Humanitární organizace hrají během ruské okupace Ukrajiny zásadní roli při ochraně a podpoře civilního obyvatelstva. Jednou z největších „neziskovek“, které v regionu působí, je Člověk v tísni. Jeho ředitel pro východní partnerství a Balkán Petr Drbohlav byl hostem pořadu Interview ČT24, kde mluvil mimo jiné o vlastních zkušenostech z války a o tom, jak náročné je pomoc do zasažené oblasti dopravit.
Organizace Člověk v tísni se na ruský útok na Ukrajinu připravovala od listopadu a jejím skutečným začátkem pak nebyla zaskočena. Na Ukrajině působí ČvT od roku 2014 a patří tam k největším humanitárním organizacím. Drbohlav je potěšen, že organizace v Česku skrze veřejnou sbírku vybrala již skoro 1,8 miliardy korun. Pro něj osobně je práce s takovým rozpočtem nová zkušenost.
Nejhůř nese, že zasažená místa velmi dobře zná a pamatuje si i jejich obyvatele. „Jsou to místa, kde jsme osm let budovali a obnovovali infrastrukturu, ve většině těchto míst se v letech 2014 až 2016 dovážela voda v cisternách a nám se tam podařilo obnovit infrastrukturu. A dneska už je zase zničená a musí se tam zase dovážet voda v cisternách,“ řekl.
I kvůli tomu zažívá nyní pocit zmaru. Pokud ale ví, že je činnost organizace aspoň trochu smysluplná, a pokud lidem může nějak pomoci, dává mu to pocit zadostiučinění.
Pomáhají lidem z obou stran
Nejhorší situace je ve zbytcích Luhanské oblasti, které jsou ještě pod kontrolou ukrajinské armády. Tam jsou města odříznuta od zásobování, od vody, plynu, lidé žijí ve sklepích či bunkrech. „Někteří z nich jsou možná lidé, kteří z ruské přítomnosti necítí obavu. Většina je v důchodovém věku a odmítá opustit své domovy, nebo jsou to lidé se zdravotním postižením, kteří se nemohou ani dostat pryč,“ uvedl ředitel.
Humanitární pomoc rozvážela organizace pomocí vlaků například do Kyjeva či do Dnipra, nikdy se jim však nic nepodařilo dostat do Mariupolu. Přístup do oblastí je největším omezením, kterému na Ukrajině čelí.
„My do míst okupovaných ruskou armádou přístup nemáme, například v Chersonu se snažíme podporovat místní iniciativy, v oblastech, které jsou pod kontrolou ukrajinské armády, tam buď působíme napřímo, nebo skrz místí úřady nebo různá dobrovolnická uskupení. Snažíme se pomáhat civilistům bez ohledu na to, na jaké straně konfliktu se ocitli.“
Pomoc mohou distribuovat i v takzvané Luhanské lidové republice, ale ne pod jménem Člověka v tísni. „V takzvané Doněcké republice jsme na černé listině od roku 2016, kdy nás odtamtud vyhnali, v Luhansku je to výjimka, tam jsme nějakým způsobem tolerováni,“ poznamenal.
Drbohlav také hovořil o tom, jak rusky mluvící lidé z východu Ukrajiny nejsou schopni pochopit smysl ruského „osvobozování“. „Oni konzumují do určité míry i ruská média, slyší narativ toho, že Rusko osvobozuje ruskojazyčné obyvatelstvo, a jsou překvapeni, jak to vypadá, jak Rusko ostřeluje jeden dům za druhým,“ uvedl.
