Poznámky nastupujícího šéfa Bílého domu Donalda Trumpa o připojení Grónska a průplavu v Panamě k USA souvisejí nejen se zajištěním národní bezpečnosti, ale také se změnami klimatu. Oteplování zvyšuje význam obou míst z hlediska lodní dopravy a obchodu. Arktida, kde USA soupeří o vliv s Ruskem a Čínou, pak skýtá bohatá naleziště přírodních zdrojů. Grónsko má zároveň strategickou polohu v případě většího konfliktu s Ruskem.
Trumpovy nejnovější výroky, kdy nevyloučil použití síly k získání Panamského průplavu a Grónska, vzbudily emoce po celém světě. Oddechla si zčásti jen Kanada, u které nově zvolený prezident USA zmínil pouze „ekonomický nátlak“ a nepadla žádná slova o vojenském vpádu do sousední země.
V Trumpově „neokoloniální“ rétorice se skrývá i určitá metoda, píše v komentáři CNN. Staronový šéf Bílého domu se tak podle americké stanice svým jedinečným způsobem snaží vypořádat s otázkami národní bezpečnosti v globalizovaném světě plném nerovnosti, v němž sílí vliv Pekingu a který se vyznačuje velmocenskou nestabilitou.
Postoj Trumpa také odráží jeho heslo „Amerika na prvním místě“, kdy se USA snaží prosazovat své zájmy, a to i nátlakem na své menší spojence, vysvětluje Trumpovo možné uvažování CNN s tím, že nadcházející administrativa zejména svými úvahami o vypovězení smlouvy o Panamském průplavu ukazuje, že se chce bránit hrozbám pronikání cizích mocností na západní polokouli.
Pokud jde o oblast Arktidy včetně Grónska, její geopolitický význam v současném světě ovlivněném změnami klimatu stále roste. V regionu se díky tání ledů otevírají nové dveře pro rozvoj obchodu včetně takzvané severní lodní trasy a nových nalezišť přírodních zdrojů. Arktida dle odhadů amerických geologů z USGS ukrývá zhruba třetinu neobjevených světových zásob zemního plynu a třináct procent ropy.
Přírodní zdroje, obchod i vojenský význam
Konkrétně v Grónsku se nachází pětadvacet druhů nerostů, které jsou na unijním seznamu kritických surovin. Na ostrově jsou zásoby lithia, platinových kovů, titanu či vzácných zemin. Tyto přírodní zdroje se hojně využívají v nových technologiích, ať už v polovodičích, elektrických vozech nebo větrných turbínách, upozorňuje web oEnergetice.cz.
Kromě toho se na ostrově nachází i „černé zlato“ a plyn. Možnosti těžby přitom v Grónsku zdaleka nejsou plně využité. Proces komplikuje zejména drsné podnebí. Světové velmoci nicméně usilují o to posílit v oblasti minimálně ekonomický vliv, ať už jde o Unii, Čínu nebo právě USA.
Globální oteplování nahrálo také změně vojenské strategie, kdy velmoci čím dál častěji obracejí svou pozornost právě k Arktické oblasti. Nové základny tam v posledních letech buduje Rusko a Čína zase pracuje na „vědeckých“ projektech, jež budí na Západě podezření z využití pro vojenské účely.
Moskva s Pekingem navíc v době pokračující ruské války proti Ukrajině v Arktidě uzavřela pakt, kterým obě země prohloubily vazby v oblasti energetiky či lodní dopravy. Znepokojený Západ v čele s USA v reakci na ekonomické i vojenské aktivity autoritářských velmocí na severu rozhodl mimo jiné o výstavbě celé nové flotily ledoborců.
Klíčová role základny USA v Grónsku
V době obav z rozšíření konfliktu na Ukrajině na plnohodnotnou úroveň Rusko-NATO si Američané o to více váží své grónské letecké a radarové základny Pituffik (dříve Thule). Ta disponuje systémy varujícími před raketami a také sledujícími vesmír. V případě vypuknutí války s Moskvou by sehrála klíčovou roli, jelikož má ideální polohu pro monitorování nepřátelských armádních aktivit v Arktidě.
Spojené státy tak chtějí prosadit větší kontrolu nad Grónskem ne z nějakého rozmaru, ale aby zajistily ochranu národní bezpečnosti a celého severního Atlantiku, píše v komentáři server The Hill.
Trumpova vize je podle tohoto webu založena na historickém a právním rámci stanoveném dohodou o obraně Grónska z roku 1951. Úmluva z dob studené války dává Washingtonu pravomoc významně ovlivňovat a potenciálně kontrolovat toto strategicky důležité území.
Kromě vojenské přítomnosti v „obranných oblastech“ zde mají Američané operační kontrolu, přičemž Dánové fungují jen jako poradci. Síly USA rovněž disponují pozemní, leteckou a námořní svobodou pohybu i mimo „obranné oblasti“, aby zajistily jejich kontrolu. S tím souvisí i rozvoj infrastruktury a plynoucí americké investice, jež posílily vliv USA na ostrově, píše The Hill.
Trump není prvním americkým prezidentem, který uvažoval o koupi strategického Grónska. V roce 1867, kdy USA získaly Aljašku, si pomýšlel na ostrov tehdejší prezident Andrew Johnson . Na konci druhé světové války pak nabídla Trumanova administrativa Dánsku za ostrov konkrétní částku sto milionů dolarů (2,44 miliardy korun).
Oba pokusy skončily nezdarem, nicméně Američanům se podařilo zajistit výhodné postavení na ostrově díky zmíněné obranné dohodě.
Grónsko chce budoucnost ve vlastních rukou
Trumpovy nejnovější komentáře mezitím povzbudily grónský separatismus. Premiér Múte Egede v novoročním projevu prohlásil, že chce usilovat o nezávislost ostrova na Kodani, která podle něj uvalila na Grónsko „okovy kolonialismu“, z nichž se země potřebuje vymanit a určit si vlastní budoucnost, citoval předsedu místní vlády server The Economic Times.
Největší ostrov světa, který obývá asi 57 tisíc lidí, byl v minulosti dánskou kolonií, než se stal v roce 1979 autonomním územím s vlastní vládou a parlamentem, které mimo jiné určují, co bude s přírodními zdroji. O zahraniční politice či bezpečnostních otázkách ale dál rozhoduje vláda v Kodani.
Ostrov má sice právo vyhlásit nezávislost už od referenda před patnácti lety, dosud tak ale neučinil. Podle grónského premiéra nicméně spolupráce s Dánskem nedosáhla potřebné úrovně a zdůraznil naléhavost tohoto cíle, přičemž použil Trumpovy kontroverzní komentáře jako katalyzátor.
Egede současně zdůraznil, že „Grónsko není na prodej a nikdy nebude na prodej“, čímž posílil sentiment, že budoucnost ostrova by měli určovat jeho vlastní lidé a nikoli vnější mocnosti, konstatuje dále The Economic Times. Referendum o nezávislosti by se podle premiéra mohlo konat v dubnu spolu s volbami do parlamentu. Egede navíc poznamenal, že už nyní probíhají přípravné práce, aby ostrov mohl fungovat zcela samostatně.
Skoro devadesát procent populace tvoří Inuité a míšenci, jen 7,5 procenta Dánové a další Evropané. Místní obyvatelé se živí hlavně rybolovem a finančně je drží nad vodou i dotace z dánské kasy. Řada Gróňanů byla po ukončení koloniální éry poslána do dánských internátních škol a ztratila kontakt s původní domorodou kulturou, což podnítilo separatistické úsilí zejména v 70. letech. Nyní ho oživily výroky budoucího šéfa Bílého domu.
Obavy z čínského vlivu v Panamě
Co se týče Panamy, Washington se dohodl s touto latinskoamerickou zemí na předání kanálu pod panamskou kontrolu v roce 1977 za prezidenta Jimmyho Cartera, což se po přechodném období společné správy uskutečnilo až v roce 1999.
Trump označil rozhodnutí USA předat Panamský průplav za pošetilost, přičemž nepravdivě tvrdil, že americké lodě byly diskriminovány v poplatcích za tranzit a že vodní cestu provozuje Čína, nikoli Panama. Průplav je v současné době spravován prostřednictvím státní správy Panamského průplavu CNN ale připomíná, že čínské firmy provozují některé přístavy v Panamě. „Předali jsme Panamský průplav Panamě. Nedali jsme to Číně a oni toho zneužili,“ prohlásil Trump.
Nově zvolený prezident USA dal najevo, že není spokojen ani s podmínkami provozu průplavu ani s cenami, které si tamní úřady účtují. Trumpovi poradci v současné době zkoumají možnosti, jak přimět Panamu k návratu kontroly nad kanálem včetně jejího zahrnutí do stávajících obchodních dohod a amerických investic v zemi, zmiňuje list The Wall Street Journal (WSJ).
Vojenská operace s cílem znovu dobýt kanál by ale byla potenciálně obtížnější než americká invaze v roce 1989 s cílem sesadit panamského generála Manuela Noriegu. V té době totiž byly americké jednotky stále umístěny v zóně kanálu, připomíná WSJ.
Stížnosti na „dotování“ kanadské obrany
V případě Kanady pak Trump prohlásil, že „ekonomická síla“ nakonec povede k tomu, že se stane 51. státem USA, což končící kanadský premiér Justin Trudeau rázně odmítl. Změna ústavy za účelem rozpuštění země a připojení k USA by vyžadovala jednomyslný souhlas kanadského senátu, dolní sněmovny a provinčních zákonodárných sborů, píše WSJ.
Průzkum z prosince podle tohoto listu ukázal, že jen třinácti procentům Kanaďanů se Trumpův plán zamlouvá, 82 procent bylo proti. Obě komory amerického Kongresu by navíc také musely povolit nový stát.
Trump druhého největšího obchodního partnera USA dlouhodobě kritizuje mimo jiné za to, že Ottawa zaostává při poskytování finančních prostředků NATO, které mají činit dvě procenta HDP. Zvolený prezident kritizoval i účast Kanady ve společném projektu s USA a Finskem, který se týká výroby ledoborců. „Ve skutečnosti nechceme mít partnera při nákupu ledoborců,“ cituje budoucí hlavu státu WSJ.
Problémem Kanady podle Trumpa je, že Spojené státy utrácejí obrovské peníze za její bezpečnost a zároveň s touto zemí mají velký obchodní deficit. USA přitom podle něj nepotřebují ani kanadská auta, ani dřevo či cokoliv jiného. Sousednímu státu pohrozil už dříve vysokými cly na dovoz zboží. Poradci blízcí Trumpovi nicméně uznávají, že anexe Kanady je nepravděpodobná.
Místo velkých kroků drobná vítězství
Podle CNN Trump nejspíš nedosáhne svého cíle, ani pokud jde o Panamu či Grónsko. Mohl by zajistit USA lepší pozici, například získat slevu pro americká plavidla proplouvající klíčovou vodní cestou mezi Atlantickým a Tichým oceánem, rozšířit přístup k nerostnému bohatství v Grónsku či uzavřít novou obchodní dohodu s Ottawou, jež by mohla zvýhodnit americké firmy. Každý z těchto kroků by pak mohl prezentovat jako své velké vítězství, domnívá se americká stanice.
„Je to typický Trump, který vždy víc dupne na začátku, pohrozí, ukáže sílu, řekne i něco absurdního, nehorázného, aby si pak získal silnou pozici při vyjednávání a aby bylo z čeho ustupovat. Takto se chová několik desítek let, je za tím i jeho osobní ekonomický úspěch,“ podotkla americká zpravodajka Deníku N Jana Ciglerová.
To, že zvolený prezident nevyloučil použití vojenské síly proti zemi v NATO, je ale podle novinářky nové. „To je teritorium, kam by ani Trump neměl vstupovat bez vážnějšího úmyslu, proto jsou ekonomičtí poradci i zahraniční komentátoři ve střehu, protože za tuto hranici dosud nezašel a nebyl to ani přeřek, které jsou u něho časté,“ konstatovala Ciglerová s tím, že někteří členové Aliance již uvažují o článku 4, který hovoří o tom, že když se jeden ze států cítí v ohrožení, ostatní se sejdou, aby o situaci diskutovali.
„Myslím si, že vůči Grónsku a Dánsku vojenskou sílu nepoužije, pokud se ale situace vyhrotí v případě Panamy, tak tam by ji Američané mohli použít,“ poznamenal bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR Jiří Šedivý.
Publicista z Občanského institutu Roman Joch se domnívá, že skutečným adresátem Trumpových výroků nemusí být Grónsko, Dánsko nebo Panama, ale může to být i signál představitelům Ruska a Číny. Podle něho může jít o Trumpův vzkaz, že „pokud dokáže být takto tvrdý na své spojence, měli by si na něho dávat pozor, jelikož je úplně jiným typem politika než Joe Biden“.
Po vzoru Putina
Reakce americké veřejnosti jsou podle Ciglerové rozdělené, třeba na stanici Fox News nebo trumpovské síti Truth Social lidé zvolenému prezidentovi tleskají. „Trump je v jejich očích hrdina, který skutečně chce docílit toho, že znovu postaví Ameriku na první místo, vrátí jí hrdost,“ uvedla novinářka. „U Trumpových protivníků je to naopak vnímáno s velkým odporem a s velkými obavami,“ dodala.
„Trump je pragmatik, pro něj jsou ekonomická měřítka na prvním místě, často není schopen za tím vnímat nějakou psychologii nebo historické zkušenosti. Zároveň si ale neuvědomuje jednu věc, a to, že Američané jsou oblíbení v Americe, ale nejsou tak oblíbený národ ve světě, jak si on a jeho lidé myslí. Někdy se jiné národy Američanům smějí a jedním z důvodů je i Trump, to, že se muž, který očividně neoplývá encyklopedickými znalostmi nebo politickou zkušeností, mohl stát americkým prezidentem,“ poznamenala Ciglerová.
Podle demokratů se Trump svými kontroverzními výroky snaží odvrátit pozornost od dění na domácím poli, kde podle nich nemá plán, jak zlepši ekonomiku a celkovou situaci obyvatel, jak třeba snížit ceny léků nebo pojištění. „Dělají to po vzoru Vladimira Putina, jehož obyvatelé také nejsou v dobré ekonomické situaci, ale on jim vytyčí vnějšího nepřítele a oni se za ním spojí,“ uvedla Ciglerová.
K Trumpovým velkolepým plánům jsou přitom skeptičtí i jeho republikáni, píše The Hill s tím, že zejména ideu převzetí Grónska mají za výstřední. Myšlenku na obnovení přímé kontroly nad Panamským průplavem považují za nepravděpodobnou, ale někteří republikánští zákonodárci tvrdí, že Spojené státy mají zásadní národní bezpečnostní zájem na ochraně neutrality průplavu a varují před posílením čínského vlivu v Latinské Americe, což může být důvod, proč Trump svůj nápad nyní oživil.
Aktuální rétorika zvoleného prezidenta je v rozporu s jeho předvolební kampaní, kdy avizoval, že USA by se neměly více vojensky angažovat v zahraničí. Podle experta na globální záležitosti Hala Brandse by se Trump ve svém druhém funkčním období mohl uchýlit ke „kontinentalismu“, který by nakonec mohl „vytlačit globalismus“, cituje CNN jeho vyjádření pro magazín Foreign Affairs z loňského jara.
Tradiční spojenectví v ohrožení
Trumpův „neokolonialismus“ je nicméně obrovským rizikem a může se dostat do sporu s mezinárodním právem, píše dále v komentáři americká stanice s tím, že nový prezident by mohl ohrozit vliv USA ve světě, protože zboří spojenectví budovaná Američany po celé dekády.
„Něco takového jsme, alespoň za mého života, od prezidenta Spojených států neviděli. Je to velmi, velmi autokratické, a proto je to tak důležité, co Trump říká a jak se chová,“ konstatoval bývalý republikánský senátor a ministr obrany za Obamovy vlády Chuck Hagel. „Když v nás naši nejsilnější spojenci a partneři ztratí důvěru, nic dobrého z toho nevzejde. Čína a Rusko se na to dívají ve stylu: ‚Pokračujte, pane Trumpe, mluvte dál,‘“ míní Hagel, jehož citoval WSJ.
Někteří experti na zahraniční politiku vyjádřili obavy, že sílící hrozby a tlak Washingtonu v Latinské Americe mohou nahnat tyto státy do náruče Pekingu. A Trumpova slova o tom, že by na tom Kanada byla lépe jako 51. stát USA, mohou nastupujícímu šéfovi Bílého domu značně znesnadnit uzavření důležitých ekonomických dohod.
Francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot už v reakci na Trumpova slova zdůraznil, že Evropská unie nepřipustí, aby jiné země napadaly suverenitu hranic EU. Mluvčí německé vlády podle agentury Reuters uvedl, že Berlín ctí zásadu, kdy není možné hranice států měnit silou.
Kodaň vnímá zvýšené americké bezpečnostní obavy v Arktidě jako oprávněné vzhledem k aktivitám Číny a Ruska v tomto regionu, nabízí proto Spojeným státům dialog o užší spolupráci, prohlásil ve středu dánský ministr zahraničních věcí Lars Lökke Rasmussen.
Ačkoli je Dánsko členem Evropské unie, Grónsko součástí bloku není. V roce 1985 totiž vystoupilo z Evropského hospodářského společenství, s EU je ale přes Dánsko jako zámořské území úzce provázáno.
