Miloš Zeman se během deseti let a dvou funkčních období v čele státu vydal na zhruba devadesát zahraničních cest, při kterých navštívil 34 zemí. Nejčastěji zamířil na Slovensko, do Polska a Číny. Při svých návštěvách často hovořil o zahraničních investicích. V posledních letech ale v souvislosti s pandemií covidu-19 a zdravotním stavem jeho zahraničních cest ubylo.
Vůbec nejčastěji, patnáctkrát, zamířil Zeman na Slovensko. Do sousední země vedly tradičně jeho první návštěvy za hranice Česka na začátku obou mandátů, letos v únoru také cestou do Vysokých Tater své cesty v úřadu zakončil. Během dekády Zemanova působení na Pražském hradě se v čele Slovenska vystřídali tři státníci – na zahraničních cestách se tak setkal postupně s Ivanem Gašparovičem, Andrejem Kiskou a Zuzanou Čaputovou.
Během těchto shledání tradičně padala slova o vzájemné blízkosti Česka a Slovenska i o prohlubování ekonomické spolupráce. Zeman v roce 2013 Gašparovičovi ale například nabídl i založení společné české a slovenské hokejové ligy. V listopadu 2019 na výročí začátku sametové revoluce s Čaputovou v Bratislavě otevřel Český dům, na jehož vznik kladl při svých předchozích setkáních se slovenskými představiteli důraz.
Slovensko Zeman během svých mandátů nenavštívil pouze v roce 2015 a 2021, naopak v roce 2018 do země zamířil hned čtyřikrát, a to i s ohledem na oslavy spojené se stým výročím vzniku společného státu.
Velmi často mířil Zeman také do Polska, které jako prezident navštívil jedenáctkrát. Účastnil se například oslav sedmdesáti let od konce druhé světové války a i řady summitů.
Na stranu Varšavy se při návštěvě v roce 2018 postavil ve sporu o těžbu dřeva v chráněném Bělověžském pralese, čímž si vysloužil kritiku ekologů.
V Číně se snažil o příliv investic
Třetí Zemanem nejnavštěvovanější země leží mimo evropský kontinent. Do Číny přijel český prezident celkem pětkrát. Zeman dlouhodobě prosazoval takzvanou ekonomickou diplomacii s touto zemí, při návštěvách se proto snažil pro Česko získat investice.
Diskutovaná byla už jeho první cesta v roce 2014. Z ní se Zeman namísto vládním speciálem vrátil letadlem pronajatým skupinou PPF miliardáře Petra Kellnera, který jej na cestě doprovázel. Hrad nestandardní krok následně vysvětlil „zásadní časovou úsporou“. Kontroverzní byla i prezidentova návštěva v roce 2015 na oslavy sedmdesátého výročí konce druhé světové války, kde se jako jediný západní státník zúčastnil vojenské přehlídky.
Během této cesty Zeman také pozval na návštěvu do Prahy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, který do české metropole přijel v roce 2016. Obchod mezi zeměmi se Zeman snažil prohlubovat i během svých dalších cest, účastnil se několika ekonomických fór a konferencí. Přes množství podepsaných memorand a smluv se ze slibovaných 230 miliard korun investicí Česko dočkalo pouhého zlomku.
V roce 2017 se Zeman v Pekingu také setkal s ruským vládcem Vladimirem Putinem, před kterým prohlásil, že „novinářů je moc, měli by se likvidovat“.
Ve Francii označil anexi Krymu za hotovou záležitost, v Maďarsku nazval migraci invazí
Poměrně často, čtyřikrát, zamířil prezident také do sousedního Německa a Rakouska. Vídeň v roce 2013 navštívil hned po Slovensku. V rakouských médiích tehdy rezonoval rozhovor, který Zeman poskytl tamní agentuře APA před odjezdem do země. Zopakoval v něm svůj starší výrok, že sudetští Němci mohou být rádi za odsun po druhé světové válce, protože mohli dostat trest smrti.
V Německu se Zeman při svých cestách věnoval zejména ekonomickým otázkám. S tehdejší kancléřkou Angelou Merkelovou například diskutoval sankce Západu proti Rusku a Iránu, jejichž zrušení prosazoval. V Berlíně se také vyslovil pro vytvoření společné armády Evropské unie jako odpovědi na terorismus, který je podle něj největším nebezpečím jednadvacátého století.
K mezinárodní akci proti islámskému terorismu vyzval Zeman také během jedné ze čtyř návštěv Spojených států. Na konferenci Americko-izraelského výboru pro veřejné záležitosti po vzoru Johna F. Kennedyho u Berlínské zdi řekl, že „je Židem“. „Vaše diskriminace je naše diskriminace, vaše oběti jsou naše oběti,“ dodal. Během Valného shromáždění OSN pak zase vyzval k boji s teroristy prostřednictvím malých vojenských jednotek, které „zlikvidují vůdce teroristických organizací a jejich nervová centra“.
Čtyřikrát zamířil Zeman také do Francie. S tehdejším francouzským prezidentem Francoisem Hollandem jednal například o dodávkách zbraní z českých zbrojovek francouzské armádě i možnosti fungování vysokorychlostních vlaků v tuzemsku.
Nejvíce pozornosti však Zeman ve Francii vzbudil vystoupením před Evropským parlamentem ve Štrasburku v roce 2017, kdy označil nezákonnou ruskou anexi Krymu za „fait accompli“, hotovou záležitost. Jeho návrh, aby Rusko Ukrajinu za obsazený poloostrov kompenzovalo penězi nebo surovinami, vyvolal pobouření v Kyjevě. Šéfka ukrajinské delegace ve Štrasburku tehdy Zemanovi navrhla, aby Česko Rusku prodalo Prahu nebo Karlovy Vary.
Při svých čtyřech cestách do Maďarska se Zeman také věnoval tématům terorismu a migrace. Uprchlickou krizi v roce 2019 přirovnal k „invazi“ Osmanské říše a Maďarsko označil za obránce „evropské kultury“. V zemi také opakovaně vyslovil podporu Visegrádské skupině. Též Belgii navštívil Zeman čtyřikrát, a to zejména kvůli summitům NATO a jednáním v Bruselu.
Rusko by se mohlo stát členem EU, řekl v minulosti Zeman v Moskvě
Většinu svého působení v prezidentském úřadu Zeman prosazoval blízké vztahy s Ruskem (s výraznou kritikou přišel po loňské Putinově agresi vůči Ukrajině). Do Ruska poprvé zamířil v roce 2014 na zahájení olympijských her v Soči. V Moskvě o rok později přirovnal konflikt na východě Ukrajiny k občanské válce ve Španělsku ve třicátých letech a prosazoval zrušení sankcí. Stanici Kommersant FM také řekl, že by se Rusko do dvaceti let mohlo stát členem Evropské unie.
V roce 2017 pak opět apeloval na ukončení západních sankcí. „Přicházíte o naše skvělé sýry a jogurty,“ řekl Putinovi. V Soči také uvedl, že obsazený ukrajinský poloostrov Krym patří Rusku. Během cesty se ale ohradil proti článku na ruském webu Zvezda, podle jehož pisatele mělo být Československo vděčné za okupaci v roce 1968.
Třikrát zamířil Zeman také do Srbska. Během těchto návštěv několikrát kritizoval Kosovo. V roce 2014 jej označil za velmi podivný stát se silným vlivem narkomafií. V roce 2019 Zeman řekl, že by Česko tento „stát vedený zločinci“ mělo přestat uznávat. Letos v lednu, téměř rok od začátku plnohodnotné invaze Ruska na Ukrajinu, uvedl, že díky „neutrálnímu postoji“ Bělehradu by Srbsko mohlo v konfliktu hrát roli mediátora.
Z pozice prezidenta navštívil Zeman třikrát také Spojené království. Setkal se s britskou panovnicí Alžbětou II. a předal vyznamenání českým a slovenským veteránům, kteří během druhé světové války sloužili u RAF.
V Afghánistánu navštívil české vojáky, v Mongolsku dostal koně Bimba
Zeman během svého úřadování zamířil i do dalších koutů světa. Politik známý svým silně proizraelským postojem si nenechal ujít návštěvu Izraele. Rozruch při ní vyvolal, když vyzval k otevření české ambasády v Jeruzalémě. Tamní premiér Benjamin Netanjahu následně označil Zemana jako nejlepšího přítele Izraele v Evropě.
Kritiku si naopak vysloužil, když se omluvil z pohřbu izraelského exprezidenta Šimona Perese. Místo něj zamířil do Řecka na konferenci Dialog civilizací, kterou pořádal ruský podnikatel Vladimir Jakunin blízký Putinovi.
Pouze jednou se Zeman vydal na Ukrajinu, a to během svého prvního roku ve funkci. Sešel se s bývalým proruským prezidentem Viktorem Janukovyčem, se kterým jednal i o plánovaném podepsání asociační dohody mezi Ukrajinou a EU. Právě pozastavení příprav k podpisu dokumentu jen měsíc po Zemanově návštěvě spustilo protesty na Majdanu v centru Kyjeva, které následně přerostly v krvavé střety.
Jako první český prezident zavítal také do Afghánistánu, kam se vydal v utajení v roce 2014. V Kábulu a Bagrámu navštívil české vojáky. Jednou z nejvzdálenějších destinací byla Brazílie, kde se zúčastnil zahájení letních olympijských her. Zamířil i do Mongolska, kde dostal darem koně, kterého pojmenoval Bimbo, nebo do Vatikánu. Papeži Františkovi přivezl jako dar pět aktovek v různých barvách liturgického kalendáře.
