Takovou vlnu veder, jaká panuje tento týden, ještě Evropa v dějinách měření nezažila. Proč tak intenzivní a dlouhotrvající horko přišlo, má více příčin.
Meteorologové očekávají, že během víkendu by v Česku mohl padnout absolutní teplotní rekord – celá řada zemí západněji od nás už to má za sebou, protože právě odtamtud tato historická vlna veder na Českou republiku přichází. Proč „historická“?
Nejsilnější vedra se v Evropě zpravidla vyskytují během prázdninových měsíců července a srpna. Jenže letos je situace poněkud odlišná. Západní Evropa už podruhé během letošního roku zažívá vlnu rekordně vysokých teplot, která přepisuje klimatologickou historii. Oproti květnové vlně veder jsou teď teploty ale – vcelku pochopitelně kvůli silnějším slunečním paprskům – výrazně vyšší.
A nejen to, přepisují dokonce absolutní staniční rekordy. Vůbec nejhorší situace panuje ve Francii, kde zažili nejteplejší noc a den v historii pozorování (případně od roku 1947, kdy jsou k dispozici plošné celostátní průměry). Pro dokreslení – v Bordeaux teplota v úterý dosáhla 44,6 stupně Celsia, zatímco průměrné červnové maximum činí 24,8 stupně.
Téměř na 150 stanicích v zemi byly naměřeny nejvyšší hodnoty v historii. Mimořádně teplo je ale i na Britských ostrovech, ve Švýcarsku nebo ve Španělsku, kde nedaleko Almérie zaznamenali v noci na úterý nejnižší teplotu 31,5 stupňů – což je nejvyšší minimum v červnu pro celou zemi (mimo Kanárské ostrovy).
Omega blokování v akci
Příčinou horkého počasí je rozložení tlakových útvarů nad Evropou odpovídající takzvanému omega blokování. Jde o to, že se nad kontinentem nachází výrazná tlaková výše, jejíž tvar připomíná řecké velké písmeno Ω neboli omega. Ta blokuje postup tlakových níží, a tedy i chladnějšího vzduchu z Atlantiku, navíc se nad Evropu kolem ní dostává horký vzduch ze severní Afriky.
Současně se jedná o vertikálně mohutný tlakový útvar, což se moderně označuje jako heat dome (horký dóm nebo kopule). Při takové situaci panuje málo oblačné počasí, které usnadňuje prohřívání zemského povrchu a už tak teplého vzduchu, k čemuž přispívají i sestupné pohyby ve vyšších hladinách, které jsou tlakovým výším vlastní. Uvážíme-li navíc suchý povrch, který na většině území dotčených oblastí panuje, je omezeno ochlazování vlivem výparu, a tak se prakticky veškerá sluneční energie může využít na ohřev.
Ještě horší situace nastává ve velkých městech, kde se betonové a asfaltové povrchy přes den nahřejí a v noci uvolňují naakumulované teplo do okolí, čímž zpomalují noční pokles teplot. To pak vede k častějším tropickým teplotám v těchto regionech.
Jedním z faktorů, který přispívá k současné vlně veder, může podle některých studií být i „hrouda studené vody“ v severním Atlantiku, která usnadňuje meandrování tryskového proudění nad touto částí světa. A právě častější sklon k meandrům vede k četnějšímu výskytu blokujících situací, a tedy i delších vln veder v Evropě. Několik studií také ukázalo, že studená „hrouda vody“ může podporovat vznik perzistentní tlakové výše nad západní a střední Evropou.
Těžiště tohoto „heat dome“ se nyní přesune nad střední Evropu, kterou čeká horký závěr pracovního týdne a extrémně teplý víkend – včetně možnosti překonání absolutních staničních, ale i celostátních rekordů (včetně toho českého), a to stále ještě v červnu.
Nesnesitelné dusno
Z hlediska dopadů probíhající horké vlny je nutné zdůraznit ještě jednu věc – pocitovou teplotu totiž navíc často zvyšuje vysoká vlhkost vzduchu, tudíž pocit dusna je poměrně častou záležitostí. To ale zhoršuje možnosti ochlazování organismu pocením.
V této souvislosti jsou zaznamenávány dosud nejvyšší hodnoty indexů popisujících tepelný komfort obyvatel. Například teplota rosného bodu v Británii dosáhla 23 stupňů, což je obvyklé spíše na Floridě nebo v Perském zálivu. A v centrální Francii dokonce zaznamenali rosný bod 27 stupňů při teplotě necelých 36 stupňů – což znamená index tepelného komfortu až 50 stupňů.
Jde o hodnotu, která už představuje vážné riziko a bez možnosti ochlazení klimatizací může vést i k předčasným úmrtím. Klimatizaci má přitom zejména v severní polovině Francie nebo v Británii výrazná menšina lidí.
Klimatická změna
Vlny veder byly v Evropě samozřejmě i v minulosti, nicméně otázka je, nakolik jejich podobu mění probíhající změna klimatu, ze kterou z velké části stojí člověk. Extrémní horko patří mezi nejvíce studované důsledky klimatických změn. Souvislosti mezi oteplující se planetou a zesíleným, lokalizovaným extrémním teplem jsou poměrně dobře zdokumentované.
Pravděpodobnost výskytu vlny horkého počasí v západní Evropě, jaká tam nyní panuje, zvýšila změna klimatu minimálně pětkrát. Zajímavé také je, že v rámci mírného pásma se výskyt horka v Evropě zvyšuje asi čtyřnásobnou rychlostí ve srovnání s jinými regiony. A atribuční studie zabývající se minulými horkými vlnami nad evropským kontinentem potvrzují důležitý vliv změny klimatu – bez ní by se buď nevyskytly, nebo by měly výrazně nižší intenzitu, tedy nižší teploty, a současně by i četnost výskytu extrémních teplot byla dramaticky nižší.
V této souvislosti je možná trochu překvapivé, že úmrtí související s chladem jsou celosvětově asi devětkrát častější než úmrtí související s horkem. V tomto případě je však velkým problémem trend, který mluví proti nám. I malý nárůst průměrné teploty má tendenci zvyšovat úmrtí v důsledku horka mnohem prudčeji než počet úmrtí, který díky teplejším zimám klesne. Analýza v časopise Nature Medicine z roku 2025, která studovala projekce trendů úmrtnosti souvisejících s teplotou v rámci několika scénářů pro 854 evropských měst, zjistila, že bez adaptace na vysoké teploty nárůst úmrtí souvisejících s horkem konzistentně převyšuje pokles úmrtí souvisejících s chladem ve všech uvažovaných scénářích vývoje klimatu v Evropě.
