Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) byla založena 14. září 1960 na konferenci v Bagdádu a už desítky let hraje klíčovou roli na ropném trhu, přestože v posledních rocích sužují kartel rozpory a jeho vliv střídavě upadá, upozorňují někteří analytici zejména v souvislosti s břidlicovou revolucí v USA. V posledních měsících navíc cenu ropy rapidně poslala dolů také pandemie koronaviru a hrozí, že by se situace teď mohla opakovat, pokud přijde její druhá vlna.
Na území členských států mezivládní organizace OPEC se nachází přibližně 82 procent světových zásob ropy a před propuknutím pandemie koronaviru těžily členské státy kartelu přibližně 44 procent světové produkce. A právě díky tomu mohou ovlivňovat cenu ropy na světových trzích.
Trh s ropou měl historicky dlouhodobě kartelový charakter. „Po válce dominovaly trhu velké nadnárodní firmy a OPEC vznikl jako snaha vytvořit protiváhu těmto hráčům,“ připomíná situaci analytik společnosti Cyrrus Tomáš Pfeiler.
- Organizace OPEC byla založena v září 1960 v Bagdádu za účasti pěti zemí – Iráku, Íránu, Kuvajtu, Saúdské Arábie a Venezuely, států, jejichž export ropy výrazně převyšoval domácí spotřebu. Zakládající země vytvořily kartel určující objem a cenu exportované ropy, zejména pomocí zavedení těžebních kvót. V současnosti má OPEC 13 členských zemí.
Vůdčí roli v kartelu OPEC zastává Saúdská Arábie, která po Spojených státech a Rusku těží nejvíce ropy na světě. Země má po Venezuele největší známé zásoby ropy a je klíčovým exportérem ropy a jejich produktů na světové trhy. K největším konkurentům OPEC patří pak kromě Ruska a USA také Kanada a Čína.
OPEC i dnes určuje limity těžby a ceny ropy svých jednotlivých členů a také koordinuje politiku členských států při vývozu ropy, soustřeďuje a publikuje informace o ropném průmyslu a organizuje technickou pomoc svým členům. Nicméně často mezi jednotlivými státy vznikaly už i v minulosti rozpory, což celkové postavení kartelu oslabovalo.
Světové dění ovlivňovala organizace nejvíce v 70. letech při takzvaných ropných šocích. „První ropný šok byl reakcí na jomkipurskou válku v roce 1973, v níž byl napadnut Izrael, který později porazil uskupení arabských zemí,“ konstatuje hlavní analytik BH Securities Štěpán Křeček.
Ty v reakci na svou prohru uvalily embargo na vývoz ropy do USA a dalších kapitalistických zemí spřátelených s Izraelem. „Druhý ropný šok následoval v roce 1979, kdy proběhla islámská revoluce v Íránu, po níž následovala válka s Irákem,“ dodává Křeček.
Za dobu fungování kartelu se jeho členské země dvakrát vzájemně vojensky střetly. Válka v letech 1980 až 1988 proti sobě postavila Irák s Íránem. V roce 1990 Irák pod vedením diktátora Saddáma Husajna napadl Kuvajt. Hořící ropná pole v Kuvajtu poslala cenu ropy ke 40 dolarům za barel. Mezinárodní pozici kartelu tehdy oslabily sankce OSN proti Iráku.
Zmíněné embargo na arabskou ropu nicméně promluvilo do mohutného cenového vzestupu této komodity a oba ropné šoky přinesly zemím OPEC značné zisky. Současně však vedly k tomu, že se průmyslově vyspělé státy potýkaly s hospodářskými problémy, které byly doprovázeny růstem inflace, připomněl Křeček.
Přeorientovaly se proto na úsporná energetická opatření a na rozvoj těžby ropy v nových oblastech mimo OPEC, tím dočasně snížily vliv kartelu.
„A tendence omezovat spotřebu fosilních zdrojů je ve vyspělých státech Evropy patrná až do dneška,“ doplnil Křeček.
Konkrétně v posledních letech vliv kartelu na mezinárodní trh s touto strategickou komoditou podle analytiků spíše upadal, což podle nich souvisí také s břidlicovou revolucí v USA. Ta vedla k rozvoji mnoha menších nezávislých těžařů. Spojené státy se postupně staly čistým vývozcem ropy.
„Donald Trump díky ropě z břidlic sleduje strategii tak zvané energetické dominance,“ připomíná Pfeiler.
Celkovou důležitost organizace ale snižuje i méně striktní dodržování „naordinované“ politiky mezi jednotlivými členy. Když organizace navrhne omezení těžby, stává se, že někteří členové k takovému kroku nepřistoupí.
Letos se přitom vnitřní rozpory uvnitř kartelu projevily naplno. „Rusko, člen tak zvané skupiny OPEC+, nepodpořilo snížení produkce, na což Saúdská Arábie reagovala mohutným zvýšením těžby a vyvolala cenovou válku. Tento krok přišel v době výrazného výpadku poptávky po černém zlatě kvůli koronaviru a způsobil tak brutální cenový propad,“ říká Pfeiler.
A nejen to, enormní růst zásob zase vedl k obavám, že svět vyčerpá také veškeré místo pro její uložení. Jinými slovy, skladovací zařízení, rafinerie, terminály nebo lodě by se nakonec mohly naplnit až do své maximální kapacity, což by byla situace, která se podle Goldman Sachs nekonala od roku 1998.
Poté, co obě zmíněné země oznámily, že každá svou produkci zvýší, americká lehká ropa West Texas Intermediate (WTI) i severomořský Brent se pak obchodovaly už jen za 20 dolarů za barel, avšak některé regionální ceny dokonce přešly na jednociferná čísla. To platilo zejména pro vnitrozemské druhy ropy, kde je přístup ke skladování ještě složitější, psala CNN.
Například americká ropa Wyoming Asphalt Sour se začala prodávat za záporné ceny. Jinými slovy, tamní producenti platili 19 centů za barel, aby si někdo jejich ropu koupil, informoval na konci letošního března Bloomberg.
„Poptávka klesá v poměru k dodávkám tak rychle, že hlavním problémem mnoha výrobců nebude brzy to, zda dokážou zajistit zisk, ale spíše zda dokážou najít odbytiště pro svou ropu,“ konstatovali v té době analytici ve společnosti JBC Energy, poznamenala CNN.
Nedostatek skladovacích kapacit totiž znamená to, že výrobci ropy musí v některých případech platit někomu, kdo je barelů se surovinou „zbaví“.
Letos v dubnu se tak nakonec ceny ropy propadly pod 16 dolarů za barel, tedy na nejnižší úroveň za 21 let. „OPEC se však poté s Ruskem i USA na nabídkových škrtech dohodl, čímž zabránil kolapsu cen této strategické suroviny,“ dodal Pfeiler.
OPEC pak společně s dalšími partnery v čele s Ruskem sdruženými ve skupinu OPEC+ od května kvůli negativnímu dopadu koronavirové krize na poptávku snížil těžbu o 9,7 milionu barelů denně, čímž se snažil podpořit ceny ropy.
V srpnu se následně kartel a jeho spojenci dohodli na zmírnění redukce dodávek suroviny na trh a těžba v rámci OPEC meziměsíčně vzrostla o 950 tisíc barelů denně na 24,27 milionu barelů denně.
„Kromě dopadu na cenu komodity, oslabila ale zmíněná událost také morálku mezi jednotlivými členy. Poukázala totiž na to, že jednotliví aktéři upřednostňují své individuální zájmy,“ doplnil Pfeiler.
Poptávku po ropě může srazit druhá vlna pandemie
Pandemie koronaviru, která výrazně snížila cenu ropy, zasáhla toto odvětví opravdu výrazně. Nízká poptávka po ropě samozřejmě poškozuje všechny země, které jsou závislé na prodeji ropy, a snižuje vliv kartelu.
Mnohé země OPECu si tak podle Křečka uvědomují, že ropná éra pomalu končí. „Proto například došlo ke vstupu společnosti Saudi Aramco na burzu. Saúdská Arábie díky tomu získala finanční prostředky, které může investovat do rozvoje nových odvětví,“ upřesňuje.
A připomíná také to, že některé země v kartelu jsou ekonomicky velmi slabé, přestože mají obří zásoby ropy. Jedná se například o Venezuelu. „Ta světu ukázala, že špatný politický režim může způsobit chudobu, přestože obhospodařuje nesmírné nerostné bohatství,“ uvedl.
Co se bude ale teď dít s ropou dál – a s tím i souvisejí případné další kroky kartelu – záleží každopádně podle anylytiků na rychlosti, s jakou dojde k oživení ekonomické aktivity, a na tom, jestli se v dohledné době zvýší ochota cestovat.
„Poslední odhad hovoří o tom, že poptávka po ropě by letos měla v průměru dosáhnout asi 92 milionů barelů denně, oproti zhruba 100 milionům barelů v roce 2019. Někteří však hodnotí tato čísla jako příliš optimistická a očekávají, že výhledy na poptávku budou revidovány směrem dolů. Cena ropy tak může krátkodobě ztrácet v souvislosti s druhou vlnou covidu-19 a přetrvávajícími opatřeními společenského distancování,“ konstatuje Pfeiler.
V řádu let by však měly ceny ropy podle něj opět vzrůst. Ropné firmy totiž podle něho osekávají investice.
„Nedostatečné prozkoumávání nových nalezišť povede k poklesu nabídky v následujících letech. Zároveň by se měla poptávka zotavit po covidovém šoku. Výsledkem bude tlak na růst cen. V dlouhém období však ceny ropy zřejmě klesnou s tím, jak bude stále ve větší míře nahrazována obnovitelnými zdroji, což způsobí erozi poptávky,“ uzavírá Pfeiler.
