dopadat několik raket,“ dodala.

„Jsme tady jako rukojmí a nemůžeme dělat nic jiného než čekat,“ sdělil Íránce vystupující pod pseudonymem Nargis jeden z jejích přátel v islámské republice. Ona sama žije v Birminghamu a má rodinu v Teheránu a Isfahánu.

„Když se nám ozvou, říkají: ‚Jsme v pořádku‘, což znamená: ‚žijeme‘,“ sdělila Nargis BBC Radio WM. „Vím, že stejně jako každá jiná rodina nám nechtějí dělat další starosti, takže nám pravděpodobně neřeknou vše, co prožívají,“ míní emigrantka.

Konflikt trvá už tři týdny a lidé jako Nargis trpí úzkostmi, protože mají obavy o životy svých blízkých a často se s nimi ani nemohou spojit.

Rozporuplné pocity

Řada Íránců řekla BBC, že mají v současné době smíšené pocity. Ačkoliv si totiž přejí změnu režimu, nelíbí se jim, že na jejich zemi útočí cizí státy. „Situace je děsivá, nebe nad naší zemí je ovládáno nepřátelskými silami. Ale v našich srdcích dál žije naděje,“ svěřil se britské stanici čtyřicátník Alí z Teheránu.

Ten po zabití nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího první den americko-izraelských úderů 28. února doufal, že válka by mohla přinést změnu režimu. Nyní prý ale vidí, že ulice kolem jeho domu jsou plné íránských bezpečnostních složek a represe a vládní propaganda ještě zesílily.

Alí neschvaluje útoky USA a Izraele na jeho vlast, ale stále věří, že se „stane něco“, co současný íránský režim ukončí. „Je to bolestivé, když vyjdu na ulici, kde to vypadá jako město mrtvých,“ popsal Alí, který prý kvůli současné situaci bere antidepresiva.

Trauma nejspíš zažívá mnoho obyvatel íránské republiky. „Výskyt duševních onemocnění – zejména posttraumatické stresové poruchy, úzkostných poruch a deprese – je vyšší u lidí, kteří jsou chronicky vystaveni násilí,“ řekla stanici Deutsche Welle psycholožka Dana Churbadžiová, jež na německé univerzitě v Münsteru zkoumá dopady války a vysídlování na duševní zdraví.

Všudypřítomné represe

Další Íránka z Teheránu, kterou BBC cituje pod smyšleným jménem Baran, ztratila v posledních měsících všechny naděje, podobně jako řada dalších mladých Íránců. Represe režimu jsou podle ní všudypřítomné a lidé v Teheránu mají strach vyjít z domu kvůli hrozbě zatčení bezpečnostními složkami či riziku smrti při americko-izraelském úderu.

„Když začnou útoky dronů, nikdo se neodváží vyjít z domu. Kdybych otevřela dveře a šla ven, je to sázka do loterie s vlastním životem,“ řekla třicátnice Baran, která se v těchto dnech bojí i jít do práce.

V bytě, kde Baran žije sama, poslouchá zvuky explozí a píše si zprávy s přáteli. „Víte, jaký je rozdíl mezi naší oblohou a oblohou zbytku světa? Oni v noci spí pod hvězdami a my pod raketami, jejich i naše obloha je osvětlená, ale každá z jiného důvodu,“ uvedla.

Také Nargis je spíše skeptická ohledně toho, zda konflikt povede k politickým změnám. „Já i mnoho lidí kolem nás si nemyslíme, že válka je řešením. Myslím, že je to velmi zjednodušená verze reality, když řekneme, že tohle chtěli všichni Íránci. Írán je obrovská země s devadesáti miliony obyvatel a mnoho lidí si válku nepřálo,“ upozornila obyvatelka Birminghamu.

Někteří obyvatelé Teheránu popsali BBC, že režim zřídil po celé íránské metropoli bezpečnostní stanoviště, kde jsou lidé zastavováni a kontrolováni. „Vždycky nosím barevné oblečení. Ale teď už ne,“ svěřila se BBC mladá Íránka. „Bojím se jejich hlídek, bojím se, že když si vezmu něco příliš křiklavého, mohlo by je to obtěžovat,“ obává se žena.

Některá kontrolní stanoviště jsou nově umístěna pod lávkami a uvnitř tunelů, protože ta na silnicích bývají terčem dronů. Při izraelských útocích na čtyři kontrolní stanoviště v Teheránu bylo zabito několik příslušníků íránských bezpečnostních složek, informovala 11. března íránská tisková agentura Fars.

Umocněná vládní propaganda

Zatímco na přelomu roku zažil Írán masové protivládní protesty, které tamní režim brutálně potlačil, nyní do ulic vycházejí jen příznivci režimu. Mávají íránskými vlajkami a nosí obrázky představitelů režimu zabitých americko-izraelskými útoky. „Jsou to lidé, kteří podporují vládu a kteří nám v podstatě vzali ulice,“ konstatoval Alí.

Organizované prorežimní demonstrace jsou vzkazem pro Západ, ale i pro opozici, aby se neopovážila protestovat. „Otevřený nesouhlas je nemožný, protože státní bezpečnostní síly jsou všude. Záběry, které jsme získali, ukazují stoupence režimu, jak v noci projíždějí městem a z jejich aut vlají vlajky – vzkaz pro každého, kdo by mohl být v pokušení protestovat,“ uvedla BBC.

Od začátku války, která údajně v Íránu zabila více než dvanáct set lidí a rozšířila se do Libanonu a arabských států Perského zálivu, mísí íránská státní média fakta s fikcí a prezentují oficiální verzi událostí svému domácímu publiku.

Stanice BBC zjistila, že režim se ve svém zpravodajství zaměřuje na utrpení civilistů. Státní média vyzývají k odvetě proti „nepřátelům“ a prosazují veřejnou loajalitu vůči islámské republice, zatímco věnují jen malou pozornost vojenským a vládním zařízením zasaženým Izraelem a USA.

Státní televize často vysílá prorežimní manifestace a pohřby zabitých činitelů, které označuje za mučedníky. Rozhovory s prorežimními představiteli a protestujícími opakovaně odsuzují USA a Izrael.

Státní média také často šíří dezinformace, zjistila BBC s tím, že se objevily nepodložené zprávy o masových hrobech či masivním výbuchu v Bahrajnu.

Několik íránských státních médií informovalo, že tamní síly zabily či zranily stovky amerických vojáků. Kupříkladu 3. března polooficiální tisková agentura Tasním spojená s revolučními gardami s odkazem na jejich mluvčího tvrdila, že během prvních dvou dnů války bylo zabito 650 amerických vojáků. Některé globální weby v Indii, Turecku či Nigérii zprávu převzaly, Pentagon ale v té době potvrdil úmrtí pouze šesti vojáků USA, později číslo zvýšil na sedm.

Řízený internetový blackout

Ve snaze zabránit dalším protivládním demonstracím je v zemi omezen přístup k internetu a Íránci jsou textovými zprávami na mobilní telefony opakovaně a hromadně varováni před protirežimními manifestacemi.

Omezení přístupu k internetu limituje schopnost protestujících mobilizovat se, plánovat a komunikovat mezi sebou, ale také možnost spojit se se zahraničím, podotýká BBC.

Jeden mladý Íránec anonymně sdělil BBC, že prodává lidem zabezpečené internetové připojení, což jim umožňuje obejít celostátní výpadek proudu nařízený vládou. Během blackoutu, který trvá od začátku války, je stále velmi obtížné kontaktovat obyvatele islámské republiky, ale technicky zdatní Íránci používají zařízení Starlink od SpaceX a sdílejí své připojení s ostatními.

Íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí byl v polovině března tázán americkou stanicí CBS, proč může hovořit přes Zoom, zatímco běžní Íránci nemají přístup k internetu. „To proto, že jsem hlasem všech Íránců. Hájím jejich práva,“ odpověděl šéf diplomacie.

Kromě úředníků má řada novinářů v zemi přístup k takzvaným „bílým SIM kartám“, které jim poskytují neomezený internet poskytovaný úřady.

Nezávislí novináři se stále snaží shromáždit svědectví, která nabízejí důvěryhodný pohled, ale riskují tak zatčení, mučení a možná i horší věci, podotýká BBC. „Ve válečných podmínkách opravdu nevíte, čeho je režim schopen,“ řekl britské stanici jeden z novinářů.

Podle organizace Reportéři bez hranic je Írán jednou z nejrepresivnějších zemí světa, pokud jde o svobodu tisku. Od islámské revoluce v roce 1979 fungují všechna média za přísných omezení.