Běloruská opozice bude podle její lídryně Svjatlany Cichanouské usilovat o další protesty proti režimu běloruského vládce Alexandra Lukašenka. Chystá je před dalšími prezidentskými volbami v příštím roce, uvedla Cichanouská v rozhovoru pro Události, komentáře. Řekla, že v Bělorusku stále žijí miliony lidí, kteří režim nepodporují. Podle ní ani proto nehrozí, že by se běloruská armáda účastnila války na Ukrajině, protože by se vojáci postavili Lukašenkovi na odpor.
Evropská unie na konci února prodloužila sankce vůči Alexandru Lukašenkovi a jeho okolí. Vynakládají podle vás západní země a EU dostatečné úsilí, aby ovlivnily Lukašenkův režim?
Uvědomujeme si, že sankce nejsou stříbrnou kulkou, která by vyřešila všechny problémy, ale jsou velmi účinným mechanismem nátlaku na režimy. V případě sankcí však platí, že nemohou být účinné, dokud existují cesty, kterými je lze obejít. Lukašenkův režim a Rusko spolupracují, aby obešly sankce. Proto by měly být všechny tyto cesty uzavřeny, aby režim nemohl nadále vydělávat na vztazích s Evropou. Během války se území Běloruska stalo montážním závodem pro Rusko. Na území Běloruska se vyrábějí nejrůznější komponenty pro ruskou vojenskou techniku, například optika a tak dále. Jinými slovy, Lukašenko nyní vydělává na válce. A právě tohle musí skončit.
Jste v kontaktu s lidmi, kteří jsou v Bělorusku a jsou proti režimu? Co vám říkají? Protože v posledních letech se Bělorusko dostalo do stínu mediální agendy.
Především chci říci, že pozornost k Bělorusku samozřejmě klesá kvůli válce na Ukrajině, kvůli Gaze, kvůli teroristickým útokům. Naším úkolem je však vysvětlit světu a médiím, proč je Bělorusko strategicky důležité pro mír a klid v celém regionu. Není to téma, které lze nekonečně odkládat.
Právě teď prochází naše země i Ukrajina historickým obdobím. Samozřejmě si uvědomujeme, že veškerá pozornost by se měla soustředit na Ukrajinu, protože Ukrajinci nyní bojují nejen za sebe, za své území, ale i za nás všechny.
A samozřejmě je jednou z priorit mé práce spolupráce s Bělorusy uvnitř země. Propaganda se nás usilovně snaží rozdělit. Vyčítá nám, že jsme opozičníci, kteří odjeli a těm, co tam zůstali, vzkazuje, že možná žijí ve špatných podmínkách, ale přesto drží pospolu.
V zemi žijí miliony Bělorusů, kteří tento režim nepodporují. Nemohou ale o tom otevřeně mluvit. V zemi jsou silné represe, lidé tam žijí jako v gulagu, jako za Stalina. Proto je mým úkolem je morálně podpořit, aby v nich nezhaslo světlo naděje.
Každý týden organizuji takzvanou hodinu s Bělorusy. Kdokoliv se se mnou může spojit přes Zoom a pohovořit si se mnou. Vše probíhá v diskrétnosti. A spousta lidí mi volá přímo z Běloruska a říká mi: „Svjatlano, my to tady nevzdáváme, hlavní je, že jsi tam, bojuj za naše Bělorusko. Až nastane správný okamžik a příležitost, vyjdeme znovu do ulic. Teď nemůžeme, jsou tu obrovské represe.“ A já nemohu říct lidem, aby šli a položili život pro nic za nic, musí přijít ten správný okamžik.
Alexandr Lukašenko minulý měsíc prohlásil, že se chce ucházet o osmý prezidentský mandát. Je pravděpodobné, že by se příští rok v prezidentských volbách mobilizovala veřejnost jako v roce 2020?
Budeme o to usilovat. Je třeba si znovu uvědomit, že politické pole bylo vyklizeno. Myslím si, že žádný alternativní kandidát nebude vůbec připuštěn ke kandidatuře. Bude to spíše připomínat vojenskou operaci, budou to Lukašenkovy volby pro Lukašenka. To my víme. Ale samozřejmě budeme hledat příležitosti k mobilizaci lidí, k pořádání akcí.
Uvidíme, jaká bude situace, protože může dojít k úspěchům na bojišti na Ukrajině, může se něco stát v Rusku, mohou být různé jiné impulzy a samozřejmě budeme muset brát ohledy na aktuální situaci. Už teď ale pracujeme na strategii pro rok 2025. Mnozí experti si dokonce myslí, že se Lukašenko možná neodváží vyhlásit volby, protože se obává, že se zopakuje situace z roku 2020 (minulých prezidentských voleb). Budeme svědky rozsáhlých čistek před touto událostí, před tímto cirkusem, fraškou. Lukašenko si dokonce může vymyslet cokoliv, aby jen nemusel pořádat volby.
Loni jste v rozhovoru pro naši televizi řekla, že běloruští vojáci nechápou, proč by měli bojovat proti svým bratrům a sestrám na Ukrajině, a nechápou, proč by tam měli jít a umírat za zájmy dvou diktátorů.
Ano.
Válka na Ukrajině trvá již druhým rokem, je podle vás vůbec možné mít nějaký vliv na to, aby vojáci v budoucnu nešli bojovat na Ukrajinu?
Myslím si, že se to nikdy nestane. Od té doby se nic nezměnilo. Nezměnilo se ani uvažování Bělorusů. Nechtějí bránit dva diktátory. Čím dál víc vojáků si uvědomuje, že tato válka je morální prohrou pro Rusko. Příkladem jsou prohlášení typu, že získají Kyjev za tři dny a také to, že se demokratická společnost mobilizovala na podporu Ukrajiny. Doufám, že se to nestane, ale pokud Lukašenko dovolí, aby bylo Bělorusko znovu zneužito k útoku na Ukrajinu, jsem si jistá, že běloruští vojáci nepůjdou bojovat do jiné země. Nemáme krvelačné ambice, a proto si myslím, že Lukašenko sám ví, že nemůže vydat rozkaz, který nebude splněn.
Máte informace o tom, v jakém stavu jsou teď političtí vězni v Bělorusku? Mezi kterými je mimo jiné i váš manžel…
Momentálně je v Bělorusku nejméně čtrnáct set politických vězňů, přičemž je třeba vzít v úvahu, že nejméně tisíc z nich si již odpykalo svůj trest. To znamená, že jejich počet se nesnižuje. Někdo se dostává ven, někoho zadrží. V Bělorusku se zatýká každý den, bez přestání.
Ve věznících je drží v plné izolaci. Nedostanou se k nim advokáti, jednoduše nesmí dovnitř, nelze jim předat dopisy, peníze, balíčky, knihy – vůbec nic. Od 9. března 2023, tedy víc než rok, nemám žádné informace o svém manželovi, nevím o něm vůbec nic. Nevím, jestli je naživu, v jakém je stavu a kde se nachází. Podobně je to s Marií Kolesnikovou, nositelem Nobelovy ceny Alesem Bjaljackým, Mikalajem Statkevičem, Viktorem Babarikou a mnoha dalšími lidmi.
Víte, režim se snaží tyto lidi zlomit, protože jsou nezlomní. Mučí je, podrobují různým zkouškám. Dokážete si představit morální stav člověka, kterému ve vězení opakují, že tam na něj všichni zapomněli, protože nedostává dopisy a jeho právník ho nenavštěvuje. Říkají mu, že zbytečně obětoval vlastní svobodu, protože všichni ostatní už přestali bojovat. A ve vězení je tomu snadné uvěřit. Já pevně doufám, že si naši příbuzní, naši blízcí uvědomí, že tomu tak není, protože znají povahu této propagandy, povahu tohoto režimu.
Navíc je tam nejméně dvě stě lidí, kteří jsou v hrozném fyzickém stavu. Mají rakovinu v posledních stádiích, cukrovku, srdeční potíže a nedostává se jim lékařské pomoci. Lidé umírají ve věznicích – už jsme měli pět úmrtí ve věznicích, a proto je musíme všechny zachránit.
