Varšava ve středu po narušení polského vzdušného prostoru ruskými drony požádala o aktivaci článku 4 smlouvy NATO. Ten hovoří o konzultacích v případě ohrožení bezpečnosti členské země. V minulosti jej opakovaně využilo Turecko, aktivován byl ale i po velké ruské invazi na Ukrajinu. Klíčový článek 5 o vzájemné obraně dosud aktivovaly pouze Spojené státy, a to po teroristických útocích z 11. září.
Polská armáda ve středu zaznamenala devatenáct případů narušení vzdušného prostoru. Na polském území se pak našly trosky mnoha ruských dronů. Varšava proti nim zasáhla s pomocí aliančních spojenců.
Podle polského premiéra Donalda Tuska představovaly některé bezpilotní stroje „přímou hrozbu“. Vzdušný prostor zemí Aliance byl během rusko-ukrajinské války narušen už několikrát, nikdy ale ne v takovém rozsahu. Moskva tvrdí, že při útoku na Ukrajinu neplánovala zasáhnout žádné cíle v Polsku.
Konzultace v případě ohrožení
Polsko se stalo členem NATO v roce 1999 a je tak chráněno články 4 a 5 Severoatlantické smlouvy. Mluvčí polské vlády Adam Szlapka ve středu potvrdil, že Aliance na žádost Varšavy v reakci na incident aktivovala článek 4. Ten vyžaduje, aby členské státy vedly společné konzultace v případě hrozby pro „územní celistvost, politickou nezávislost nebo bezpečnost“ kteréhokoli členského státu.
Upozornit na hrozbu mohou země Severoatlantickou radu jako rozhodovací orgán NATO. Jakmile je článek uplatněn, je otázka projednána a může případně vést k nějaké formě společného rozhodnutí nebo akce jménem Aliance.
„Všechna rozhodnutí NATO jsou přijímána na základě konsensu po diskusi a konzultaci mezi členskými zeměmi. Konzultace mezi členskými státy jsou proto jádrem NATO, protože spojenci si mohou vyměňovat názory a informace a diskutovat o otázkách před dosažením dohody a přijetím opatření,“ uvádí Aliance na webu.
Aktivace článku 4 v minulosti
Článek 4 byl v minulosti aktivován celkem sedmkrát, poprvé požádalo o konzultace Turecko v únoru 2003 v případě ohrožení svého obyvatelstva nebo území v důsledku ozbrojeného konfliktu v sousedním Iráku.
Aliance poté schválila balíček obranných opatření a od února do dubna 2003 uskutečnila obrannou misi v Turecku. Státy NATO také dodaly Ankaře zařízení na ochranu před případným biologickým či chemickým útokem Iráku. NATO zemi rovněž poskytlo čtyři průzkumné letouny AWACS a pět baterií střel Patriot jako preventivní bezpečnostní opatření.
I druhý případ se týkal Turecka. Země požádala o konzultace v červnu 2012 poté, co Sýrie sestřelila letoun turecké armády v mezinárodním vzdušném prostoru. Turecká armáda tvrdila, že kontakt se stíhačkou typu F-4 Phantom ztratila nad pobřežím jižního Turecka nedaleko Sýrie. Damašek sestřelení potvrdil s tím, že nevěděl, že šlo o letoun Turecka.
Další turecká žádost přišla v říjnu 2012 po incidentu, kdy minometný granát vypálený ze Sýrie zabil pět civilistů v tureckém pohraničí. Granát vypálený ze syrské strany zabil pět členů jedné rodiny – ženu a čtyři děti – a nejméně devět dalších lidí vážně zranil. Střela zasáhla dům uprostřed rezidenční oblasti.
Ankara následně v listopadu téhož roku požádala Alianci o poskytnutí protileteckých raket Patriot, které chtělo nechat rozmístit poblíž syrských hranic. NATO s tímto obranným opatřením souhlasilo, aby pomohlo Turecku bránit jeho obyvatelstvo a území.
Čtvrtý případ se týkal Polska a nastal v březnu 2014 v návaznosti na ruskou invazi na ukrajinský Krym. Severoatlantická aliance vyslala k vnějším hranicím aliančních zemí s Ukrajinou, tedy do polského a rumunského vzdušného prostoru, průzkumná letadla s výstražným radarovým systémem AWACS.
Následující rok v červenci požádala Ankara o mimořádné zasedání Rady NATO k projednání svých vojenských operací proti radikálům z takzvaného Islámského státu v Sýrii a proti pozicím Strany kurdských pracujících (PKK) v sousedním Iráku po sérii teroristických útoků a současně informovalo spojence o přijatých opatřeních. Aliance posléze zemi v jejích krocích podpořila.
Článek byl aktivován rovněž v únoru 2020, kdy si Turecko v reakci na smrt třiatřiceti tureckých vojáků v severosyrském Idlibu vyžádalo mimořádné jednání v NATO. Aliance vyjádřila podporu Ankaře s výzvou, aby se Rusko a Sýrie angažovaly v mírovém řešení syrského konfliktu.
Naposledy požádaly o konzultace v NATO Bulharsko, Česko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Rumunsko a Slovensko 24. února 2022, kdy Moskva zahájila plnohodnotnou vojenskou invazi na Ukrajinu.
Princip kolektivní obrany
NATO má obranný charakter a nemá organizovat útočné operace. Aliance byla vytvořena v roce 1949 a de facto se měla stát protivahou Sovětského svazu a jeho satelitů východního bloku během studené války, připomíná agentura Reuters.
Základním kamenem alianční smlouvy je článek 5, který zakotvuje princip kolektivní obrany, podle něhož je útok proti jednomu spojenci považován v duchu solidarity za útok proti všem členským státům.
Ty následně podniknou „nezbytné kroky, jež považují za nezbytné k pomoci napadenému spojenci“. To znamená, že ale nemusí jít nutně o ozbrojené síly, ale třeba finanční výpomoc, dodávky vojenského vybavení a zbraní či logistickou podporu.
Podle Reuters přitom neexistuje žádný časový limit, jak dlouho by diskuse měly trvat. Podle expertů je formulace dostatečně pružná na to, aby každému členovi umožnila rozhodnout se, jak daleko zajde v reakci na ozbrojenou agresi proti jiné zemi.
„Každý takový ozbrojený útok a veškerá opatření přijatá v jeho důsledku budou okamžitě oznámeny Radě bezpečnosti. Opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nezbytná k obnovení a udržení mezinárodního míru a bezpečnosti,“ píše se ve smlouvě.
Při tvorbě článku 5 na konci čtyřicátých let dvacátého století sice panovala shoda ohledně principu vzájemné pomoci, ale zásadní spor se týkal způsobů provádění tohoto závazku. Evropští účastníci chtěli zajistit, aby jim Spojené státy automaticky pomohly, pokud by byl některý ze signatářů napaden, což USA odmítaly. To se odrazilo ve znění článku 5.
Pomoc USA po 11. září
Článek 5 byl dosud uplatněn pouze jednou, a to po teroristických útocích 11. září. V důsledku útoků na USA vznikla mezinárodní koalice a uskutečnila se invaze do Afghánistánu, kde byl sesazen režim radikálního hnutí Taliban.
Už 4. října 2001 se NATO dohodlo na balíčku osmi opatření na podporu USA. Na žádost Washingtonu zahájilo od poloviny října 2001 do poloviny května 2002 svou vůbec první protiteroristickou operaci – Eagle Assist. Ta spočívala v monitoringu amerického nebe prostřednictvím sedmi radarových letounů NATO AWACS ; celkem 830 členů posádek ze třinácti zemí NATO provedlo přes 360 bojových letů. Bylo to poprvé, co byly vojenské prostředky NATO nasazeny na podporu operace podle článku 5.
Koncem října 2001 pak zahájila Aliance svou druhou protiteroristickou operaci v reakci na útoky na Spojené státy, operaci Active Endeavour. Prvky stálých námořních sil NATO byly vyslány k hlídkování ve východním Středomoří a monitorování lodní dopravy s cílem odhalovat a odrazovat teroristickou činnost, včetně nelegálního obchodování. V březnu 2004 byla operace rozšířena na celé Středomoří.
Reakce na ruskou agresi
Ačkoli Aliance uplatnila článek 5 pouze jednou, spojenci koordinovali opatření kolektivní obrany při několika příležitostech. V roce 1991 došlo k nasazení raket Patriot během války v Perském zálivu. V roce 2003 pak byla uzavřena dohoda o balíčku obranných opatření a provedením operace Display Deterrence během krize v Iráku a v roce 2012 spojenci opět rozmístili rakety Patriot v reakci na situaci ve válečné Sýrii.
Po nezákonné anexi Krymu Ruskem v roce 2014 a nárůstu bezpečnostních výzev z jihu, včetně brutálních útoků organizace Islámský stát, Aliance rozhodla o největším navýšení kolektivní obrany od studené války, včetně ztrojnásobení Sil rychlé reakce NATO.
Po vpádu ruských sil na Ukrajinu před více než třemi lety spojenci umístili tisíce dalších vojáků do stavu vysoké pohotovosti a nasadili další bojeschopné síly na východním křídle.
Případ Ukrajiny
Ačkoli má Ukrajina s NATO několik dohod a usiluje o to, aby se jednoho dne k Alianci připojila, země není jejím členem, a proto není chráněna článkem 5, podotýká britská stanice ITV. I proto se západní vojáci dosud nezapojili do bojů na straně Kyjeva.
Experti nicméně dlouhodobě varují před možným přenesením konfliktu do sousedních zemí na východním křídle NATO, což by mohlo Alianci donutit k vojenské reakci. Kroky Ruska z tohoto týdne, ať už úmyslné, nebo ne, zvýšily riziko rozšíření války, píše Reuters.
Členství Ukrajiny v NATO dlouhodobě odmítá Moskva a proti tomuto vývoji se nedávno vyjádřil i prezident USA Donald Trump. Podle šéfa Bílého domu nemůže Kyjev počítat ani s návratem Krymu.
