Rakouský kancléř Nehammer navštívil Putina, varuje před východní ofenzivou

Nehammer prohlásil, že z rozhovoru s ruským prezidentem nemá optimistický dojem. „Nebylo to přátelské setkání,“ popsal kancléř. „Zjevně se připravuje rozsáhlá ofenziva,“ dodal s poukazem na všeobecně očekávaný masivní útok ruských sil na východě Ukrajiny. Ten podle něj bude mít zničující dopad na civilisty. Ukrajinské jednotky o něm prý vědí a připravují se, že je Rusové chtějí obklíčit.

Hned po skončení setkání s šéfem Kremlu podle rakouské tiskové agentury APA  označil Nehammer společné jednání za „velmi přímé, otevřené a tvrdé“. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov oznámil, že rozhovor trval zhruba hodinu a půl. Další komentář odmítl.

Při briefingu po schůzce kancléř mimo jiné zdůraznil, že Putina je nutné neustále konfrontovat s fakty z Ukrajiny. Prezident však podle něj opět popřel odpovědnost Rusů za masakr v Buči a zopakoval svá stanoviska a vidění agrese proti Ukrajině, kterou označuje za „speciální vojenskou operaci“.

„Pro mě bylo důležité mu jednoznačně říct, že válka musí skončit, musí skončit pro lidi na Ukrajině. Že OSN a Mezinárodní trestní soud vyšetří zločiny. Řekl jsem, že boží mlýny sice melou pomalu, ale melou. Že se vyšetří válečné zločiny stejně, jako se vyšetřily válečné zločiny spáchané během občanské války v Jugoslávii,“ prohlásil Nehammer před novináři.

Istanbulský formát je jediný možný

Při jednání s Putinem kancléř podle svých slov také zdůraznil, že je důležité udržet humanitární koridory pro civilisty. Šéfa Kremlu také vybídl, aby ruská armáda umožnila přístup pracovníků Mezinárodního výboru Červeného kříže k ukrajinským zajatcům, stejně jako to podle něj umožňuje ukrajinská armáda u svých válečných zajatců.

Nehammer rovněž Putinovi řekl, že ukrajinský prezident Zelenskyj s ním chce jednat přímo, na což však „nepřišla žádná významnější reakce“. Zopakoval se pouze odkaz na takzvaný istanbulský formát, což naznačuje, že to je nyní jediný způsob, jak pokročit při mírových rozhovorech, které momentálně uvázly, myslí si kancléř.

Turecko minulý měsíc v Istanbulu zprostředkovalo setkání delegací ukrajinských a ruských vyjednavačů.

Musí se udělat vše k ukončení války

„Vše, co může přispět k ukončení války, se musí udělat,“ řekl Nehammer už před cestou. Podle agentury APA dodal, že chce zprostředkovat dialog mezi prezidenty Volodymyrem Zelenským a Vladimirem Putinem, který by vedl k příměří a otevření humanitárních koridorů. Devětačtyřicetiletý kancléř nicméně  předem připustil, že od cesty nečeká zázraky. Uvedl také, že nebude „morálně neutrální“, a ujistil, že zmíní i válečné zločiny na Ukrajině.

Karl Nehammer, podobně jako izraelský premiér Naftali Bennet, který do Moskvy přicestoval počátkem března, hodlá využít zbytky lehce neutrálního postoje Rakouska v rámci „bezpečnostní architektury západu“. Rakousko není členem NATO a možná se rozhodlo tento kapitál využít, domnívá se zpravodaj ČT David Borek, který je nyní v Kyjevě. „Nehammer tady v Kyjevě byl před dvěma dny a fakt, že nyní jede do Moskvy, ukazuje, že to bylo koordinováno,“ řekl.

Iniciativa k cestě do Moskvy vzešla od Nehammera, potvrdil sám kancléř. Hovořil o ní v sobotu se Zelenským a řekl o ní i šéfce Evropské komise Ursule von der Leyenové a německému kancléři Olafu Scholzovi.

Jde o první rozhovor Putina s Nehammerem, který se stal kancléřem loni v prosinci. Od té doby spolu tito dva politici nehovořili ani po telefonu. Putin pouze rakouskému kancléři poslal telegram u příležitosti jeho nastoupení do úřadu.

Agentura APA napsala, že Nehammerova cesta za Putinem se asi nebude líbit některým evropským zemím, jmenovala například Polsko či pobaltské země. Podle německého deníku Bild už ji kritizoval zástupce starosty ukrajinského Mariupolu Serhij Orlov. „Teď to není vhodné. (…) Rusko stále páchá válečné zločiny na ukrajinském území,“ řekl Orlov deníku Bild. „Nerozumím tomu, jak v této době je možná konverzace s Putinem,“ dodal.

Schallenberg: Je dobré Putinovi osobně říct, že prohrál

Za kancléře se postavil šéf rakouské diplomacie. Podle Alexandra Schallenberga je dobré Putinovi osobně připomenout, že válku prohrál. „Je rozdíl postavit se mu tváří v tvář a říct mu, jaká je realita: že tento prezident de facto morálně prohrál válku,“ řekl Schallenberg po příjezdu na jednání s ministry zahraničí členských zemí EU v Lucembursku.

„Mělo by být v jeho vlastním zájmu, aby mu někdo řekl pravdu. Myslím, že je to důležité a že to sami sobě dlužíme, pokud chceme zachránit lidské životy,“ dodal.

Rakouský vicekancléř Werner Kogler byl zdrženlivější. Uvedl, že tato cesta by „mohla stát za pokus“, pokud by byla koordinovaná s EU, napsala agentura APA.

Známý rakouský politolog Gerhard Mangott rozhodnutí kancléře kritizoval. „Nemyslím si, že tahle návštěva byla moudré rozhodnutí. Nikdo v EU nečekal na stavitele mostů a Východoevropané již tento krok ostře kritizovali,“ uvedl. Podle Mangotta bude Putin vědět, jak této návštěvy zneužít.

Kontroverzní vztahy

Rakousko dlouhodobě patřilo mezi země, které byly k Putinovu režimu vstřícné, je velmi oblíbenou destinací pro ruské oligarchy i pro jejich investice. Ruští oligarchové vlastní v Rakousku celou řadu nemovitostí a mají podíl v mnoha firmách. Provázanost je tam historicky velká, vysvětlila analytička z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK Zuzana Lizcová.

Skandál způsobila v souvislosti s Ruskem v roce 2018 například bývalá šéfka rakouské diplomacie Karin Kneisslová, když pozvala na svou svatbu ruského vládce Putina, zatančila si s ním před kamerami ruské televize a pak mu složila hluboké pukrle. Čelila pak na sociálních sítích a v novinách obviněním z lokajství a ponižování se před Ruskem. Řada opozičních politiků tehdy vyzvala šéfku diplomacie k rezignaci.

O rok později se Kneisslová navíc nechala slyšet, že by si s Putinem ráda zatančila znovu.

Pozornost vzbudila Kneisslová znovu poté, co po zahájení ruské invaze na Ukrajinu uvedla, že chce i nadále zůstat v dozorčí radě ruského ropného koncernu Rosněfť. Politička nyní žije ve Francii, z Rakouska dle jejích slov „musela uprchnout, dobrovolně neodešla“. Řekla, že Rakousko opustila kvůli nevraživosti, jaké tam čelila, i kvůli de facto zákazu práce.