Tarify přišly jako bourací kladivo, bez odbornosti, míní americký exvelvyslanec

„Existují necelní bariéry a regulační problémy, které je obtížné opravit. To je přesně důvod, proč na ně Trump používá bourací kladivo,“ popsal Volker americkou obchodní strategii. Proto by německému kancléři Friedrichu Merzovi a dalším evropským politikům poradil, aby si před cestou do USA udělali důkladnou přípravu a zvolili proaktivní přístup. Merz se s Trumpem setká v Bílém domě ve čtvrtek.

„Ať se (Merz) podívá na obchodní bilanci mezi Německem, USA a Evropou. Ať se koukne na americké zboží a služby, odvětví po odvětví. Zjistěte, co se děje, a předložte návrhy. Nečekejte, co udělá Trump. Přicházejte s vlastními návrhy,“ apeloval Volker.

„Budu upřímný, Trumpova druhá administrativa není založena na odbornosti. Podívejte se na to, jakým způsobem přišli s výší cel. Bylo to ušité horkou jehlou,“ míní bývalý diplomat. „Pokud je někdo sofistikovaný a skutečně dokáže popsat, jaký je problém a jaké je jeho řešení, tak myslím, že dokáže Trumpa zaujmout,“ dodal.

Bývalá americká velvyslankyně v Kanadě a při OSN Kelly Craftová uvedla jako příklad britského premiéra Keira Starmera. Přišel s otázkami, byl nekonfliktní a získal si Trumpův respekt, dodala bývalá ambasadorka. Podle ní si Trumpův obdiv získal i kanadský ministerský předseda Mark Carney, který dříve působil jako bankéř a rozumí financím, čehož si Trump coby bývalý podnikatel váží. „Nedovolte mu, aby vás odzbrojil, protože ve chvíli, kdy se mu to povede, tak vás přestane respektovat,“ varovala Craftová.

Pro jednání s Trumpem je podle Volkera nejvhodnějším evropským politikem italská premiérka Georgia Meloniová. „Politicky smýšlejí velmi podobně. Je proevropská, je pro NATO, ale je konzervativní, potýká se s migrací a stejně jako Trump pohrdá progresivisty. Co je ale důležitější, ona ho respektuje a má ho ráda,“ přiblížil.

„Když Trump mluví s jinými lidmi, okamžitě nabývá dojmu, že si ho neváží, že ho nemají rádi, že po něm něco chtějí a že ho ponižují. To v něm budí odpor,“ dodal bývalý velvyslanec.

Otázka Grónska

Podle Volkera dělá Trump svá rozhodnutí na základě svých instinktů. Jako příklad uvedl situaci s Grónskem. Bílý dům zaregistroval, že Čína a Rusko působí v Arktidě. Peking chtěl koupit starou námořní stanici opuštěnou dánskou armádou. Trump po nástupu do úřadu reagoval způsobem, že se rozhodl Grónsko připojit k USA.

„Kdybychom se tím skutečně zabývali a věděli, jaká je situace, mohli jsme přijít s daleko konstruktivnějšími způsoby, jak problém vyřešit – ne pouze mluvit o anexi. Protože to každého zvedne ze židle a vznikne chaos,“ prohlásil Volker.

Připomněl obrannou dohodu o Grónsku z roku 1951. Tento dokument Spojeným státům umožnil ponechat si v Grónsku své vojenské základny a zřídit nové základny nebo „obranné oblasti“, pokud to NATO bude považovat za nezbytné. Americká armáda může tyto obranné oblasti volně používat a pohybovat se mezi nimi, ale nesmí narušovat dánskou suverenitu v Grónsku. V současnosti nemůže americká armáda zvýšit počet svých jednotek bez souhlasu Dánska a Grónska.

„To nebyli Dánové, kdo neinvestoval do bezpečnosti Grónska. To byly Spojené státy, kdo se stáhl. My jsme měli v Grónsku sedmnáct vojenských základen a rozhodli jsme se, že se stáhneme,“ dodal Volker.

Situace okolo Grónska se nyní vrátila do normálu, tedy že je možné mluvit o řešení situace, přesto stále existují jisté překážky, míní bývalý americký velvyslanec, který během května navštívil Kodaň. „Dánskou premiérku nemůžete přimět, aby něco navrhla, protože cítí, že je to pro ni nyní politická překážka,“ dodal.

Podle Volkera se ke Grónsku vážou hned dva problémy. Jedním z nich je bezpečnost Arktidy a druhým je těžba nerostných zdrojů. „Kvůli geografii a klimatu nedochází k rozvoji zdrojů. Je tam spousta nerostných zdrojů pod dvěma sty stopami ledu, a tak je těžba velmi neefektivní z hlediska nákladů,“ dodal.

Co se týče bezpečnosti, tak podle Volkera USA potřebuje více ledoborců, víc hlídkových tras, válečných plavidel a v neposlední řadě také podporu Dánska.

K „obrácenému Kissingerovi“ nedojde, míní exvelvyslanec

V transatlantických vztazích podle Volkera evropským státům vadí, že Trump prosazuje své cíle na základě mocenského, nikoliv hodnotového rámce. „Tlačí na to, aby skončily boje na Ukrajině, aby se dosáhlo stabilního míru na Blízkém východě, aby Saúdská Arábie a Izrael znovu sledovaly společné cíle a aby se to stalo dostatečně rychle a s dostatečným tlakem na Peking, aby ani nevznikly úvahy na případný konflikt mezi USA a Čínou,“ popsal geopolitickou situaci z pohledu Washingtonu bývalý diplomat.

Volker však odmítl myšlenku, že by USA v otázce rusko-ukrajinské války obešly Evropu a spojily se s Ruskem proti Číně. „Říká se tomu obrácený Kissinger, ale já nevidím žádnou možnost, jak by se to mohlo stát. Ta úvaha nemá žádnou hloubku. Rusko nechce spolupracovat s USA ani s Evropou. Rusko chce zničit Evropu a zničit Západ,“ zdůraznil. Henry Kissinger jako americký poradce pro národní bezpečnost a později ministr zahraničí na přelomu šedesátých a sedmdesátých let úspěšně usiloval o odpoutání komunistické Číny od Sovětského svazu.

Trump nepodpoří významnou roli NATO na Ukrajině, pokud tam nebude příměří, míní Volker. Dodal, že za Trumpovy vlády se podaří pouze dohoda o vzácných nerostech a poskytnout výcvik i vybavení ukrajinské armádě a odstrašující síly na nižší úrovni než NATO.

„Co je článek 5?“

Pro transatlantické vztahy je důležitá role Aliance. „Otázka zní, co je článek 5? V NATO je takovým tajemstvím, že to bylo vždycky trochu na posouzení,“ přiblížil Volker. Podle něj existuje celé spektrum hybridních útoků, které NATO neposuzuje jako důvod k aktivaci článku 5, který členské státy zavazuje ke společné obraně.

„Jsem si jistý, že (ruský vládce Vladimir) Putin má zájem zkoušet, kde toto spektrum je, co funguje a co je příliš. Vidíme to letos na posunutí hranice s Estonskem. Dosud byla uprostřed řeky Narva. Teď ji posunuli dál do řeky ve prospěch Ruska. Garantuji vám, že příští rok řeknou, že všechna voda je ruská a Estonsko je až na břehu. A potom se podívají na město Narva a řeknou, že je ruské,“ popsal Volker ruské uvažování.

„Když se začneme bavit o tom, co s tím dělat v rámci NATO, tak vznikne velké napětí, protože nikdo ve skutečnosti nechce jít do války s Ruskem, pokud se tomu můžeme vyhnout. Přesto se v určitém okamžiku musíme postavit a říct: ‚Ne, to už je příliš‘,“ uzavřel Volker.